Dnes jsme na večer a zcela neplánovaně vezli Toma a Báru do Malenovic, kde měli ubytování na víkend. No a když už jsme tady, musíme přece navštívit Satinu!

A zvláště, když u ní ještě nemáme odlovenou kešku, že?
Parkujeme u Rajské boudy a vidíme, že se připravuje zpoplatnění parkoviště. Snad alespoň patří k Boudě a finance z něho jí pomohou přežít tuto kovidovou divnodobu...

Scházíme dolů do údolí Satiny a pak - cestou za keškou - přecházíme její tok do leva, což jsme ještě nikdy neudělali. Vždy jdeme po levém břehu přímo k vodopádum.
Tentokrát jdeme po její pravé straně vzhuru chodníčkem, až narazíme na vyhlídku, ze které je krásně vidět, jak voda padá z hrany skály a mizí v malém jezírku. Tolikrát viděné a zase z jiného úhlu...

img_20200828_184553.jpg

U vyhlídky narážíme na něco zvláštního - v zemi je zaražená turistická hůlka a na ní cedule s dopisem, pro někoho, kdo už tady není. Vzpomíka. Dřepíme na tomto místě a čteme. Vybavuje se mi mé vlastní smutnění, kdy vždy, když přidu k Satinským vodopádům, vzpomenu si na naši návštěvu těchto nádherných míst s Pepínem. Už tady také dlouho není a pořád na něj vzpomínám...

img_20200828_184113.jpg

img_20200828_183919.jpg

Vídím, že ne jen já si toto místo spojuji s někým, kdo mi neustále chybí.

martin-s-luckou.jpg

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku28. 8. 2020, 18:22, zobrazeno 62x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení