Hádejte, jak je ráno? No přeci nádherně! Máme poslední dobou neuvěřitelné štětí. Doma panují tropické třicítky, tady je nádherně, teplota kolem dvacítky a pofukuje příjemný vlahý větřík. A tak dobře nasnídaní sedáme do autobusu a necháme se zavézt kousek - za kopec, do vesničky Trepalle. Jana na mobilu smutně pozoruje kešky, které projíždíme - tady je, tady další. Kačerské srdce trpí...

livigno459.jpg

Ale cestou určitě nějaké kešky potkáme. Vysedáme u benzínové stanice od které vede turistiká stezka. Je to zase nádherné místo. Řadíme se do zástupu a rychlým krokem vyrážíme k našemu cíli. Jako fotograf se během chviličky propadám na samotný konec pelotonu - musím vždy odbočit z cestičky a než zaostřím, projde hromada cválajících turistů.

livigno474.jpg

Nakonec se všichni sejdeme na rozcestí, kde si můžeme určit trasu - snadnou, kdy sestoupíme údolím Vallaccia k jezeru v Livignu, nebo delší, kdy se jde k jezeru Lago di San Giacomo di Fraele a od něj taktéž k jezeru v Livignu.

livigno489.jpg

Po včerejšku už má energii na dlouhou cestu jen Tomáš. K nám, lovcům krásných míst a chvil se přidává jak František, tak i Lucka s Alešem. V žádném případě ale naší volby nelitujeme - údolí je totiž nádherné.

mapa.jpg

V bodě 2 se naše cesty dělí - my jdeme zkratkou po červených tečkách, Tom a ostatní turisti to berou obloukem.

livigno522.jpg

Údolí je tak nádherné, až z toho děvčata poletují vzduchem. Dvakrát po sobě zouváme boty a brodíme přes chladný potůček - je to nádherně osvěžující. Všude je spousta kytiček a počasí naprosto luxusní.

livigno576.jpg

Potkáváme i pozůstatky zimy - sněhový splaz - či lavinu, která se v létě kamufluje stromy, větvemi a jehličím, skrz kterou si prokousal svou cestu potůček. Zvláštní, krásné a snad i trochu strašidelné. 

livigno597.jpg

Netrvá dlouho a dorážíme k jezeru, nad kterým je restaurace s krásným výhledem. Jdeme si sednout a odpočinout.

livigno600.jpg

Na zdraví!

livigno624.jpg

Chvíli posedíme a pak se vydáváme kolem jezera nazpět do Livigna. Tam nasedáme na autobus a míříme do hotelu. Ale den ještě nekončí a Janka má potřebu ještě dnes odlovit minimálně tři kešky. To proto, že právě dnes končí bonusová hra, ve které musíte dosáhnout určitý počet odlovených keší, aby jste získali bonus. No a Jance právě ty tři kousky chybí. Původně cheme vyjet autobusem do Passo dell´Eira a odtud vyšplhat na La Pare (2 390 m n. m.), kde kešky jsou a navíc je odtud nádherný výhled na jezero a celé Livigno. Ale nepřejí nám autobusy a tlačí nás čas. A tak jen vyjedeme na hotel, odlehčíme bagáž a opět sjíždíme až na hráz jezera a vydáváme se na lov.

livigno639.jpg

První kešku odlovíme na kruhovém objezdu na kraji jezera a pak kolem něj šlapeme asi ke kilometru a půl vzdálenému odpočívadlu na skále nad jezerem - area picnic Val Viera. Ač to je jen obyčejný choďák, dává nám příroda darem několik atrakcí - nádherně rozkvetlé břehy jezera, úžasně zabarvenou hladinu a nakonec největší bonus - kolonii ofrklých svišťů (lat. Marmota - čeleď veverkovití). Prvně je zaregistrujeme, když nám jeden z nich hvízdne těsně za zadkem. Oba s Jankou nadskočíme snad půl metru! Ten nás vylekal!

livigno648.jpg

Ač je silnice jen pár metrů od nás (je krytá v polootevřeném tunelu chránícím jí proti lavinám a padajícímu kamení), je jich tu v dírách ve břehu několik desítek - a to počítám jen ty, které vidíme, Na břehu se líně rozvalují dospělci a mezi nimi pobíhají roztomilé mláďata. Když se pohybujeme pomalu a nenápadně, dostaneme se k nim až tak na pět metrů. Nemůžeme se od nich odtrhnout - je to nádherný pohled. A pak "písk" a zmizí v norách.

livigno660.jpg

My ale potřebujeme dojít k poslední kešce v údolí Vall Federia. A tak se vracíme do míst, kde jsme byli včera odpoledne - musíme vystoupat až kousek před kostel Chiesa delle´Addolorata - po asfaltové cestě se šplháme nahoru a už toho máme plné kecky.

livigno666.jpg

Podařilo se! Janka stihla v termínu daný počet keší a získává bonus. Já mám jako bonus spokojenou ženu. No a za to těch 8 kilometrů navíc určitě stálo... Pak jen sejdeme do města a po chvíli čekání naskakujeme do autobusu plného ortodoxních židů, kteří bydlí v jejich speciálním košér hotelu přímo vedle nás. Je zajímavé je pozorovat - jsou tak odlišní a při tom určitě v mnohém stejní jako my...

Když se vracíme do hotelu, potkáváme Toma - je tady první z celé sklupiny a to odmítnul jízdu autobusem a vyšlápl k hotelu pěšky. Má v nohách snad 30 kilometrů a je pěkně rudý od pálícího sluníčka. Je to borec, parádně to zvládá. Je prostě mladý...


Návrat na titulní stranu Livigno 2018

 


Více fotografií (72)
Trepalle, údolí Vallacia

Vytisknout stránku Vytisknout stránku1. 2. 2019, 18:21, zobrazeno 1985x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení