Den sedmý - Erjos, Los Gigantes a Garachico

Ráno se scházíme na snídani už v 7 hodin. Chceme vyrazit na další atrakci - tentokrát máme v plánu soutěsku Masca. Snídáme a přemýšlíme: "Dnes ráno fouká a jsou dost velké vlny, nastoupíme na tu loď vůbec? A víš kolik tam bylo před pár dny lidí - davové šílenství. Půjdeme v zástupu jak z Pusteven na Radhošť... fuj!!!"

mapa.jpg

No a to je asi důvod, proč na poslední chvíli měníme rozhodnutí. Když už jsme chtěli na jih, tak na jih pojedeme, ale ne do Mascy, ale do kopečků nad ni. A tak vyrážíme k jihu... První zastávku máme ve vesničce Erjos. Zaparkujeme a jdeme si sednou na jedno kafe do malého baru u cesty. Než stačíme sednout, vyběhne na nás majitel, že tady parkovat nemůžeme, že to není veřejné parkoviště, ale jen pro jeho hosty. Jako bychom jeho hosty nebyli. Nehádáme se... Stejně musíme ke startu naší trasy asi popojet kousek dál, tady to ještě není ono... A tak Lumča přeparkuje, dáme si jedno rychlé kafe a jedeme dál. Zhruba za 1,5 km přijíždíme na místo které už známe. Minimálně dvakrát jsme kolem něho projížděli při našich minulých výpravách. Pamatujeme si jej proto, že je zvláštní - atypické... V ostré zatáčce někdo do vysoké červené skály vyhryzal otvor a do něj posadil bílou budovu se vzrostlým dragem a velkým parkovištěm, které se nesmí používat. Divná kombinace v ještě divnějším místě...

dsc02757.jpg

Netřesk a Teide

Parkujeme hned za šňůrou, za kterou začíná zákaz. Kousek od nás už vidíme šipky značící naši trasu. Sestupujeme do údolí plného kvetoucího hrachoru a miříme do protějších kopců. Trochu se ztrácíme... Stezky nějak nekorespondují s našim průvodcem. Cestu jen tipujeme a stoupáme do kopce. V průvodci píší, že bychom měli jít vavřínovými lesy a i mlžným pralesem. Kolem je ale jen nízké křoví a vůbec nevíme kde jsme. Nakonec vyjdeme na asfaltové cestě vedoucí na Velkou Galu. Držíme se jí a zprudka stoupáme do kopce. Je to klasický trhák, v autě by to bylo na pořekadlo: jednička řve, dvojka netáhne. Pěšmo zase dáte ruce pře sebe a jdete najednou po čtyřech...

Okolí se mění, nizké keře zmizely a okolo cesty jsou borovicové lesy. Až tady nám dochází, co se stalo - borovice jsou až někde do tří metrů celé ohořelé - kmeny jsou černé a když se jich dotknete, zůstanou vám ruce špinavé až do večera... Tady před nějakou dobou řádil velký lesní požár a krajina - včetně turistických tras - se notně změnila. Borovicím oheň výrazně neuškodil - vršky jsou zelené dál a pod nimi už vyrůstají mladé stromy. S vavřínovými háji to ale dopadlo jinak - shořely kompletně...

dsc02764.jpg

Notně propocení se vyplížíme na vrchol Velká Gala. Před námi se otevře nádherný výhled na údolí pod námi, na oceán a v dáli i na ostrov La Gomera. Na vrcholu Galy jsou vysílače a také požární hláska. Svačíme a plánujeme si cestu dále. Vrátíme se kousek po asfaltu a u velké kovové brány odbočíme doleva na lesní cestu. Pomalu scházíme dolů, až se naše cesta protne se žlutou turistickou značkou. Odbočíme po ní do leva a dojdeme na místo, kde se dá vyšplhat na vrchol Malá Gala. Máme smůlu. Než se vyšplháme nahoru, připlují mraky a zastřou nám výhled.

dsc02803.jpg

Kluci vyšplhají až na vrcholek a děvčata na nás čekají těsně pod ním. Přemýšlíme, jestli máme čekat, až mraky odejdou. Po pár minutách to vzdáváme a sestupujeme dolů do sedla.

_dsc0708.jpg

Tam si sedáme a vytahujeme svačinu. Během desíti minut jsou mraky pryč a otevírá se nám nádherný výhled. Hernajz, to nemohlo být dříve? Na vrchol se nám už nechce a tak pozorujeme údolí s Baranco de Masca a s La Gomerou v pozadí...

Po svačině pokračujeme po žlutě značené vrstevnicové cestě až nazpět na asfaltku. Napojujeme se na ni a scházíme až k hlavní cestě. Průvodce nám ukazuje v mapě zkratku, ale ta již není prostupná - zmizela. Proto musíme jít kus cesty po hlavní cestě s relativně silným provozem. Ještě, že tady mají tak široké okraje pro odvod deště - chodník tady není žádný. Ve chvíli, kdy už není "škarpa" dost široká, naskakujeme na betonové sloupky okolo cesty a hopsáme jak kamzíci po jejich vrcholcích. Adrenalin...

_dsc0726.jpg

Jelikož je ještě dost času, navrhuje Marcelka, ať sjedeme dolů, podívat se do Los Gigantes. Parkujeme u restaurace na vyhlídce, kde si uděláme jedno parádní foto. Pak ještě projedeme podle GPS spletí jednosměrných uliček až na druhou stranu městečka - těsně k útesům. Na cestu pod ně je zákaz vstupu se značkou padající kamení. Nechceme riskovat a tak popojdeme jen kousek a uděláme si pár krásných fotek tohoto nádherného místa.

los-gigantes-mestecko-ii.jpg

No a pak už míříme domů. Když se znovu vyšpháme do kopce na cestu na sever, vzpomene si Marcelka, že minule našli krásný výhled na městečko Garachico, ve kterém jsme seděli před pár dny na náměstí u kávy. Chce nám ho ukázat, ale ne a ne trefit tu správnou odbočku. Nakonec se ale trefíme - měla jako vždy pravdu - je to nádherný výhled!

V podvečer parkujeme našeho Oplíka na velkém parkovišti u moře, poděkujeme mu za statečné vození a přenecháme jej svému osudu. Klíče jen předáme na recepci, půjčovna si jej tady najde a vyzvedne. Za 6 dnů jsme najeli 781 km a spotřebovali 53 l benzínu. Je to sice spotřeba jak u Tatrovky, ale zase kdyby jste viděli, po jakých krpálech jsme autíčko honili, vůbec by jste se nedivili. Kdyby tady nasněžilo, doprava v tu chvíli ustane... Luma si nakonec liboval, že se autíčko krásně rozjezdilo - asi ho bylo potřeba pořádně protáhnout :) Benzín stál od 0,8 do 0,9 Euro, za půjčení na 6 dnů jsme zaplatili 180 EUR (7,5 EUR na osobu a den)

dsc02839.jpg

Po večeři se ještě vydáme na prohlídku kolonády podél moře. Potkáme nádherný západ slunce, pozorujeme trénink mladých bubeníků a trumpetistů, kteří několikrát týdně v průvodu procházejí městem až do kostela pod našim hotelem. Tak a dovolená je prakticky za námi. Zbývá nám jen poslední den a cesta domů.

Návrat na titulní stranu Tenerife



Erjos, Los Gigantes, Garachico

Vytisknout stránku Vytisknout stránku2. 1. 2017, 18:06, zobrazeno 1467x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení