Ribeira Brava, Levada Nova

Ráno vyrážíme krátkou projížďkou do městečka Ribeira Brava vzdáleného od Funchalu zhruba dvacet kilometrů. Máme v plánu vyjet serpentinami na kopec nad městečkem, tam nastoupit na levádu s názvem Nova, projít jí tam a zase nazpět a tím pádem se vrátit k autům. Realita je ale jiná. Z Ribeiry Brava uděláme celkem jednu zatáčku a cesta končí betonovými zátarasy. Odstavíme auto a jdeme se podívat, co se děje. Zjišťujeme, že svah pod cestou ujíždí a ta je uzavřena. A tak sjíždíme nazpět do městečka a zaparkujeme na hrazeném parkovišti. Jdeme koumat, kolikže euro máme naházet do automatu. Kolemjdoucí dáma nás ale usměrňuje, že jelikož je neděle, platit nemusíme. A tak si jdeme na promenádu u  moře sednout do kavárničky na jednno ranní kafe. Přemýšlíme, kudy se vydáme na naši cestu. Nakonec zvítězí návrh vyjít k levádě pěšky.

A tak začíná prudké stoupání ve svahu, do kterého se opírá horké dopolední slunce. Máme před sebou zhruba 400 m převýšení. Postupně odkládáme svršky a notně se potíme. A cesta nemá konce...

Snová "mázlá" atmosféra není umělecký úmysl. To jsem já - čuně - jen přejel mastnou rukou od opalovacího krému po skle kryjící objektiv kamery. A zjistil to až po pár hodinách. Šikulka, co?

Procházíme cik cak mezi domy, chvíli po cestě, chvíli po schodech. Směr nám potvrzují veřejné "vodní kohoutky" umístěné do malých stěn obložených modrobílými kachličkami. Vždy když pítko najdeme, víme, že jsme správně. Celou dobu vidíme do údolí, kterým protéká říčka shodného názvu jako městečko, ve kterém se vlévá do moře - Ribeira Brava. Na stadionu v údolí se hraje fotbal a my shora pozorujeme jejich kmitání a hemžení  po hřišti.

Pěkně zahřátí najdeme začátek levády Nova. Zprvu je to jen betonový kanálek vinoucí se vesnicí - nejen kolem krásných míst, ale také kolem divokých skládek a silnice. Pak ale mineme vesnici na úbočí, procházíme krátkým tunelem a vcházíme do vedlejšího uzavřeného údolí. Celou cestu čicháme a lovíme nosy zvláštní vůni. Co to může být???

Nakonec tu vůni nalezneme - vydávají ji právě kvetoucí stromy akácií. Vůně je tak výrazná a tak příjemná, že Levadu Nova přejmenováváme na Voňavou levádu...

Akácie (Acacia), česky též kapinice, je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to keře, stromy nebo i liány s dvakrát zpeřenými listy. Řada druhů má listy s rozšířeným, plochým řapíkem a bez čepele. Květy jsou drobné, bílé nebo žluté, uspořádané v kulovitých klubkách nebo podlouhlých hroznech. Akácie rostou v tropech a subtropech téměř celého světa v počtu asi 1200 druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje v Austrálii. Některé druhy jsou v tropech a subtropech pěstovány jako okrasné dřeviny a lze se s nimi setkat i ve Středomoří. Akácie mají využití v medicíně, některé druhy poskytují trvanlivé dřevo, gumy, třísloviny nebo parfémové silice.

zdroj Wikipedie

Kolem levády nacházíme další nádherné kytky - kaly, které miluji, ale u nás doma se jim nedaří (nemáme správěn situovaný byt) a také první kvetoucí kalokvěty, které na severu (Levada de Janela) ještě nekvetly. Kaly lemují celou dobu obě strany levády. Je to nádhera!

Dojdeme kolem levády na konec údolí kde se obrátíme do protisměru a pokračujeme po jeho protější straně zase dále. Dojdeme do vesničky Tabua, kde naše cesta kolem leváda končí. Samotná leváda se vine ještě daleko po jižní straně Madeiry. My ale začneme sestupovat Tabuou dolů, směrem k moři. Musíme ještě dojít k autům!

Cestou se k nám přidává čtyřnohý společník a snad s vidinou nějakého mlsu nás doprovází až skoro dolů k moři. Nakonec sestoupíme až na pobřeží a po silnici, která se již nepoužívá - souběžně s ní je ve skále nový tunel - vidíme jeho havarijní výstupy - dojdeme až do Ribeiry Brava. 

Projdeme městem k autům, ale ještě před odjezdem sedneme na jedno chlazené na zahrádku. Meditujeme, co se bude dít dál. Kačerka Janka touží dolovit pár kešek, které jí chybí do dokončení smajlíka a přemlouvá Lumču a Marcelku, ať jedou s ní. Mi se už jet kus do vnitrozemí nechce a tak přijímám nabídku Ivky a Vaška a s nimi se vracím na hotel.

Kačeři opravdu vyjedou na planinu a už za podstatně lepšího počasí dodělají resty a doplní obličej s úsměvem z keší. Na mapě se nám tak směje smajlík tvořený malými žlutými vysmátými smajlíky. Dnes byl výžívný, nádherný a voňavý den...

Návrat na úvodní stranu Madeira 2019