Markoušovický brontosaurus

Ráno (28.9.2018) po rychlé snídani vyrážíme kousek za Markoušovice - není to z Rtyně daleko, asi 10 minut cesty autem. Parkujeme na polní cestě a po pár metrech se napojujeme na další polní cestu, která nás vde ke keši č.1 s označení PJH. No označení nerozumíme, proto Janka tuto trasu přejmenovává ba "brontosaura". To proto, že seřazení keší tohoto praještěra připomíná.

dsc00578.jpg

Počasí nám přeje a slibuje nádhernou procházku. Jsme rádi, že tuto sérii stíháme v září, neb owneři se rozhodli ji koncem října uzavřít a dát odpočinout trase. Musím ale dopředu prozradit, že místo návštěvou kačerů v žádném případě netrpí a že samotné keše jsou ve valné většině případů ve výborném stavu - tedy oproti mnoha jiným, které jsme stihli za naši krátkou éru lovení najít. Ještě chci pochválit provedení samotných keší. Tvůrci vyrobili z pevného drátu speciální závěs, do kterého je zasunuta docela široká plastová nádobka se šroubovacím víčkem. Celé je to zavěšeno na plastových stahovacích páskách neutáhnutých kolem větve na těsno. Strom netrpí a má možnost dále růst, kešky zbytečně nevlhnou od země, jsou v pohodě odlovitelné i v zimě a celkově se dobře hledají. Za mne 100%!!!

dsc00590.jpg

Jdeme lesem a kolem ani živáčka. Je to balzám na duši. Kešky jsou kousek od sebe, takže máme o zábavu neustále postaráno. Ale i krás kolem si stíháme všímat.

dsc00592.jpg

Máme nutkání sejít z trasy a kouknout na kešky "Čížkovy kameny" kousek bokem. Je to sice zacházka, ale když už jsme tady??? Nakonec stačí kouknout na terén - 5. Tak to rovnou pokračujeme v cestě a nezdržujeme se. Vždyť máme před sebou ještě spoooooustu keší!

img_20180928_111803.jpg

Jestřebí hory jsou protkány trasami pro horská kola a je na nich živo. Cyklisti jsou vlastně jediní, které do teď potkáváme.

img_20180928_114612.jpg

Když stojíme u odloverné keše a logujeme se, uvidíme proti nám přicházet paní - jelikož v ruce drží mobil a kouká kolem sebe, Jana hlásí - ani to neschovávej... Takže první turista, kterého potkáváme je příjemná kačerka se kterou se dáváme do řeči a předáváme si navzájem pocity z cesty.

dsc00621.jpg

Je tady kouzelně - nacházíme místa, kde máme chuť si sednout, dívat se  do kraje a jen vnímat tu nádheru a klid kolem...

dsc00626.jpg

Kolem kmene břízy je lavička a z větví visí houpačka.  Určitě nejsme sami, komu se toto místo tak líbí...

img_20180928_112230_resized_20181027_055829827.jpg

Už jste viděli ježidědka???

dsc00630.jpg

Procházíme kousek pod Slavětínskou rozhlednou. Je vysoká 23 m a stojí ve výšce 708 m n. m.. Meditujeme, jestli odbočíme z trasy a ulovíme kešku na jejím vrcholu. Ale ne - to si necháme na další návštěvu Jestřebích hor - protože tady se určitě ještě vrátíme!

dsc00638.jpg

Pod nádherně barevnými hlohy na nás čeká další keška. Ale ouha! Už tam někdo stojí a obírá červené plody. A tak se dáváme do řeči s přijemnými lidmi a povídáme si o našich cestách, o krásách okolí a nakonec i o geocachingu. Nakonec odloveno :)

dsc00639.jpg

Pak vcházíme do civilizace - a to rovnou pod dohled císařpána. Tedy pod sochu Josefa II, kterou zde postavili na počest jeho patentu -  100 let od zrušení nevolnictví v roce 1881. (Patent vydán v roce 1771 a socha připomíná jeho návštěvu a pomoc při katastrofální neúrodě téhož roku). Sochu naleznete v Markoušovicích, cestou ke Slavětínské rozhledně.

Z Wikipediee:  Patent o zrušení nevolnictví byl výnos římského císaře a českého krále Josefa II. z 1. listopadu 1781, který pro české země zrušil nevolnictví, či jak je psáno v patentu „tělesné poddanství neboli člověčenství", a nahradil je „mírným poddanstvím podle příkladu zemí rakouských". Byla zrušena bezprostřední osobní závislost poddaných na vrchnosti, poddaný se stával osobně svobodným. Poddaní tak nově získali právo uzavírat manželství bez souhlasu vrchnosti, svobodně se stěhovat, odcházet pracovat a studovat i mimo hranice panství.

Poddaní však zůstali zavázáni vůči vrchnosti poslušností, vrchnostenské úřady byly i nadále nejbližší autoritou, jejímž prostřednictvím stát vykonával svou moc. Beze změny zůstala zachována povinnost roboty i naturální a peněžní závazky rolníků vůči feudálním pánům, a to až do roku 1848.

Vydání patentu mělo značný význam pro hospodářský rozvoj Česka v 19. století. Byl to také jeden z faktorů, který ovlivnil české národní obrození, když zvýšil mobilitu obyvatelstva a umožnil přesun venkovského obyvatelstva (zhusta česky mluvícího) do velkých měst (na konci 18. století silně germanizovaných). Na Slovensku byl podobný patent vydán roku 1785.

dsc00646.jpg

A je tady první přestávka a oběd po 31 kešce. Usedáme na vyhřátou trávu a pozorujeme krkonošské vrcholy na obzoru. Konstatujeme, že to je nádherná, nenamáhavá procházka v luxusním prostředí a úžasném podzimním počasí. 

img_20180928_152047.jpg

Zbylých pár keší do padesátky už najdeme šupem. A je tu poslední! Nebo že by ne???

dsc00661.jpg

Každopádně se musíme vrátit k našemu autíčku, které na nás čeká za kopečkem asi 2 km odtud. A tak to bereme polem nepolem. A celý den svítící sluníčko nyní schovávající se za mraky nám ukazuje cestu. Tudy mí kačeři, tudy...

img_20180928_155803.jpg

Vozítko stojí tam, kde jsme jej nechali. Uťapkaní nasedáme a vydáváme se nazpět do Rtyně. Ale, vždyť v Markoušovicích je ještě jedna keška - takové srdce brontosaura. Tu tam necháme? Nenecháme!!! Parkujeme kousek od keše a kolem hrníčky ozdobeného plotu dojdeme pro svou dnešní poslední - jedna padesátou kešku.

mapa-kesi.jpg

No řekněte, je to brontosaurus?

Zpět na úvodní stranu "Lov keší v Jestřebích horách"

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku28. 9. 2018, 08:04, zobrazeno 230x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení