Ráno vstáváme v sedm hodin a jdeme na snídani. Po jídle se s námi přijdou rozloučit Janíkovi a tak je jdeme vyprovodit. Cestou domů ještě jedou na nejvyšší horu Rakouska - Gros Glockner. Přejeme jim, aby je škodověnka bezpečně dovezla domů. A aby byla legrace, rozdává nám Jana papírové kapesníčky. Když se rozjedou, tak jimi máváme a utíráme si slzy.

dsc_1040.jpg

Po zabalení věcí jdeme na poslední procházku kolem potoka, fotíme a užíváme si poslední kroky rakouskou přírodou. Dojdeme pana malíře Konečného, fotíme ho a povídáme si s ním. Domluvíme se, že mu pošleme fotografie a on nás pozve na výstavu jeho obrazů. Dozvídáme se, že obrázky, které maluje jsou jen skicy (500,-) a podle nich maluje velké oleje na plátně (3 500,-).

dsc_1085.jpg

dsc_1076.jpg dsc_1081.jpg dsc_1090.jpg dsc_1091.jpg 

dsc_1101.jpg

Po desáté vyrážíme směr Innsbruck. Asi po kilometru jízdy zastavujeme a řidiči se 30 minut trápí s kompresorem autobusu. Až se jim kompresor dostatečně pomstí - jednoho řidiče oplive hustým kondenzátem - pokračujeme v krasojízdě. K Pferdovi si přisedá jeho spolucestující z příjezdu. Až tady se dovídáme, proč má tak zvučný hlas - je to sólistka Brněnské opery! Do Innsbrucku přijíždíme před čtvrtou.

dsc_1130.jpg dsc_1135.jpg dsc_1138.jpg 

Jdeme na prohlídku historického centra. Prvně navštívíme skleník a potom jdeme kolem zastávek koňských taxi na náměstí. Je pod mrakem a drobně pokrapuje. Jana objeví obchod, který je plný vánočních ozdob. Něco tak šíleného jsem ještě neviděl. Jen ještě šílenější ceny Janu odrazují od vyplenění naší peněženky.

dsc_1141.jpg

Pak potkáme Pferdu a ten nás zavede do prodejny Swarovského. Je to nádherná podívaná, co se dá udělat z křišťálu. Snažíme se tu krásu vyfotit, ale zaostřit na čirý křišťál a ještě k tomu přes sklo je obtížné. Tím nám vypršel čas a my musíme k autobusu.

dsc_1151.jpg

Právě v čas. Sotva se zavřou dveře, začne lít jako z konve. Po chvíli jízdy začne na Pferdu sedícího za námi kapat protékajícím oknem. Přestěhuje se dopředu. Po hodině už kape i na nás - přesunout se ale nemáme kam, tak utěsňujeme díry papírovými kapesníčky a Jana zuří. Ale co naděláme...  Do Ostravy dorážíme kolem půl páté ráno. Část lidí má bágly v prostoru pod autobusem promočené, druhá půlka uvařené od přehřátého motoru. Bože, Karosa...
Dovolená skončila. Finto.


Návrat na titulní stranu Pitztal 2005

Vytisknout stránku Vytisknout stránku13. 9. 2020, 16:42, zobrazeno 1134x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení