Andalusie - Arcos de la Frontera

Probouzíme se do nádherného dne. Dnes máme namířeno do vnitrozemí - po snídani nasedáme do našeho Lunochodu a jedeme dokoupit potraviny do Carrefoure. Až na parkovišti zjišťujeme, že otevírací doba je až od desíti hodin. Využíváme volného času a na prázdném parkovišti měníme naše unikající kolo. Rezerva drží tlak a tak se učíme, jak se mění kolo u Lunochodu. Zážitek...

andalusie-0336.jpg

Čápi zde obsadili všechny sloupy a to "všechny" myslím doslova. Tím více se skláním před těmi našimi - tedy ubytovanými u nás na Moravě, ti si museli máknout podstatně více. Vždyť k nám to je přímou vzdušnou čárou zhruba dva a půl tisíce kilometrů!!! Borci polétaví!!!

Ještě pár informací k místu, kde jsme se nacházeli:

Gibraltarský průliv je jedním z klíčových bodů na trase tažných ptáků putujících v průběhu! roku mezi Evropou a Afrikou. Vysoko letící ptáci, mezi něž patří například dravci, černobílí i čápi nebo supi, se totiž spoléhají v první řadě na vzestupné proudy teplého vzduchu, a čápům mířícím do Evropy se tudíž naskýtají jen dvě místa, v nichž je moře dostatečně úzké na to, aby je dokázali přeletět. Jedním z nich je Bospor (úžina oddělující Černé moře od Marmarského) a tím druhým právě Gibraltarský průliv. Čápi bílí přitom překonávají gibraltarskou úžinu v hejnech čítajících někdy až 5000 exemplářů (ve směru na sever v průběhu ledna a února, v opačném směru pak v průběhu července a srpna). Obecně platí, že na sever táhnou ptáci od poloviny února do začátku června, zatímco na jih od konce července do začátku listopadu, a pokud zrovna vane západní vítr, bývá Gibraltar poměrně vhodnou lokalitou pro pozorování výše zmíněných druhů. Vane-li však východní vítr nebo panuje-li bezvětří, najdete zpravidla mnohem lepší podmínky pro sledování ptactva v okolí Tarify (kde je k dispozici ornitologické stanoviště Mirador del Estrecho ve vzdálenosti 7 km východně od města).

mapa-cesty.jpg

Plán naší cesty - z La Linei do Arcos de la Frontera.

Po doplnění potravin vyrážíme na sever - směr San Roque a dále na Castellar de la Frontera. Přídomek "de la Frontera" v překladu zní "Na hranicích". Později zjišťujeme, že podobný přívlastek má více měst - podle toho, jak se v dávné minulosti zmenšovala Maurská říše - či spíše zvětšovala říše křesťanská a města se ocitala na hranicích...

Míjíme rozlehlé pomerančové plantáže mísící se se sady mandloní a avokád. Zvláštní pro člověka, který plody těchto stromů vidí tak akorát v obchodě. Pak přijíždíme do městečka, které nám vykouzlí úsměv na rtech - má totiž jméno, které nám říká, že odtud pochází kolonisté, kteří dali jména spoustě míst v Novém světě - Los Angeles. Hned po vjezdu nám ale ztuhne úsměv na rtech - zastavuje nás policie. Z průvodců víme, že ve Španělsku jsou policie celkem tři - jedna se stará o ostrahu státních objektů - s těmi se asi nesetkáme, druhá je místní - městská policie, a třetí pak státní - pozůstatek Frankovy policie, které se máme raději vyhnout. No nám se to očividně nepovede. S tupými úsměvy přišroubovanými na obličej zastavujeme a stahujeme okýnko - policista spustí proud slov a doprostřed jeho věty Vašek vyhrkne:   "Do you speak English?" Policista se zastaví uprostřed slova, vytřeští oči a pak rezignovaně mávne rukou. Jeho gesto rychle chápeme a vyrážíme, co nám to rychlost v obci dovolí.... Uff!

andalusie-0338.jpg

Andělé asi opravdu stáli při nás. Zastavujeme alespoň při výjezdu z města andělů a fotíme ceduli i s místním kovbojem. V dáli se ale rýsuje první z "bílých městeček", kterých na naší pouti vnitrozemím potkáme spoustu. Toto nese jméno Jimena de la Frontera. Cesta ale městečko objíždí a my zastavujeme až za ním, abychom se naposled ohlédli a vystoupali na vyhlídku.

andalusie-0340.jpg

Nad městečkem se tyčí starý maurský hrad - znovu jen jeden z mnoha, které budeme mít šanci vidět - a některé i navštívit. Proč se městečkům říká "bíla" je snad jasné - jedině střechy mají barvu do hněda, ovšem místní pražící slunce je časem vybělí také.

andalusie-0342.jpg

Toto je už pohled z druhé starny - městečko se schovalo za kopec a z maurského hradu vidíte jen věž.

My odbočujeme na vedlejší cestu, která míří na "mirador" - což označuje vyhlídku. Cesta je ale dosti prudká a z asfaltu se stává šotolina. Vašek co by řidič rozhoduje, že dále nopojedeme, neboť jsme asi zvolili špatnou odbočku. A tak alespoň koukáme po okolí a spatříme prvního zástupce místního ptactva - supa bělohlavého. Krouží těsně nd námi - kryju Janku, co by nejmenší z naší výprav tělem - co kdyby ji chtěl odnést?

andalusie-0344.jpg

Krajina se prujezdem Los Angeles rapidně mění - z rozsáhlých ovocných plantáží se stávají kopce plné nízkého porostu a stromů. Ovšem ne ledajakých! Tyto stromy mají název Quercus Suber - čili dub korkový. Další z rostlin, kterou vidím poprvé v životě. Korek samozřejmě znám z našich vinných radovánek - ale v původním stavu vidím korek poprvé.

Korkový dub je roložitý - křivolaký strom, který dorůstá až 20m výšky a může se dožít až pěti set let! Má mohutný kořenový systém a borku (kůru) až 15 cm širokou. Máme jediné štěstí, že má dobrou regeneraci kůry, jinak by jsme museli pít víno s umělohmotnými špunty :o)) První loupání kůry se provádí v dvaceti pěti letech stáří dubu, další loupání pak až po devíti letech. Spičkové kvality korek dosáhne až po třetím loupání.

andalusie-0348.jpg

Oloupané stromy jsou nápadné červenohnědým zabarvením oloupaných částí. Jako by jim někdo ukradl kalhoty...

andalusie-0350.jpg

andalusie-0352.jpg

Nedá mi to a uloupnu si alespoň kousíček - korek! Čemu se tak divím, že? Lehoučký, měkký, příjemný do ruky. Památka.

andalusie-0354.jpg

Po pár kilometrech kličkování mezi korkovými duby se krajina zase mění. Korkové duby ustupují nízkým keřům a ostnatým rostlinám. Zjišťujeme to ve chvíli, kdy jdeme s Vaškem hledat objekt jeho zájmu. Vše kolem kouše, škrábe a píchá. Chvíli se necháme drásat a pak Vašek vítězoslavně nalézá Drosophyllum lusitanicum. Pro ty co neznají Vaška - Drosophyllum lusitanicum - rosnolist lusitanský - je masožravá rostlina a Vašek je jejich milovník a pěstitel. Rostlinka je to křehká, půvabná a prý těžko pěstovatelná. Nahoře vyžaduje sucho, a hluboko zasahující kořeny potřebují naopak vlhkost.

andalusie-0360.jpg

Stonky a lístky jsou posety drobnými tentakulami - lepkavými kapičkami určenými na polapení hmyzu.

andalusie-0362.jpg

andalusie-0368.jpg

Pokračujeme v naší cestě nádhernými serpentýnami nahoru a dolů. Krásu kolem neruší ani svodidla - jsou totiž dřevěná!!! No abych Vás nezlobil - dřevěná svodidla asi moc fungovat nebudou - ony totiž tak úplně dřevěná nejsou. Ale vypadají nádherně, že?

andalusie-0370.jpg

Po chvíli se zase okolí mění - kopce kolem jsou čím dál tím nižší a pichlavé keře se mění na lány obilí. Potkáváme farmu a u ní se pasoucí "andaluské koně" - koním nerozumím, ale tito byli nádherní:

andalusie-0374.jpg

andalusie-0376.jpg

Pak už přichází první cíl naší cesty - Arcos de la Frontera. Objevuje se jako zjevení - z roviny se zvedá vysoký tektonický zlom a na jeho vrcholu bílé město. Co o něm píš průvodce?

Městečko ARCOS DE LA FRONTERA bylo dobyto křesťany roku 1264, více než dvě stě let před pádem Zahary. Musel to být nadlidský výkon, protože stojí vysoko nad řekou Río Guadalete na dvojitém skalisku a muselo být dříve nedobytnou pevností. Takové dramatické umístění umocněné nízkými domečky a pěknými pískovcovými kostely vyvolává v návštěvnících pocit podobnosti s Rondou. Hlavní rozdíl mezi oběma městy je ten, že Arcos je daleko chudší a byť neprávem, daleko méně navštěvovanější. Uličky jsou velmi zajímavé tím, že se zde mísí maurský a renesanční styl. 
V centru se rozkládá náměstí Plaza del Cabildo, kde najdete ohromný kostel Santa Maria de la Asunción v gotickém stylu s mudéjarskými prvky. Jedna strana náměstí je otevřená, a je odtud skvělý výhled na údolí a řeku.

Než vjedeme do tohoto města, zastavujeme několikrát na krajích cest a kocháme se pohledem. Je to úchvatná podívaná, která se neomrzí a zaryje se hluboko do vzpomínek.

andalusie-0384.jpg

andalusie-0388.jpg

Do městečka přijíždíme z leva a hned na kraji nalézáme podzemní parkoviště zasazené přímo do skály. Dáme na radu Vaška a do městečka s uzoučkými uličkami raději nevjíždíme. Za chvilku můžeme ocenit toto Vaškovo prozíravé rozhodnutí.

andalusie-0390.jpg

Uličky jsou opravdu uzoučké, prudce stoupající a po chvíli opět klesající. Bludiště bílých, kouzelných uliček. Zamiloval jsem se do těchto míst. Je tu NÁDHERNĚ!!!

andalusie-0392.jpg

To, že nejedeme do uliček my, neznamená, že tam nejezdí ostatní... V některých místech musíte sklopit zrcátka, aby jste projeli. To ale Španěly v žádném případě neodradí.

andalusie-0394.jpg

Obdivujeme klid, který bychom od temperamentních Španělů nečekali. Myslíte, že v takovéto situaci se ozve troubení a nervózní pokřikování. Ne. Klid a pohoda. Počká se, až se naloží a vyloží, potom příjde na řadu úsměv a jede se pomalu dál... Ani si nechci představovat, jak by to vypadalo u nás...

andalusie-0400.jpg

Místní radnice s ozdobnými pomeranči. Prý nejsou k jídlu - no my to raději nezkoušeli.

andalusie-0402.jpg

Kostel Santa Maria de la Asunción - naproti němu slibovaná vyhlídka:

andalusie-0406.jpg

Co dodat - úchvatné!

andalusie-0410.jpg

I zde projíždějí auta - tady se Vašek přiznává: "Tudy jsme jeli - lidé sedící na židličkách před restaurací museli vstát, odnést židle bokem, my jsme projeli a oni si v klidu posedali."

andalusie-0416.jpg

andalusie-0420.jpg

Na konci této uličky je vyhlídka s pohledy do údolí. Jedna zídka kryje zahradu, ze které na nás volá místní - asi šedesátiletý muž. Ukazuje na kvetoucí keř a pobízí nás, abychom si kousek utrhli. Květy nádherně voní. Muž vykřikuje: "Grande, grande!" a posunky nám vysvětluje, že jde o léčivku na bolesti břicha - tedy pokud jsme této divadelní scénce dobře rozuměli. S úsměvy od ucha k uchu a plnýma rukama voňavých květů se vracíme do města.

andalusie-0428.jpg

Každý z domů má uvnitř malé átrium - oázu klidu a pohody.

andalusie-0430.jpg

Text v této fotografii přesně vystihuje mé pocity, které ve mně vyvolalo toto zjevení. Tento Scénic neměl kromě střechy a motorové kapoty jediný plech rovný. Ze zrcátek zbyly jen skelety, nárazníky držely jen silou vůle a škrábanců by jste se nedopočítali. V těchto uličkách se parkuje tak, že najedete na stěnu a dokud se neozve vrzavý zvuk, nejste dostatečně u kraje! Potkat v těchto končinách nepoškrábané auto je zhola nemožné. Tady auta tvrdě slouží svému účelu, na mazlíky a miláčky rodiny si tady s nimi nikdo nehraje.

andalusie-0432.jpg

Šíře uliček snad ani jiný styl ježdění neumožňuje. Zrcadlo v rohu je úsměvné. Tady se prostě nevyhnete... My se vracíme k našemu Lunochodu s neuvěřitelně krásným lakem a pokračujeme v naší spanilé jízdě za krásami Andalusie...

 

 

Další místa naší cesty naleznete zde:

Andalusie - úvodní stránka

Gibraltar

Gibraltar II.


Tarifa

Arcos de la Frontera

Zahara de la Siera

Ronda

Bobastro a El Chorro

Granada

Guadix

Sierra Nevada

Comares

Málaga

Informace o dopravě, průvodcích a cenách.

Historie a současnost Španělska

 


Více fotografií (10)
Arcos de la Frontera

Vytisknout stránku Vytisknout stránku28. 7. 2011, 20:12, zobrazeno 5159x, dnes 4x
5.0 2Hodnocení