Ráno nás budí můj budík na mobilu v 6:40, no jo, je pondělí, vstáváme do práce!!! Po snídani vyrážíme autobusem na opačnou stranu, než dva předešlé dny. Jedeme přes Jerzens (1 100 m n. m.), kde odbočíme do kopců a náš autobusek supí a funí do zoufalých serpentýn, čímž drží pořádnou kolonu. V jedné ostré serpentině dokonce dřeme zadní částí o asfalt, až létají jiskry! Naše konečná stanice je v hotelovém městečku LISS ve výšce 1 450 m n. m.

dsc_0726.jpg

Překonali jsme převýšení 350 m asi na třech kilometrech. Po zakoupení lístků (10 EUR / osobu) vyjíždíme kabinkovou lanovkou na stanici Jerzner Alm (1 980 m  n. m.) s převýšením 530 m. Tam se od zbytku výpravy trháme a přesedáme na dvou sedačkovou lanovku a vyjíždíme na horní stanici, odkud to je asi 500 m na vrcholek Sechszeiger ve výšce 2 395 m n. m. Z mezistanice jsme překonali převýšení 415 m, z Liss pak 945m. Jsme rádi, že nemusíme šlapat pěšky až sem, byla by to zabíračka a ztráta času. Průvodce to neuznává jako výhodu a žene zbytek zájezdu do prudkého kopce. (P.S. část lidí vůbec do cíle nedojde - nemají na to sílu ani čas...)

dsc_0740.jpg

Ze Sechszeigeru je nádherný výhled na městečka Arzl ( 880 m n. m.), Imst ( 820 m n . m.) a okolní štíty. Dělám spoustu fotek, hraji si s filtry a fotím jak zběsilý. Ferda věští podle řas na obloze změnu počasí - déšť a bouřku.

dsc_0723.jpg dsc_0728.jpg dsc_0755.jpg dsc_0759.jpg 

Po „vykochání“ pokračujeme nazpět kolem lanovky směr vrchol Hochzeiger. Kolem je nádherný výhled, okolí je plné květin. Jana fotí makra - tolik nádherných kytek na jednom místě! (Mochna, Kociánek dvoudomý, Jestřábník, Podbělice alpská, Stokroček, Dřípatka, Prvosenka, Koniklec, Prasetník, Kamzičník, netřesk, kvetoucí mechy...)

dsc_0745.jpg

Klasický turista by z nás měl psotník - pořád stojíme a něco fotíme. Janu napadne zuřivý německý mopslík, který chrání nohu svého pána, vedle které Jana fotí makro. Vzpomínáme na děti a je nám líto, že nevidí krásu kolem. Pod Hochzeigrem si dáváme oběd. Sedíme vedle pražáků, kteří mají s sebou vnoučata - 1 a 3 třída. Děti jsou ukňučené, protivné, unuděné..... Nakonec jsme rádi, že jsme tady sami a jsme něčeho podobného ušetřeni.

dsc_0778.jpg

dsc_0760.jpg

Čeká nás vrcholový výstup ke kříži na vrcholku Hochzeigeru. Je to makačka, ale zvládneme to. Jsme ve výšce 2 560 m n. m. Chvíli z vrcholu fotím a potom hledám Janu s Pferdou. Najdu je asi o 100 m dále na vrcholku, ke kterému vede úzká cestička. Z obou stran je hluboký sráz a cestička má tak 30 cm. Je mi docela divně kolem žaludku. Tady tak ujet noha..... Ovšem výhled je z tohoto místa nádherný.

dsc_0789.jpg

Po odpočinku začneme sestupovat dolů do údolí. Klesáme o 1 100 m. Ke stanici kabinkové lanovky nafotíme ještě spoustu fotek - hlavně svahů plných kvetoucích azalek. Poslední část je už jen nudný sešup. Nevidíme nic zajímavého, jen nás dost bolí nohy. Kolem 16:15 jsme dole. Potkáváme své souputníky, kteří se nechali inspirovat našim špičkovým průvodcem a rozhodli se druhou lanovku vzdát a na Hochzeiger vyjít pěšky. Bohužel to nedokázali a jsou dost naštvaní.

dsc_0797.jpg

dsc_0791.jpg dsc_0793.jpg dsc_0814.jpg 

dsc_0795.jpg

dsc_0781.jpg

dsc_0784.jpg

Projdeme okolní obchůdky a  pak si dáváme kozla u autobusu. V tu chvíli začíná pršet. Pferda měl pravdu. Zvedá se vítr, létají blesky a lije jak z konve. Kolem šesté dorážíme do penzionu. Mám spálená lýtka a všichni vypadáme jako spolek rudých bratří. Po večeři si ještě chvíli povídáme a Jana ležíc v posteli komentuje postup mlhy zakrývající okolní kopce:“  Už jde, už není vidět kamiónek, už není vidět první kopec, už není vidět les, už vidím hovno.....“. Ještě když dodáme, že můžeme mlžit i v pokoji dostane Pferdík takový záchvat smíchu, že vybrečel všechny kapky, které si nakapal do očí - byl celý rudý a nemohl přestat. Začali jsme o něj mít strach, jestli ho z toho neklepne. Chvála bohu to ustál, ale hihňal se ještě půl hodiny.


Návrat na titulní stranu Pitztal 2005

Vytisknout stránku Vytisknout stránku13. 9. 2020, 16:38, zobrazeno 16x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení