Dolomity 2010 - den 4.

Ráno společně vyjíždíme serpentýnami na Passo Sella (2 150 m n. m.) Je to první sedlo cestou z Val Gardeny. Lanovkou Telecabine del Sassolungo jedeme na chatu Toni Demetz - Rifugio Hutte.

kaplicka.jpg

První fotografie dne - kouzelná kaplička před masivem Sassolunga

sasso.jpg

pesky-nebo-lanovkou.jpg

Cestu do sedla Sassolunga k chtě Toni Demetz můžete absolvovat pěšky. nebo v malých telekabinách.
Zapotíte se asi stejně - malá kabinka Vám moc kyslíku nedá :o)) Převýšení je cca 700 m.

muzete-si-vybrat-telekabinu.jpg

 Franišek má už dopředu hrůzu, jak bude z těchto fofrovacích telefonních budek vystupovat. Minule dostal vynadáno, že se pokusil vyskočit po směru jízdy - což je samozřejmě logické, ale Italové to vidí jinak. První do lanovky naskakuji já - sotva projdu turniketem, projíždí budka kolem. Ital něco zahuláká, já zareaguji a startuji. Ani nevím jak a už stojím v kabině a dveře se za mnou uzamknou. Pozoruji, jak do druhé budky naskakuje Jana s Tomem. Pak už jen sleduji nádherné okolí a vyhřívající se sviště pod námi. Nahoře mne dva páry statných rukou vyrvou z nezpomalující budky a já urychleně připravuji foťák. Prvně zachytím v pohodě vyskakující Janu s Tomem a pak přijde lahůdka. Franta. Tu fotku bych Vám přál vidět. Ferda vypadá, jako by vypil sám sedmičku vína a ti dva pánové ho zrovna vyváděli... Bohužel nemám autorizováno ji zde vložit :o) (Promiň, Ferdo, já musel... P.S. Údolí sviní...)

pohled-dolu-neni-tak-namahavy.jpg

Pohled z horní stanice lanovky. V pozadí Marmolada, v popředí upocení turisté...

vytazeni-z-lanovky.jpg

Při vystupování z rychle jedoucí kabinky Vám asistují dva trénovaní horalé. Každý, kdo někdy vyskakoval z jedoucího vlaku ví, co to s Vámi udělá, když skočíte do protisměru. Tady to je povinností.

Pak již společně sestupujeme kaňonem k chatě Rifugio Vincenza (Langkofelhutte) 2252 m, kde si dáme svačinu. Pozorujeme horolezce vysoko ve stěně. Šílenci! Některým věcem prostě nadosmrti neporozumím...

do-v.jpg

ivan-v-udoli.jpg

Ivan asi v polovině sestupu kamenitým padákem k chatě Vincenza.

v-zajeti-skal.jpg

Společně s Ivanem fotíme vodu, z ničeho nic vyvěrající pod velkým kamenem. Nutno podotknout, že teče cca 20 m, než znovu zmizí v kamení.

slunce-v-zadech.jpg

Pohled nazpět do sedla. Prudký sestup mezi kamením. Nádherná cesta.

tam-jsme-sli.jpg

Chvíle odpočinku při namáhavém sestupu.

ostruvek-zivota.jpg

Malý ostrůvek života v moři kamení...

rif-vincenza.jpg

Chata Rifugio Vincenza

rif-vincenza-2.jpg

mumia-v-dolomitech.jpg

Mumia v Dolomitech? Ne, to jen Tom čeká na své staré rodiče :o))

rosengarden.jpg

tam-vylezu.jpg

 Dále sestupujeme níže a odbočujeme doprava na vrstevnici. Obcházíme masiv Sassolunga, až vyšplháme na zalesněnou modřínovou plošinku, kde si znovu odpočineme. Rozhodujeme se pokračovat nižší cestou, vrchní vede v suti a na ostrém slunci, pozor padá kamení!

potrebuju-odpocinek.jpg

odpocinek.jpg 

Tom je neustále vepředu, popohání nás, že zdržujeme. Cesta vede skalním městem. Velké kameny ze sesuvů z bloku Sassolunga už tu leží nějakou dobu - jsou porostlé mechem, trávou, modříny... Je to nádherná cesta.

parez.jpg

zbytky-skal-pohltila-priroda.jpg

padajici-kameny.jpg

Některé kamínky měly tendenci padat, a tak jsme je museli podepírat :o))

zahradka.jpg

Po chvíli se otvírá výhled na protější masiv Secedy. Tam půjdeme příště:

do-daleka.jpg

Další kus cesty jdeme suťoviskem, rozpáleným, bez jediné kapky vody. Nad sebou vidíme velké splazy plné tajícího sněhu, slyšíme vodu, jak hučí, ale vidět není... Pak sestoupíme na místo, které nám vše vynahradí. Ze skály vysoké dobrých 30 m se valí průzračný vodopád. Boty jdou dolů a my chladíme unavené nohy v ledové vodě. Ač neradi, musíme pokračovat prudkým stoupákem. Najednou se před námi objeví další nádherné místo - zvláštní malé jezírko se stromem na kameni - dolomitský bonsai.

kouzelna-zahradka.jpg

odraz.jpg

Zahradou plnou azalek a kytek vystoupáme na chatu Rifugio E. Comici (2 153 m n. m.) Další kouzelné místo - otevírá se nám nádherný výhled na masiv Selly. Dáme si svačinu, a po krátkém odpočinku se dělíme se na tři části - důchodci s Jankou jdou dolní cestou přímo na parking, Tom jde sám rychle delší cestou a já s Jankou za ním pomalu pokulháváme. Výhledy jsou fantastické - pomalu vstupujeme do skalního města. Je to místo plné skal, skalek a volně pohozených kamenů. Mezi nimi kvetou úžasné skalničky a vše umocňují nádherné výhledy. Nemůžeme se vynadívat. Nádhera nejnádhernější!!!

sela-gruppe.jpg

Pohled od chaty Comici na masiv Selly je úchvatný!

sela-gruppe-2.jpg

zahradka-2.jpg

Kouzelná dolomitská zahrádka

sela-gruppe-3.jpg

mapy.jpg

Záběr informační mapy s reálným pozadím

kamiiinek.jpg

Volně pohozené kamínky na louce

smer-marmolada.jpg

Cestička do skalního města. Vidíte jej ve středu snímku. Vlevo masiv Selly, uprostřed ledovec Marmolady.

Za chvíli nám nad hlavou neslyšně projede několik telekabinek. Blížíme se k dolní stanici lanovky, kde máme zaparkované auta. Při příchodu k autům začne mírně pokrapovat, stihli jsme to přesně.

Pokračování našich cest:

Den pátý - Col Raiser

Den šestý - Tre Cime di Lavaredo

Den sedmý - Belveder

Den osmý - Vatens

Vytisknout stránku Vytisknout stránku31. 8. 2010, 21:18, zobrazeno 3358x, dnes 0x
5.0 3Hodnocení