Whole30 a já...

Dieta není nic, co bych hledal.

Místo diety bych spíše změnil celý životní styl. Ale to už tak jednoduché není.
Pak se objevilo něco, co mi asi styl mého života změnilo na dlouhou dobu.

Všechno k Vám má přijít v pravou chvíliknihan-jidlo-na-prvnim-miste.jpg

Už nějakou dobu jsem se poohlížel jak si „vyřešit“ své zdravotní problémy. Nemám rád klasické řešení většiny lékařů – předepisování léků. Vždy jsem se tomu pokud možno bránil a ptal se jich, co pro sebe můžu udělat sám…

Bohužel mi nikdo nedokázal poradit. A tak jsem hledal sám. Pokukoval jsem po RAW stravě, ale připadala mi na můj vkus moc radikální.
Znovu jsem oprášil tři roky starý jídelníček vytvořený nutričním terapeutem, speciálně zpracovaný pro mé potřeby. Ale nějak jsem se do něj nemohl zabrat

Pak přišlo asi to, co mělo přijít.
Knihu „Jídlo na prvním místě“ jsem si zakoupil ihned, co u nás vyšla. Pustil jsem se do ní a po pár stranách jsem se do ní zamiloval. Konečně mi někdo srozumitelně říká, co se s potravinami v našem těle děje, jaké procesy se spouštějí a také co pro sebe můžu udělat sám.

Program Whole30, který kniha popisuje, vychází z paleo diety, ale je ještě striktnější. Pokud chcete program vyzkoušet, musíte se vyhnout jakémukoli pečivu a výrobkům z mouky, včetně rýže i brambor, cukrům, rostlinným tukům a mléčným výrobkům.

Zakázané jsou "polotovary", vše by mělo být co možná nejčistší - ze zahrádky, nebo maso z bio chovů. Žádné umělé sladidla, barviva, průmyslově zpracované potraviny.

Vyloučený je samozřejmě i veškerý alkohol, pivo, limonády.

Co budu jíst?

Přiznám, že pro mne nebylo úplně jednoduché vše přijmout. Jsem už dlouhé roky naučený jíst pravidelně 5x denně, striktně se vyhýbat tukům a vejcím, vždyť obsahují spoustu cholesterolu! A najednou mám snídat vajíčka, dopřávat si hromady masa a jíst jen 3x denně?

Jíst spoustu zeleniny mi problém nedělá, naopak si bez ní jídlo nedokážu představit. Horší to bude s pečivem. Je fakt, že jsem kromě celozrnných housek a minima tmavého chleba žádné pečivo už dlouhé roky nejedl. Ale odepřít si i to málo, co jsem mohl?

Vynechání mléka mi problém nečiní, jen pravidelný ranní jogurt a dobré sýry mi asi chybět budou.

Posledním velkým „problémem“ se jevil cukr. Poslední dobou jsem ale od klasického cukru podvědomě ustupoval. Kávu už nepiji několik let, a náhražku – Caro – jsem začal už před nějakou dobou vynechávat. Nějak jsem na něj neměl chuť.

Piju nejraději čistou vodu nebo bylinkové či ovocné čaje. Takže slazení mi chybět nebude – snad dobrá buchta – po té jsem se vždy mohl utlouct...

Ale protože mám chuť pro sebe něco udělat, začnu hned.
1. března vstávám s přesvědčením, že 30 dnů to dokážu.

Po 30-ti dnech...

Už na prvních stránkách knihy popisuje spoluautorka Melissa Hartwigová její osobní zkušenost, kdy během prvních třech týdnů prožívala pocity únavy v kontrastu s přebytkem energie, probdělou noc i spánek jako miminko - a pak ve třetím týdnu se něco změnilo - jako cvaknutí vypínačem - a její život se už nevrátil do stejných kolejí...

Trochu naivně jsem si myslel, že prožiji něco podobného - krize, přemáhání, neodolatelné chutě a potom najednou CVAK - a vše se jako zázrakem změní!!!

A nic... (chtěl jsem napsat a prd...)

Chutě?

Po pravdě? Ani ne. K mému překvapení mi vůbec nechyběly cukry. Když už jsem mimořádně dostal chuť na něco sladkého, stačilo si vzít jablko nebo banán.

Navyklou potřebu jíst 5 x denně jsem šidil malými svačinkami v podobě hrsti kešu či lískových oříšků.

Absence obilovin?

Ano, to mne několikrát denně napadlo - jak by bylo rychlé vzít si housku a hodit na ni plátek šunky. A hned zase šupky dupky do práce. Jednoduchá večeře - tmavé pečivo s tuňákovou pomazánkou? Nic, musíš hledat něco jiného.

Odolal jsem i hromadě buchet, které přede mne stavěly nic netušící švagrové. A ani to nestálo velké přemáhání.

Zákaz mléka

To jsem prakticky nepil, ale klasická snídaně z bílého jogurtu doplněná o ovocem, ořechy a trochou vloček mi chyběla. Zase jsem si začal užívat dlouho odpíraná vajíčka...

Moje hříchy

Aby to nevypadalo, že jsem tak dokonalý, našel jsem si alespoň malé úlitby, které mi tuto změnu polidšťovaly.

Na vajíčka jsem si občas nasypal pár hoblinek parmazánu - spíš jako koření.
Pivo jsem si dopřál nealkoholické a večer se párkrát v mé ruce zaleskla sklenička s deckou dobrého vína. Vše s dobrým pocitem spiklenectví s nezdravými potravinami...

Při společném obědu s rodinou o víkendu jsem si dopřál i malou hromádku brambor či trošku rýže. Vše ale v minimálním množství. Jak chcete ze zeleninové polévky vyndat brambory...

Cvaknutí vypínačem

Ač je mi to líto (já se tak těšil :o), zázrak se nekonal...

Jako experiment jsem si koupil Kofilu (čokoládu) a se zvědavostí jsem se do ní zakousl. Byla trochu až moc sladká a cítil jsem v ní více chutí, než jsem si z minula pamatoval. Nakonec musím uznat, že mi vlastně takto výrazná chuť ani nechyběla a můžu jí oželet.

Nepotkal jsem výkyvy nálad (manželka měla za úkol mne bedlivě hlídat a prý jsem nebyl protivný více než obvykle), úporné chutě ani jiné atypické stravy.

Atypické byly spíše reakce okolí, na které se Vás kniha snaží předem upozorňovat. Připadal jsem si jako exot a raději se vyhýbal diskuzím o tom, jak dělám něco špatně...

Výsledek snažení

Z předešlého textu to vypadá, že se nic nezměnilo. Změnilo. Příjemným bonusem bylo snížení hmotnosti o 3,5 kg. Nechyběl dobrý pocit, že když chcete, dokážete všechno.

Uvědomuji si, že dokážu rozlišit více chutí - tak jak již dlouho poznám a odliším od sebe druhy čisté vody, tentokrát jsem si všímal zvýraznění chutí například u zeleniny. Moc příjemné.

Navštívil jsem lékaře a nechal si zkontrolovat hladinu cholesterolu. Trochu nemilé bylo mírné zvýšení oproti výsledkům z konce minulého roku. Ovšem těžko říct, jaké hodnoty jsem měl těsně před počátkem experimentu.

A co dál?

Rozhodl jsem se pokračovat.
Když už jsem vydržel měsíc s Whole30, posunu se kousek dál.
Budu zhruba dodržovat to co doposud a přidám více pohybu. Udělám si čas na to, abych každý den věnoval hodinu pohybu a vlastně sám sobě.

Nejdůležitější ze všeho mi připadá, že potřebuji vše dělat tak, abych byl bez stresů a šťastný. Abych doladil pohled na svět kolem sebe a na sebe samého.

No a pak přijde - potichu a nenápadně - cvaknutí vypínačem...

Pátý týden


Další týden je zamnou. Zhřešil jsem jednou na návštěvě, kde jsem si s chutí dal kopec zeleniny se šunkou a kousek žitného celozrného chleba. Na chuť pak dobré bílé víno. Bez výčitek - s chutí. Pocity? Pohoda!

Mnohokrát jsem v knize i na internetu našel zmínku o něčem, co mne trápí skoro celý život, a to slovo je:

Alergie

Podle knihy a webu všichni chválí snížení příznaků, nebo úplné odeznění alergií. Já mám v poslední době průběh alergie velmi mírný, nastupuje začátkem června (nyní je duben) a zhruba po měsíci mám klid. Tentokrát jsem se - vlastní vinou - dostal k experimentu. Šel jsem posekat náš trávník s rozměry cca 5 * 3 m. Dělám to pravidelně a alergie mne z toho netrápí. Ne tak nyní. Již po ujití 10 m se sekačkou před sebou to začalo. Řval jsem na celý barák, až mi soused popřál: "Zdechni potvoro..."

Takže další pokus nevyšel - Whole 30 nemá na mou akutní alergii vliv. Ale zase se utěšuji - proč čekat zázraky...

Po osmi týdnech

Slavnostně ukončuji mé snažení s Whole30.
Druhý měsíc probíhal již v uvolněnějším duchu. Dodržoval jsem většinu doporučení Whole 30.

Do jídelníčku jsem doplnil obden ranní bílý jogurt s ovocem a malým množstvím vloček - tak dvěmi lžícemi. Postupně se mi upravilo zažívání do normy. (To se mi po celou dobu přísného dodržování Whole 30 nepovedlo)
Z příloh jsem zařadil malé množství brambor. Je fajn zjistit, že mi stačí zhruba třetina toho, co ostatním.
Pečivo si vezmu vyjímečně - samotný chleba mi přestal chutnat a když jsem kdysi byl schopen sníst na posezení 3 celozrnné housky, dnes si dopřeji za týden jednu a mám to jako lahůdku.
Při našich výšlapech na hory si dopřeji sendviče z tmavého toustového chleba. Jím je jen když podávám větší výkon - tak jsem si odůvodnil, že si to prostě můžu občas dovolit.

Má chuť na sladké je neustále na nízké úrovni. Při oslavě narozenin jsem si dal bez výčitků svědomí kus dortu a užil si to. Než přijde další příležitost, uběhne zase nějaký čas.

Co řící na závěr?

Whole30 určitě stálo za to vyzkoušet. Nestane se každodenní rutinou, ale určitě hodně změnilo můj pohled na stravu.
Nepodařilo se odstranit problémy, kvůli kterých jsem tento experiment začal - únavy, alergie, tlak a cholesterol. Došlo k mírným úpravám, ale zázraky se nekonaly.
Zhubnul jsem zhruba 3 kg a mám z toho moc dobrý pocit. Vím, že při stravě, kterou jsem si pro sebe nastavil, půjdu ještě o nějaké to kilo dolů a podaří se mi dosáhnout stabilní a vyhovující váhy.

S obdivem (a také trochu s úsměvem) sleduji blogy ostatních, kteří popisují zásadní změny ve svém stavu. Buďto se jim prostě podařilo ten "zázrak" zažít, nebo si to tak usilovně přejí, že trochu lžou sami sobě.
V knize to ale říkají jasně - každý jsme jedinečný a každý budeme reagovat jinak.
Já reagoval takto.

Děkuji za podporu svému okolí - hlavně Jance, že mi byla, je a bude oporou. Miluji Tě!

Vytisknout stránku Vytisknout stránku6. 4. 2014, 10:04, zobrazeno 6374x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení