Chur, Oberalppass, Nufenenpass

O půlnoci zastavujeme na posledním místě na našem území - odpočívadlo Kateřina. Po krátké přestávce - dvacet minut po půlnoci odjíždíme na hraniční přechod Rozvadov - Waidhaus. Po kratičké přestávce v Landsbergu, chvíli po čtvrté hodině ranní, pokračujeme do Rosenbergu, kde si v 6.15 dáváme snídani. V sedm hodin přejíždíme řeku Rýn (Rhein) z obce Mäder do Kreissernu. A jsme mimo Evropu - jak vtipně poznamenává náš průvodce MUDr. Kalivoda - ve Švýcarsku - mimo EU - v neutrální zemi. Po levé straně míjíme konstituční monarchii - Lichnštejnsko s hlavním městem Vaduz. Pračku peněz, vydavatele poštovních známek, vykutálené členy správních rad, daňový ráj a sídlo nadnárodních firem. V každé zahraniční firmě musí být ve správní radě originál Lichnštejnec. Mají to dobře vymyšleno! V osm hodin ráno přijíždíme do města Chur.

Ještě spící městečko Chur

Máme dvě hodiny na prohlídku města. Je to malé městečko s úzkorozchodným vláčkem projíždějícím historické centrum. Dostáváme SMS z domova - děda leží v nemocnici. Máme zkažené ráno a přemýšlíme, jak to dopadne.

V deset se všichni scházíme u autobusu a pokračujeme do městečka Disentis / Mustér do výšky 1 132 m n. m. Dorážíme tam v 11:15 hod. Máme hodinu přestávku, fotíme dluhozobku svízelovou, projdeme si velký klášter s nádherným kostelem - sídlo Benediktínů.

Projdeme městečkem na nádraží, kde se nám nepodaří potkat panoramatický vláček do Zerrmatu. Tyto panoramatické vagóny navrhoval Pininfarina. No snad je potkáme později. Ve 12:15 pokračujeme v jízdě na Sedrun - středisko zimních sportů, nad námi se tyčí Oberalpstock, vrchol dosahující výšky 3 328m n. m. Potom začíná úchvatná cesta, která se vine jako had po úbočích, autobus se v zatáčkách nemine s protijedoucím autem. Cesta nás vede do betonových tunelů, které jsou z jedné strany otevřené a vidíme jimi do údolí hluboko pod námi. Po půlhodině - ve 12:45 se přehřátý autobus s námi na palubě zastavuje na průsmyku Oberalppass ve výšce 2 046 m n. m. Jdeme na krátkou procházku ke kříži na malém kopečku.

Na stráních nad námi slyšíme cinkat zvonečky pasoucích se koz. Na protějším vrchu se rýsuje něco, co by tam nemělo být. Je to opevněný kopec s bunkrem na vrcholu. K němu vede zakonzervovaná lanovka, která se používá pouze při cvičeních. Na skalnatých stěnách vrcholu jsou vidět otvory - snad střílny a kolem satelitní antény.

V případě ohrožení země se vše cenné sveze do „Alpské pevnosti“ a všechny průsmyky se uzavřou - tunely mají betonová vrata, před vjezdy jsou uloženy vysouvací protitankové zátarasy a některé tunely jsou dokonce obložené trhavinou. Potkáváme i dvojitý tunel, kde v jeho druhé, souběžné části s civilní jsou odstavená a zakonzervovaná vojenská vozidla a ve skále velké prostory pro posádku a štáb. Díky těmto opatřením je v případě války těmito průsmyky nemožné projet. I Hitler, který obsadil prakticky celou Evropu i na Švýcarko netroufnul. Nebo to bylo proto že tu měl taky peníze???

Každý Švýcar musí podstoupit dvouměsíční vojenský výcvik, kde se naučí svou odbornost, nafasuje výzbroj a výstroj a bere si ji domů. Jedenkrát za rok potom musí na jeden až dva týdny na vojenské cvičení, kde musí prokázat svou odbornost a vystřílet si „svůj“ počet nábojů. Každý z nich ví, které místo své země bude chránit. Je to většinou tak, že brání místo co nejblíže svého bydliště, což je velká motivace....

Úbočí hor jsou až do výšky 2 400 m n. m. opevněná. Nutno podotknout, že Švýcarsko má primát v bezpečnosti samot. Bodejť, který blázen by chtěl vykrást samotu, když majitel vlastní naleštěnou M16 :o)) Zajímavé je, že profesionální armáda čítá pouze 600 mužů!!!
Z průsmyku Oberalppass sjíždíme do údolí, do městečka Andermatt v kantonu Uri. Projdeme se k dřevěnému kostelíku Panny Marie Pomocné a kocháme se výhledem na městečko obklopené vysokými štíty ze všech stran. Domobrana se asi snaží vystřílet svůj díl nábojů, protože zvuky výstřelů se ozývají okolo se zajímavým zvukovým efektem. Při cestě k autobusu neodoláme a necháme se vyfotit s medvědy, které jsme potkali u cesty.

Někteří mají bačkůrky, jiní jsou nádherně barevní. Na konci potkáváme sošku Fauna, hrajícího na flétnu.

Ve 14:15 vyjíždíme kolem opevněných skal a a utobus po chvíli zastavuje u Suvorovova památníku. Naproti něj je Ďáblův most. Kdysi se staviteli nedařilo most postavit a tak požádal o pomoc ďábla. Ten pomoc přislíbil pod podmínkou, že dostane první duši, která přes most přejde. Do rána most stál. Stavitel však přes most jako prvního přehnal kozla a tak ďábel ostrouhal.

Sjíždíme průsmykem sv. Gottharda, starou vojenskou cestou - Urserenskou trasou. Cesta se kroutí jako had, podjíždí sama sebe, několikrát překračujeme divokou říčku na dně kaňonu. Pak vjíždíme do tunelu sv. Gottharda - jeho délka je 16,3 km!! Projíždíme ho asi za 15 minut. Vyjíždíme ve vesničce Airolo. Na kopci vidíme sluneční elektrárnu - jedinou ve Švýcarsku. Pod ní je vodní elektrárna - vidíme z ní jen dlouhé trubky vodního přivaděče vedoucí z vrcholu hor. Jedeme podél divoké říčky Ticino - Tessin. V 15:00 přijíždíme na nejvyšší průjezdný průsmyk ve výšce 2 478 m n. m. - Nufenenpass. Je předělem mezi kantony Pessin a Wallis. Na protější straně je mezi vrcholky vklíněná přehradní hráz s vodní elektrárnou. Je to jedno ze dvou míst Evropy, kde se ledovec dotýká vodní hladiny - druhé místo je v Norsku.

Letos ale díky abnormálnímu teplu ledovec do vody nedosahuje a rychle odtává. Chvíli po příjezdu ještě vidíme nádhernou scenérii vrcholků zasněžených Alp, ale během pěti minut je kolem nás bílé mléko a my nevidíme nic. A tak pokračujeme a sjíždíme do údolí řeky Rhony (Rotten). Cestou potkáváme sviště koukající z nory. Mijíme trať, kterou jsme opustili v Andermattu. Ta podjela Alpské vrcholky tunelem Furka (Bassistunel Furka). Dále míjíme městečko Brig, kde začíná nejdelší železniční tunel - Simplonský (Galleria del Sempione). Byl postaven v roce 1921 a má délku 19,8 km. Končí až na druhé straně Alp - v městečku Bertónio v Itálii.

Ze Švýcarů jde celkem strach. Míjíme spoustu vojenských objektů, tanky, protiletadlové děla, letiště s hangáry ukrytými hluboko ve skále. Vše je maskováno jako civilní budovy. Tady vidíme daň za samostatnost a sílu jejich ekonomiky.
Jedeme směrem na Sion, ve Vispu odbočujeme do leva (17:40 hod) a vjíždíme do Matternského údolí, proti proudu řeky Mattern. Zde se nacházejí nejváše položené vinice v Evropě - ve výšce 1 200 m n. m. Do cíle nám chybí 23 km. Míjíme odbočku na Saas Fee (v Ligurském nářečí to znamená ovčí vlnu), kde se zastvíme na konci dovolené, cestou domů.

Konec cesty nás fascinuje - jedeme podél říčky Mattern, na obou březích se tyčí kolmé, skalnaté štíty. Na jejich úbočích vidíme malé městečka, které jsou v zimě dostupné pouze lanovkami, jejichž stanice míjíme cestou. Proč tam proboha bydlí? Co laviny? Jak to staví? Cesty se zoufale kroutí, vracečky stojí na pilířích, jinak se ty cesty na svah nevejdou! Za městečkem St. Niklaus potkáváme originální dopravní značku. Je na ní napsán směr a vedle je ještě jedna překlapovací tabulka. Máme štěstí. Klapka kryje nápis CLOSE a my vidíme OPEN! Při sněhu jen změní stranu umístění klapky a nejede se nikam!!! My ale může,e pokračovat a tak stoupáme zoufalými serpentinami stále výše, až se vyšplháme nad úroveň domečků, které jsme zespodu sledovali na protějším svahu. Jsme na místě! Zastavujeme v městečku Grächen ve výšce 1 619 m n.m., je přesně 18:10 hod. Od včerejšího odpoledne jsme ujeli 1300 km a cesta dohromady trvala 27,5 hod.

Ubytováváme se v tříhvězdičkovém hotelu Grächenhoff, máme krásný pokoj s příslušenstvím a nádherným výhledem na protější vrcholky hor. V 19:30 jdeme na večeři. Sedíme u stolu s Ferdou a se starším manželským párem z Brna. Seznamujeme se - jmenují se Poskerovi, paní Olga má 70 let a pan Luboš 79. Po jídle si objednáme k pití láhev minerálky. Oči nám rozšíří cena - půl litru stojí 5,5 HCF, což je v přepočtu 118,40 Kč!!!

Dnes už jsme unavení a tak hup do postýlek!

Návrat na titulní stránku Švýcarsko 2003