Ráno nás budí naše desinfekční hlídka, která hlavou buší do dveří, neboť má plné ruce ve kterých nese slivovičku. Následně po provedené desinfekci se chystáme na cesty. Nabízím Ferdovi iontový nápoj, načež Ferda odpoví, že nechce, neboť má plný pytel pitomostí. Poté se flákne do lokte a zařve, že má elektriku až v malém Františkovi. Čímž nám navodí myšlenku, co to je za samce s takovou výbavou...... Jana se nemůže čtvrt hodiny uklidnit.

   Po snídani nás testuje mravenčí stezka a potom nás autobus veze včerejší trasou kolem Paso Gardena a pokračuje dále do městečka Corvara, kde všichni vystupují a jdou na náročnou tůru (Královská cesta) po hřebenech se značným převýšením, na vrchol Piz Boé. Rozkaz průvodce zní : “Fotografové si sebou neberou fotoaparáty, cesta je náročná, na focení není čas!“ Takže rozhodnutí je jasné - v autobuse zůstávám jen já s Janou a dvě dámy - jedna z nich s bolavými prsty ze včerejška. Ať si jdou odvážlivci! Já si jdu za svým snem....

dsc_0007.jpg

Sedáme si s Janou za řidiče vyrážíme objet masiv Sella Gruppe z východu. Stoupáme cestou plnou serpentýn na Paso Campalongo  (1875m) do městečka Arabba, kde začíná zuřivé stoupání do sedla Passo Pordoi. Zatáčky jsou číslované a je jich celkem 33 a stoupají celkem o 638 m do výšky 2 239 m n. m. Gratulujeme řidiči k jeho výkonu. Bylo to srdcervoucí stoupání v zoufalých zatáčkách, až se nám tajil dech. Hlavně ve chvílích, kdy přední část autobusu vyjela z cesty a pod ní byla díra dolů. Pořád si opakujeme, že kola jsou až za námi!!!

dolomity-2016_10554.jpg

V sedle Passo Pordoi si u lanovky kupujeme zpáteční lístek za 11,50 EU a nasedáme do kabinky pro 65 osob a s nosností 4 750 kg. Kabinka se dává do pohybu a neuvěřitelnou rychlostí stoupá do horní stanice lanovky na vrcholu Sass Pordoi ve výšce 2 950 m n. m. Jedním z mnoha spolucestujících je snědý Arab, který se celou cestu modlí - buďto se bojí, nebo se cestou v plné lanovce odpálí.... Blbý nápad, takhle se strašit! Převýšení 711 m zvládá lanovka za 4 minuty!!! Musíme polykat, jak nám zaléhá v uších. Na vrcholku se prvně vydáváme vlevo, až ke kraji útesu, kde si v klidu vyndávám stativ a fotím nádherně nasvětlený masiv Sassolunga a Piz Ciavaces (2 831m), který vypadá jako ostrouhaná tužka.

dolomity-2016_10574.jpg

dolomity-2016_10560.jpg

Pohled na Pass Pordoi - dolní stanici lanovky a velké parkoviště, kde nás čeká autobus. Vlevo je vidět cestička ke kostelíku, od kterého se stoupá pod Sasso Becé / Belveder (půjdeme následující den).

dolomity-2016_10564.jpg

Pohled ze stejného místa na sedlo Sass Pordoi, vrcholek Sasso Becé. Vlevo v mracích Marmolada, před ní tmavý hřeben Padone.

dolomity-2016_10654.jpg

Nádherný pohled na Sassolungo. V jeho rozsedlině pod vrcholy jde vidět i horní stanice telekabiny - tedy lanovky, kterou pojedeme v příštích dnech.

dolomity-2016_10566.jpg

Janka před Marmoladou

Rozhodujeme se, že zdoláme třítisicovku Piz Boé a vydáváme se sestupem k chatě Rif Forcela Pordoi (2 829), kolem níž projdeme a začneme stoupat v suti a kamení k Piz Boé. Výška se dá poznat - chybí nám kyslík. Dojdeme na plošinu pod poslední strmý výstup, kde si dáme oběd. Potom pozorujeme řadu lidí, kteří jako had stoupají k vrcholu na cik cak jdoucí kamenité stezce. Oba se shodujeme, že se nám tam vůbec nechce. A tak si vybíráme nový cíl - nejbližší kopeček, kde není ani člověk a stoupání je méně prudké.

dolomity-2016_10702.jpg

Janka pod vrcholem Piz Boé a za ní mravenečci stoupající kamením vzhůru.

Po půlhodince vystoupáme na vrcholek Punta de Larjei do výšky 2 952 m n. m. Odtud je krásný výhled na masiv Marmolády, Civettu, Pelmo, Antelao a samotný vrchol Piz Boé. Až odpoledne se dozvídáme, že na tomto vrcholku je tolik lidí, že tam leželi jak lachtani na kamenitém ostrůvku. Není si kde sednout a kraválu jak na Václaváku. Zato my si na našem osamoceném vrcholku užíváme božský klid.

dolomity-2016_10880.jpg

Kolem nádherný výhled a ani človíček. Vytáhnu stativ a fotím tu krásu okolo. Jsem v sedmém nebi. Konečně dělám to co chci a nikdo mne nehoní. To je dovolená!

dolomity-2016_10703.jpg

Marmolada s ledovcem a čedičové Padone

dolomity-2016_10800.jpg

Vrchol Piz Boé 3 152 m n. m.

dolomity-2016_10818.jpg

Vlevo je horní stanice lanovky na Sass Pordoi, za ní vpravo vršek Sassolunga. Celé okolí vypadá jako měsíční krajina...

Po oku pozorujeme lidi sestupující z Piz Boé, jestli neuvidíme naši skupinu. Nakonec zpozorujeme Ferdu jdoucího pod námi. Tak už společně s ním a se Stanovými docházíme nazpět k chatě Rif Forcela Pordoi, kde Stanovi sestupují dolů k parkovišti v suťovém poli a my s Ferdou stoupáme k horní stanici lanovky. Po krátkém focení sjíždíme fofrlanovkou dolů, kde si dáváme v autobuse pivo a v jeho stínu pozorujeme přícházející souputníky. Večer se scházíme u nás na pokoji, stahujeme fotky a popíjíme Magistra. 

dachstein3_17.jpg  dachstein3_19.jpg


dsc_0008.jpg

arraba.jpg

Dodatek: tato fotografie pro mne získává další rozměr až o hodně později - tedy ve chvíli, kdy si po více než čtrnácti letech přepracovávám fotografie do většího rozlišení. 

Městečko v údolí je Arabba - do něj naše kroky zamíří až v roce 2013 - tedy o sedm let později. Jde vidět hotel, ve kterém budeme bydlet, horní stanici lanovky, na kterou se hned první den vyškrábeme a mnoho dalších míst, které navštívíme. To jsem samozřejmě v době vzniku fotky vůbec nevěděl. Ovšem něco jsem tušil i tenkrát - že toto místo a celkově Dolomity, se stanou naší srdcovkou a že tu nejsme naposledy.


Návrat na titulní stranu Dolomity 2006

Vytisknout stránku Vytisknout stránku19. 9. 2020, 09:10, zobrazeno 33x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení