Nejsem zrovna muzikant, ale muziku mám rád. Bylo mi dáno slyšet natolik dobře, abych věděl, že nemám zpívat moc nahlas, pokud mne někdo slyší. A tak raději poslouchám.

Některou muziku mám raději než jinou. Nebo lépe - mám své favority, jako asi všichni. Už dlouhé roky dokola a dokola poslouchám písničky Vlasty Redla. Mnohé znám nazpaměť a můžu je pouštět neustále  - neomrzí se.

No a mezi těmito písničkami je ještě pár, které mají to privilegium, že si je sám pro sebe stavím ještě kousek výše. Třeba "Přijdu hned". Nedokážu přesně popsat proč. Prostě proto.

Na nočním stolku mi leží Vlastova kniha "Kam na to chodím". Dávkuji si její poetiku po kouskách. Večer, když zalezu do postele a Janka ještě kouká na pohyblivé obrázky, přečtu si jednu kapitolu a hned potom si na mobilu písničku pustím a potichu "zpívám".

Dnes přišla taková chvíle a zároveň poslední kapitola knihy, skladba  Přijdu hned.
Čtu a začne se mi svírat hrdlo. Nedá mi to a jdu vyrušit Janku. Čtu ji text a hlas se mi třese. Na konci už máme slzy v očích oba.

A milovaná písnička dostává další rozměr.
Hlubší.
Pro nás ještě citovější...

Na tento základní nápad, v dotyčném textu písně použitý způsob popisování úplně notoricky známých věcí v krajině, mě přivedla jedna obzvlášť krásná dívka, na kterou zbylo místo just vedle mě v autobuse z Opavy do Valmezu.
Byla tak půvabná a zvláštní, že mi připadala, jako by ani nebyla z tohoto světa, a tak - asi po hodině, když jsem si dodal odvahy - jsem ji oslovil, představil jsem se a začal se k ní chovat, jako by byla mimozemšťanka - ukazoval jsem jí věci, kolem kterých jsme zrovna jeli, a říkal jsem jí -
tohle je les...
tohle jsou mraky...
tohle jsou paneláky...
To tam u vás nemáte, že ne?
Docela se tím bavila, občas se uculila, pobaveně zamrkala, ale neřekla ani slovo.
Nenechal jsem se tím odradit.
Však ty ještě promluvíš!
Když jsme přijeli do Valmezu, vytáhla sešit a propisku, myslel jsem, že mi napíše adresu (bylo to v létě roku '83), ale ukázala mi tu stránku a tam bylo velmi nejistými a různě vysokými velkými písmeny napsáno
JÁ NESLYŠÍ.
Neslyší.
Bylo mi, jako bych dostal ránu palicí. Nic z toho, čím jsem se jí snažil (a jak originálně!) zalíbit, neslyšela.
Vystoupili jsme a díval jsem se zaní, jak odchází.
Nezmohl jsem se na nic.
Vidím ji dodnes.
I ta písmena.


Tady je kruh
Tady je dvůr
Tady bydlí
Moje pýcha a štěstí
Naposled

Tady jsou knížky
Tady svíce
Tady hrnky
Tady lžíce
Kdybys šel pryč
Tady je klíč
Přijdu hned

To vpravo je les
Tohle je vřes
A tudy sever
Téhle cesty už je konec
Nadohled

Tohle je Zlín
A támhle blízko
To už je Melbourne
San Francisco
Sedni si sem
Někde tu jsem
Přijdu hned

Támhleto je pták
To velké je mrak
Tím se prší
A tímhle
Přivoláš si slunce
Zase zpět

Tohle je výhled
Na Kokořín
A tahle okna vedou k moři
Tady je gin
Tady led
Já přijdu hned

Tohle je stůl
Tohle je čaj
A tohle papír
Mávni tužkou
A tvoji mrtví
Ožijí

Je to tak snadné
Až to mrzí
Že nejde chtít
Být tak drzý
A stvořit si svět
Jenom z vět
A melodií

...tam právě jsem
A snad se vrátím
Kdyby ne včas
Nech ji tu vzkaz
že jsi tu byl


Vlasto díky
www.redl.cz

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku26. 10. 2018, 22:42, zobrazeno 406x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení