Spitfire + Mustang 1/32

Čekal na dobu, až se znovu vrátím k modelaření. A byl také jeden z prvních, se kterým jsem chtěl začít. Tenkrát jsem přemýšlel nad tím, že bych měl koupit nové dekály, protože 30 let staré asi už nebudou v nejlepším stavu. A tak jsem sehnal obtisky a přikoupil dvě sady leptů od Eduarda, určených pro úplně jiný model Spitfire ve stejném měřítku. Samotný model pochází z výlisků někdy z roku 1976, následně byly upraveny a tato stavebnice se dostala na trh v roce 1987.

A pak se opět model schoval do skříně...

Upozornění pro modeláře - pokud stavíte modely přesně podle reality a záleží vám na věrnosti k předloze a faktům, obrňte se při čtení toho článku trpělivostí, nebo jej raději nečtěte. Může to být pro vás nebezpečné!

Po dokončení Ospreye jsem nakouknul do kitníku, který kousek přijde na řadu a do oka mi padl právě tento model. Je připravený, jdu na něj!
Využívám pár dnů zdravotního volna a vrhám se na lepení. Tolik času, které můžu této zábavě věnovat jsem neměl už ani nepamatuju. Snad v dobách, kdy jsem pracoval na dráze v nepřetržitém provozu a neměli jsme ještě děti. To mi patřily celé dopoledne. Manželka v práci, já sám doma - no co si modelář může ještě přát...

A tak začínám vybalovat jednotlivé díly. Po dlouhé době beru do rukou lepty a zjišťuji, že ohýbačku má u sebe syn. Naštěstí mi ještě neuschlo sekundové lepidlo... A tak se snažím dělat vše dostupnými prostředky a implementovat lepty na podklady úplně jiného modelu. Když začnu vše sestavovat a nalakuji si první vrstvu barvy, jdu si přečíst nějaké informace k tomuto typu Spitfire. Já vím, že je to pozdě, ale je to prostě tak...

Že je typ Mk. VI upraven pro lety ve velkých výškách, aby zachytil německé průzkumné letouny vím, ale až z dalších podkladů se dozvídám, že kokpit byl vybaven dvěmi vzduchotěsnými přepážkami a střední kryt kabiny se nedal posouvat po kolejnicích, ale nasazoval se samostatně. Stejně tak nebyl stroj vybaven otevíratelnými dvířky na levé stravě. Model je ale má - to proto, že vychází z modelu Mk. V.
Už nemám chuť tmelit  kolejničky a dveře, vše nechám tak, jak to je a odmítám se k tomu vracet.

Aby těch zmatků nebylo málo, jdu zkontrolovat dokoupené obtisky. Další jobovka. Všechny jsou pro řadu Mk. V. Tak dost. Tady už není cesty zpět - jdu stavět Spitfira bez přesné specifikace, prostě jen model, u kterého si pěkně pohraju a odpočinu a navíc se naučím nějaké nové postupy a vychytávky. Prostě si jdu hrát!

Pokračuji ve tvorbě kamufláže. Barvy mám zakoupené již z minula, a tak využívám toho co již bylo připraveno, bez hledání extra věrných odstínů. Po první vrstvě XF-54 od Tamiya se pokouším udělat kamufláž. Snažím se alespoň tu vytvořit podle podkladů. Alespoň zhruba.

Maskování pomocí měkké lepící gumy je pracné, ale výsledky jsou docela dobré. Ručně bych si to bez krytí netroufl. To by asi měl model spočítané a směřoval do koše. Takto má alespoň šanci zařadit se mezi zbírků mých nedokonalých modelů.

Nějak mne to chytlo a věnuji modelaření každou volnou chvilku. Ráno rychle zvládnout pracovní povinnosti, pak si sednout k modelu. Výsledek nebude dokonalý, ale alespoň se učím další věci, na které jsem neměl odvahu. Celý model má pozitivní rytí a je prakticky bez nýtování. Už jsem několikrát zkoušel přerývání, ale nějak mi to nejde. Udělat rovnou a stejně širokou "drážku" je pro mne zatím dost problém.

A tak vzdávám myšlenku na kompletní přerývání a pouštím se alespoň do nýtování. Rycí kolečko porvé "zajedu". Mám zvětšené nýtovací plánky a za pomoci dymo pásky začínám celý model nýtovat. Jde to docela dobře, dokonce i řady nýtů jsou rovné.
Po nanesení barev a laku se ale otvory relativně dost zalily a když nanáším wash, jsou už jen málo zřetelné. Pokud bude nějaké příště, musím nakolečko více zatlačit, ať jsou nýty hlubší.

Snažil jsem se opatrně zatmelit přechody mezi trupem a křídlem, které nebyly u stavebnice úplně přesné, ale ve výsledku zůstaly hodně vyditelné. Těžko vytmelit větší spáru, když nechcete porušit pozitivní rytí. A kombinovat pozitiv a negativ se mi nechtělo. Tak zůstaly mezery...

Blížím se k cíli a mám z práce velkou radost. Občas mi ji trohu zakalí nedokonalosti. Například když po lakování vlepuji na hřbetě "čočku" pozičního světla a zatlačím na ni, praskne mi slepený spoj na hřbetě a ukáže se trhlina. Lepit znovu si jej netroufám, protože vyteklé lepidlo by mi zničilo barvu.

Jako třešničku na dort nedokonalostí beru fatální chybu při nanášení dekálů. Z pravé strany mám označení letounu MK, z levé KM. No nejsem já tele? Tak další věc, co už nebudu upravovat.

Takže nakonec mám hotový model Spitfire Mk. VI, s nedokonalou kabinou a dveřmi z Mk. V a označení je z Mk. VB, na kterém létal W/Cdr. Karel Mrázek v červnu 1942. Takže takový nedoknalý a nereálný hybrid. Jak to říkají na webu? Stroj "what if".
Ještě dodělat lanka antény a odpovídače a je hotovo!

Tak a je mezi svými - tedy mezi modýlky stejného rozměru - 1:32.

P.S.
Pochlubil jsem se modýlkem ve FB skupině "Lepíme si pro radost" a byl taktně upozorněn, že mám přehozené podvozkové nohy. Fakt!!! Mám!!! No co já ještě nedokážu pokazit...

A musím se přiznat, že mi to nedalo a ve chvílích, kdy schnul lak na Spitfiru, jsem si pro radost vytáhl z kitníku dalšího stařešinu a začal si hrát. Bez ambicí, bez doplňků, čistou krabici.
Muj drahý bratr tvrdí, že mám všechny staré kousky hodit do koše a koupit si moderní - přesné modely, které nebudou muset podstupovat sochařskou úpravu. Asi má pravdu v tom, že modely už jsou letité a jejich kvalita - oproti moderním kouskům, je daleko horší. Ale já si nemohu pomoct. Prostě k nim mám nějaký vztah a při mých schopnostech a potřebách je to stejně jedno.
Tipnete si, co jsem začal stavět? Jasně, z jenoho křidélka to asi neuhádnete. Tak já vám to prozradím:

Jsem tak rozjetý, že průběžně pokračuji každou volnou chvilku a dávám dohromady už opravdu historický model. Je celý v pozitivu a já jakékoli úpravy odmítám. Prostě pozitiv. Model má méně detailů, ale já nechci nic dopňovat, jen si ho prostě slepit...

Chci na modelu vyzkoušet vysoký lesk a kupuji si k tomu barvy Mig Alclad. Prvně použiji černý surf a na něj se pokusím nanést chrom. S výsledkem nejsem spokojený, protože lesk není nic extra a matná barva tvoří pod "chromem" tmavší fleky. Proto dokupuji v Alcladu i černou s vysokým leskem a dělám nástřik chromu znovu. A je to o poznání lepší!

Dokupuji si i novou masku, stará už má něco za sebou. Když už ty roušky nosíme skoro furt, proč to nepovýšit, že?

S obavami beru do ruky dekály z roku 1980 a pokouším se je nalepit - a víte co? Ono to šlo!!! Jen plochu mezi písmeny USAF by bylo lepší odstranit a písmena nalepit zvlášť. Ale jinak kupodivu za pomocí vodiček se i tyto staré obtisky přizpůsobují povrchu a obtékají nýty a pozitivní rytí.  Při schnutí se mi posunuje geometrie podvozku, tak při chvíli volna ještě budu muset toto opravit.

Tak nakonec převěšuji modely pod poličkou, aby se mi tam vůbec vešly. Teď by to chtělo něco z opačné strany barikády. Že bych vyhrabal něco z kitníku???