Funchal je jedno z mála míst na ostrově, kde se pobřeží zvedá pomaleji a pozvolněji, než je na zbytku ostrova obvyklé. Ale i zde se domy táhnou do kopců, mezi roklemi a srázy.
Scházíme pomalu z kopce dolů, směrem k moři. Táhneme kamarády do přístavu, odlovit si zdejší první kešku. Cestou dokonce zblbneme i Ivku a Vaška a registrujeme je, aby s námi lovili.
V přístavu kotví velké "parníky" - plovoucí města. Chtěl bych vidět, jak s takovými monstry "parkují" To musí být zážitek. Na lodi mne zaujaly záchranné čluny umístěné v těle lodi - to jsou ty žluté autobusky. Je jich více typů - možná podle komfortu, jaký si zaplatíte při plavbě, dostanete přidělený i záchranný člun :)
Kde je ta keš???
Venca a ta suka.
Přístavní molo
Na druhé straně mola je postaven hotel a museum s označením CR7. Museum je věnováno trofejím Cristiana Ronalda - místního rodáka a miláčka Portugalců. Před muzeem stojí jeho socha v trochu nadživotní velikosti. To, že má vyleštěné ruce beru, ale co ty trenky???
Mne - co by fotbalem nepolíbeneho - necháva Ronaldo a jeho muzeum v klidu. Raději společně vystoupáme na terasu nad přístavem, kde v krásném parčíku hledí na moře další slavná osobnost - Kryštov Kolumbus, portugalsky Cristóvão Colombo.
Z parku zamíříme do centra města. Procházíme uličkami, pozorujem cvrkot, který snad ani nebere ohled na to, že je teprve únor. Jak to tu vypadá v sezóně? I když tady asi sezóna nikdy nekončí a nikdy nezačíná...
V městaké zahradě obdivujeme prazvláštní stromy ae zbytnělými kmeny a vetvemi plnými obrovských ostnů a s velkými zelenými plody, které ale nejsou jedlé.
Náměstí s Banco de Portugal a sochou objevitele Madeiry - João Gonçalves Zarco
Byl šlechticem ve službách Jindřicha Mořeplavce. Jako velmi mladý se účastnil námořní ochrany Algarve proti marockým pirátům. Byl jedním z prvních Portugalců, kteří se účastnili portugalských objevných výprav. Princ Jindřich Mořeplavec ho pověřil velením jedné z lodí, které měly prozkoumat od severu atlantické pobřeží Afriky. Bouře však již při první cestě roku 1418 zanesla lodě k neobydlenému ostrovu Porto Santo. O rok později, 2. července 1419, se spolu s Tristão Vazem Teixeirou a Bartolomeu Perestrelem vylodili na ostrově Madeira v zátoce u Machica. Tak začalo znovuobjevování Madeirského souostroví.
Zarco je ve skutečnosti přezdívka. Existují dvě nepodložená tvrzení o původu této přezdívky: jednak z arabského zarka (modrooký), jednak zkomolenina z portugalštiny, znamenající šilhoun (João Gonçalves utrpěl poranění oka šípem). Po usazení na Madeiře používala jeho rodina titul da Câmara de Lobos propůjčený Jindřichem Mořeplavcem.
Oženil se roku 1430. Měl osm dětí. Synové pokračovali v jeho šlépějích jako námořníci ve službách portugalského trůnu a podíleli se na objevných cestách. On sám byl roku 1450, po rozdělení Madeiry na tak zvané kapitánie, jmenován capitão donatário pro jižní část ostrova Madeira se sídlem ve Funchalu. Roku 1437 se účastnil na obléhání Tangeru. Je považován za jednoho z prvních námořníků, kteří experimentovali s použitím děl na lodích.
Mimochodem - jeho dceru si vzal za manželku Krištof Kolumbus.
Nakonec se ještě zastavíme v supermarketu zakoupit nějaké potraviny na další dny a výlety a samozřejmě místní prosnulé sladké víno.
Výroba madeirského vína: Ohřátí ve speciálních „pecích“ estufas, jež následuje po procesu kvašení, je také dnes základním technologickým postupem – estufagem, používaným při výrobě tohoto vína. Sušší vína jsou dolihována před estufagem, sladší po něm. Asi 18 měsíců po schlazení vstupuje víno do systému scelování solera, používaného také např. u vín typu sherry. Obvyklé je dlouholeté zrání v dubových sudech. Víno madeira je dodáváno na trh nejméně tříleté, obvykle však významně starší. Složitý proces scelování přináší vína, kde věk je určován spíše výpočtem.
Návrat na titulní stranu Madeira 2019
Vytisknout stránku
Komentáře (0)