Jak prožít dovolenou

Jak prožít dovolenou

Blíží se konec prázdnin a konec dovolených. Alespoň u nás to tak většinou bylo. Volno se bralo o prázdninách, kvůli dětí a samozřejmě kvůli nejstabilnějšího počasí... I když to už také není pravda. Jakou vlastně chci mít dovolenou? To je těžká otázka.

Pravidelně na přelomu kalendářního roku začínám pokukovat po katalozích cestovních kanceláří a vymýšlím, jaké hory bych chtěl vidět. Málo kdy mám dopředu přesnou představu. I když vidět Dolomity a Matterhorn bylo vždy mým snem.

Pak přijde diskuze v kruhu kamarádů - spolucestovatelů - a pak objednání zájezdu. Alespoň to tak ve většině případů je. No a pak nastává fáze těšení a plánování.
Řekněme to jinak - přichází půl roku práce bez dovolené. Pravdou je, že s blížícími se prázdninami už pomalu padáme na ústa a dovolená je více než žádoucí. Někdy je práce tolik, že ani nevnímáme blížící se termín dovolené a i když už na ní vyrážíme, nejme si to schopni ani uvědomit.

Další část je pak většinou podřízena tomu vidět a zažít toho co nejvíce. Aby jsme využili naši dovolenou do poslední minuty. Pak dovolená končí, vracíme se domů, kde nás čeká stojící práce, kterou za nás nikdo neudělá... A chvála bohu ji není málo. Ovšem pocit uvolnění a pohody z prožitých dní dovolené je během chvilky ten tam. Mám intenzivní pocit, že bych potřeboval alespoň pár dní na rekonvalescenci po dovolené.

grossglockner-v-pozadi.jpg

Rakousko, cesta Františka Josefa

Přichází dilema. Je to ta správně prožitá dovolená? Ano! Prožili jsme něco, co nás dobíjí, dělá nás šťastnými, na co můžeme vzpomínat a z čeho můžeme nějakou dobu zpětně "čerpat"...

Ovšem mi chybí ještě něco.  Trochu jiná - neaktivní dovolená. Chvíle klidu, kdy můžu vypnou telefon bez toho, že bych měl špatné svědomí. Kdy přestanu myslet na to, co bych měl ještě udělat, co mne čeká a co nemine. Chvíle, kdy dokonale vypnu. Vezmu si knihu, zalezu do koutka budu si v pohodě číst. Tím přestanu myslet na okolí a propadnu se do fantazie... Chvíle, kdy nebudu muset regovat na potřeby svého nejbližšího okolí. I když mé nejbližší miluji a udělám pro ně první a poslední, v tuto chvíli tu prostě budu jen pro sebe.

Nemusí to být dlouhý čas - myslím si, že by mi stačilo jen několik dnů. ALE. Zase je tu to ale. Jak to udělat? Nejde to - nedokážu to. Vždy je tu něco, co mi to nedovolí udělat. Nejde ani tak o okolí, jde o něco ve mně.

chorvatsko09_034.jpgPřed třemi léty jsem se o něco takového pokusil. Vyrazili jsme s Jankou, Marc a Lum na cestu k moři. Jen tak, na slepo, na pár dnů. Bylo to v období velkých změn ve společnosti, a  tím i v mé práci. Musím přiznat, že jsem se těmi změnami ne zrovna jednoduše vyrovnával.

Janka plánovala, jak zdolá Paklenicu a pokoří kopečky v okolí. Marc a Lum jsou na stejné vlně, tak určitě nechtěli trávit dovolenou jen plácáním u vody. Já se ale "šprajcnul" a suše jim oznámil: "Běžte si kam chcete, ale mne necháte doma. Já nikam nejdu!" A jak jsem řekl, tak jsem i učinil. Během celého týdne jsem odpočíval - četl si knihu pod slunečníkem, koupal se v moři a do sytosti spal. Byla to úžasná relaxační dovolená. ALE. A opět to ale. Výsledek dovolené byl dost rozporuplný. 
- Užil jsem si klidu a odpočinku, ale naštval svou leností nejlepší přátele. Ne že by nevydrželi válet se týden u vody, ale měli určitě trochu jiné představy o své dovolené.

Nakonec došlo i na mne.
Mám rád, když se ke svým výletům a dovoleným můžu vracet. Když se můžu podívat na fotky, zavzpomínat, vyprávět kamarádům co úžasného jsme zažili. Mám rád chvíle, kdy si v klidu sednu a znovu procházím zážitky z cest.
Ale tady nic. Z téhle dovolené není jediný zápis, jen pár fotek uložených někde hluboko na disku. Bylo to to, co jsem chtěl?

Ano i ne.

Čím jsem starší a čím více úsilí nás stojí bojovat svůj každodenní chleba, tím víc cítím potřebu takto vypnout. I s tím, že nebude na co vzpomínat. Jen na klid a pohodu. Na odpočinek. Na to, že jsem si dobil baterky...


 

novy-prostor-web.jpg

Před nějakou dobou jsem šel na každodenní odpolední pouť po přepravních a spedičních službách. Cestou potkávám spoustu lidí, ale některé z nich vidím pravidelně. Potkal jsem i "mého" prodejce Nového prostoru. Stál jako vždy před vchodem do budovy a němě nabízel svůj časopis. Vždy se choval vstřícně, podržel dveře, pomohl zvednout spadlý balík, nebo těžší odnesl starší dámě až k okýnku. Vídám ho už tak dlouho, že ho zdravím. Ale časopis jsemsi od něj nikdy nekoupil.

Tentokrát se to změnilo. Na titulní stránce se křenil Jan Burian a mi něco říkalo, že mám vytáhnout peněženku a utratit svých 40,- korun. Dvacet zůstane prodejci, tak  mu alespoň trochu přispěji.

Doma jsem pak NP otevřel a začal číst fejeton na čtvrté straně. Byl úžasný - něco, co jsem asi v té chvíli potřeboval slyšet. Jak má vypadat pravá dovolená? Každý to máme jinak. Jan Stern v tom má jasno. Posuďte sami:

 

Jak má vypadat pravá dovolená, vlastně všichni víme. 

Chaloupka v členité krajině s výhledem na lány prosperujícího družstva, příjemné probuzení zpěvným ptactvem okolo desáté hodiny dopolední, dvoukilometrová procházka polní cestou do nejbližší vesnice, návštěva místní čínské restaurace, v níž s potěšením zkonstatujeme, že i na této rovnoběžce všechna čínská jídla chutnají stejně, následná procházka lesem s nálezem přiměřeného množství hříbků, vykroucení dobře živeného českého klíštěte památeční verzatilkou v protisměru hodinových ručiček, příjemné odpoledne na verandě strávené s lehkou literaturou, samozřejmě odměřenou dle nálady a třídního zakotvení, tedy se Švejkem, Saturninem či Třemi muži ve člunu (pro pubescenty se státní maturitou dodávám: ne, opravdu nejde o gay porno), kolem sedmé smaženice z nalezených hříbků, kolem osmé zaplašení obav z nedostatečných mykologických znalostí cholagolem, večerní vychutnání některé z deseti klíčových Sovákových hlášek v Chalupářích, nu a pro sveřepě kolektivní bytosti, případně zastydlé trampy, je tu finální večerní opékání pokud možno neumělohmotných buřtů na ohýnku, živeném nejlépe klestím, jež natahala správně zmanipulovaná drobota, která si za to připsala bobříka, v horším případě vyžebrala kredit do mobilu.

Takto strávená dovolená, ač dosud neschválená Bruselem, je nicméně s definitivní platností a neodvolatelně ideální, uvolňující a relaxační. Ovšem z důvodů, jež se nebojím nazvat tajuplné, takto většina lidí dovolenou netráví. To by mě, jakožto ne zrovna lidumilovi, snad ani tak nevadilo, nebýt toho, že k této smutné většině patřím. Ano, i já padl do pasti osudu a cosi tajemně mocného mne donutilo, aby se dovolená pro mne změnila v čas bolesti, trýzně, stresu, zoufalství a vypětí, z něhož mne každoročně osvobodí až návrat do poklidného a standardizovaného pracovního procesu, kde mikrospánek u computeru, při němž prsty nepřestávají běhat po klávesnici - tato fascinující fakírská dovednost všech nemanuálně pracujících - nastolí opět rovnováhu v nervovém systému. I letos tajuplná síla, konvenčněji nazývaná zákonná manželka (na nezákonnou milenku jsem se dosud nezmohl, jak mne upozornila zákonná manželka během jedné z velmi posilujících hádek v rámci čtrnáctihodinové cesty autem), dotlačila mne k sebeničivému rituálu zvanému „dovolená u moře". 


obr-sovak_kemr-web.jpgTajuplné síly už jsou takové. Mít možnost na smrtelné posteli říci zpovědnímu knězi, případně uklízečce v nemocnici, že „jsme někde byli", je pro ně klíčový životní cíl, finální obzor, smysl všech smyslů. Jeto přímo posvátno, a pro to se odjakživa musí trpět. Tajuplná síla z tajuplných důvodů, nejspíše v rámci procesu zvaného emancipace, však již netrpí sama, ale přenáší utrpení na sílu netajuplnou, zvanou konvenčněji zákonný manžel. A tak ptactvo, hříbky, Saturnina, cholagol, Sováka a karcinogenní buřty nahradil scénář o několik řádů rafinovanější: již u Berouna rafinovaně kolabující klimatizace v zákonně vlastněné škodovce, rafinovaná třicetikilometrová kolona v důsledku protestu jakýchsi neprosperujících družstevníků ozbrojených nadbytkem mrvy, hotel rafinovaně umístěný čtyři kilometry od pláže, rafinovaně rozlehlé autovrakoviště rozléhající se mezi hotelem a pláží, neideálně naladěný personál po nedostatečně rafinované poznámce o ustašovcích, rafinovaně zaříznuté plavky kolemjdoucí modelky, kvůli nimž mně zákonná manželka odepřela vše, čemu se dříve říkalo manželské povinnosti, rafinovaně depilovaný plavčík, s nímž si manželka dodnes esemeskuje, aniž bych jí mohl v odplatě odepřít něco, o co by stála, nikoli rafinovaný, ale můj zcela obligátní středomořský průjem, který mne tentokrát zastihl již třetího dne (to je rekord), ačkoli jsem letos vynechal všechny speciality šéfkuchaře Kostadinova, dvoutýdenní pokusy vysvětlit dalmátským automechanikům nuance klimatizační techniky, další nevhodná poznámka o ustašovcích, záhadné loupání kůže, ač mne slunce osvítilo jen ve výjimečných chvílích přebíhání mezi záchodem a autodílnou, nepočítám-li šestihodinovou anabázi na vrakovišti, přes něž jsem se jednoho dne pokusil zkrátit cestu, osmnáct rodinných hádek, z toho dvě přes telefon s tchýní, deset probdělých nocí kvůli dusnu a jódlujícím bavorákům, patnáct zabitých exemplářů záhadného hmyzu mně zcela neznámého podřádu a konečně neplánovaná a přiznejme i ne zcela dobrovolná bujará párty s fanoušky Hajduku Split, v jejíž vřavě naštěstí zanikla má třetí poznámka o ustašovcích, jež se ani nesnažila být rafinovaná. Čtrnáct hodin v příjemně vytopené škodovce při zpáteční cestě a výtvarný cit uspokojující prohlídka WC osmačtyřiceti benzínových pump při téže cestě, to již byla jen ona pověstná třešnička na dortu. Už aby nás ta krize srazila opravdu na kolena, aby ani tajuplným silám nezbývalo nic než návrat k verzatilkám!

Příloha:
Pro pedanty, vlastence a kontrolory v penzi uvádím plný soupis deseti klíčových Sovákových hlášek v Chalupářích:

  • Řízky - jen do mě!
  • Já budu žít s vodníkem!
  • To je hezký, dělat si legraci z husitů!
  • To neslyšet na vlastní uši, neuvěřím!
  • Já sem tady zasejpanej,já sem tady zhicovanej!
  • To zábradlí by potřebovalo natřít - vono by vůbec potřebovalo přelakovat.
  • Ital se podívá na ženu a zvážní.
  • No co, znáte moje noce?
  • Zabalte mi to, prosimvás, rychle mi to zabalte.
  • ... a skočej mi na důchod.
Vytisknout stránku Vytisknout stránku18. 8. 2012, 21:27, zobrazeno 2603x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení