Na pátek 18. 5. 2018 našla Marcelka menší výšlap od soutěsky Samaria - ne soutěskou dolů , ale směrem vzhůru k chatě Kallergi. Po cestě se dohadujeme s navigací a mapou. Mapa ukazuje široké cesty jinudy, než se nás snaží vést navigace a protože mají naši průvodci z dřívějška zkušenosti s cestami na Krétě, 3x se otáčíme a vracíme na cestu, z které nás navigace svedla dolů. Projíždíme sady, kde právě dozrávají pomeranče, citrony a mandarinky. Ochutnat tak pomeranč dozrálý a utržený ze stromu a ne ten sklizený ještě zelený a dozrávající někde cestou do srdce Evropy.... Vyslovte přání a je vám splněno.
U cesty stánek s pomeranči, čerstvě vymačkanou šťávou, místním tymiánovým a pomerančovým medem, citrusovými a vinnými jamy. I rakie se najde... Zastavujeme a kupujeme v láhvi za 5 € čerstvě vymačkanou a vychlazenou pomerančovou šťávu. Mňam! Zbytek v lahvi dovezeme na hotel a necháváme v lednici. Druhý den ráno ale už to není takové dobré. Je to stále pomerančové, ale už s lehounce jinou chutí...
Zastavujeme na parkovišti nad soutěskou Samaria, pořídíme pár záběrů a vydáváme se směr chata Kallergi. Hned jak zapneme mobil s Geocachingem, je po pár metrech první keš. Ta druhá nás čeká u chaty. Cestička stoupá klikatě vzhůru a první výškové metry zdoláváme poměrně rychle.
Pravidelně potkáváme protikozí ohrádky. Jsou ze stejného materiálu, jako všechny ostatní zábrany, ploty nebo i svodidla u cesty - z armovacích sítí. Vše rezavé a zamotané drátem. Taková místní specialita.
Asi v půlce přechází pěšinka z krásného horské úbočí s cypřiši a kvetoucími horskými rostlinkami na štěrkovou příjezdovou cestu k chatě. A tak levá, pravá zatáčka a levá a pravá.... Cestou mineme malou bílou Kiu s turisty, kteří sjíždí svah dolů. No jestli ti dojedou s celými pneumatikami, tak jsou fakt dobří! Cesta je sjízdná, ale pro terénní auta, ne takové bobky... Až dodatečně z fotek vidíme, že pravé přední kolo už mají prázdné a přes obří kameny skáčí jen po ráfku. No toto dopadne! Mladý pár ve vozidle (černoch a asiatka) asi budou v půjčovně mít problémy...
A jsme nahoře. Posvačíme a jdeme se porozhlédnout po vrcholu. Nemineme ani pověstnou kadibudku s průhledem přímo do Samarie. Věřím, že tady se potřeba, pokud je opravdu potřeba, vykonává hooodně rychle.
Celý den je zataženo, vzduch se najednou ochladí a ... sprchne. No sprchne – pět kapek v osmi řadách se nedá považovat ani za přeháňku, ale voda to byla. Na chatě dáváme kafe a pivko a pak se naše kroky rozejdou. Mac a Lum pokračují ještě za další zatáčky na druhou stranu chaty „na výhledy", my se pomalu vracíme a cestou stavíme u krajnice kamenné panáčky (Schválně, jestli je za námi najdou!), sedíme na výhledech a pozorujeme přírodu. Je tu kouzelně.
Pohled do kráteru Omalos. No aspoň nám to kráter připomíná
Tady je cesta po které jsme přijeli. Její zabarvení tvoří ovčí výkaly. Krmení pro ovečky sypou místní přímo na cestu a ovečky se jí takto odvděčí...
Pomalu scházíme až k parkovišti (jedna cesta 3.5 km a 400 m převýšení, opravdu procházka). Dole na lavičce u vchodu do Samarie stihneme jeden telefon domů a už nás výhledovníci docházejí. Panáčky objevili jen 2 z 5 a ty z nejhezčích kamenů přehlédli. Nasedáme do auta a jedeme směr taverna. Rádi bychom ochutnali něco místního. Nakonec zastavujeme u pomerančového občerstvení a dáváme si opět sklenky čerstvého džusu, Marcelka pečená rajčata plněná směsí rýže a bylinek, ostatní gyros, hranolky, tzatziki a rajčátka. No nadlábli jsme se královsky. Domů ještě kupujeme tymiánový med pro naše včelí medvídky a pro babičku jam z pomerančů a mandarinek. Domů přijíždíme opět za tmy. Tak ještě rychle do obchodu nakoupit vodu, víno na večer a něco na svačiny a hurá na balkonové posezení.
Příchodovka - my v kuchyni, Stáňata na balkóně. Naše speciální spojení. První krok na stoličku pod oknem, druhý na parapet a pak hup na návštěvu... Světlo na balkoně bohužel nesvítí tak, aby se tu daly hrát naše oblíbené scrable, ale nemůžeme mít vše.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)