Po roce se opět vydáváme do milovaných Dolomit. Míříme do severovýchodní části poblíž Rakouských hranic - Jižního Tyrolska, konkrétně do údolí Antholz / Anterselva.

Naše letošní sestava je poněkud menší, než jsme byli za poslední roky zvyklí. Ostatní kamarádi, kteří s námi pravidelně vyrážejí na hory, už mají své plány nebo povinnosti a tak se na Svinovském nádraží scházíme jen tři. K naší dvojce se přidává jako klasicky náš dvorní highlander František. Sice také sýčkoval, že ve svém věku už nemá na to, aby běhal po horách, ale dostal vynadáno a cestu s námi rozkazem (mezi námi - stejně když bude chtít, tak nás i ve svém věku předběhne do kdejakého kopečka).

dsc00023.jpg

Letos poprvé nám cestu platí cestovní kancelář. Dostáváme lístky do EX112 Varsovia. Máme trochu strach, aby neměl zpoždění - přece jenom jede až z Varšavy. Na přestup v Praze nemáme víc než hodinu. Vlak sice dorazí s 15 minutami zpoždění, ale to je naštěstí v normě. Na Florenc dorážíme ve chvíli, kdy už náš průvodce Ondra se svou kolegyní Petrou usazují cestující do autobusu. 

Už delší dobu - prakticky od doby výběru této cesty - se bavíme na Františkův účet - kdo vedle něj bude sedět? Každoročně je to loterie a Ferda vedle sebe dostává opravdu skvosty. Tentokrát nám ale vytřel zrak. Dostává celou dvojku hned za prostředními dveřmi v autobusu a my sedíme hned za ním.

Cesta je standardní, co 4 hodiny zastavujeme na odpočinek. My ho využíváme k odlovení kešek - dokonce se nám podaří získat další vlajku do sbírky (Německo). O půl druhé míjíme Rozvadov, v šest ráno projíždíme Brennerským průsmykem a v 8:30 ráno parkujeme před hotelem. Milým překvapením je to, že snad mimo tří pokojů jsou všechny uklizené a připravené. Máme proto možnost se okamžitě nastěhovat a zajít si na první snídani. Po jídle máme nějaký čas na odpočinek a pak vyrážíme na první tůru.

dsc00039.jpg

Výhled z našeho balkónku je moc pěkný. Hned začneme hledat v obrysech hor na konci údolí tvary a nalézáme - vpravo je těhotná černoška a vlevo hlava mumie. Každé ráno pak pozorujeme vývoj počasí a glosujeme: " Těhotná není vidět, nebo černošce se kouří z hlavy - bude pršet..." Původně si myslíme, že budeme sedět na balkónku často, nakonec ale po cestách dáme přednost posteli a čtečce. Tady si plním přání i já - dostat se ke knize je má představa, jak - mimo jiné - trávit dovolenou.

Naše cesty:

Sobota, 29. 6. 2019
Antholzer See

Neděle, 30. 6. 2019
TreCime di Lavaredo, Cortina d´Ampezzo

Pondělí 1. 7. 2019
Passo Falzarego, Lagazuoi

Úterý 2. 7. 2019
Pragser Wildsee

Středa 3. 7. 2019
Monte Elmo, Innichen

Čtvrtek 4. 7. 2019
Staller Sattel, Obersee, Antholzer See


Během našich výletů se dáváme do hovoru s našimi spolucestujícími, kteří sedí přímo za námi - Verčou a Jirkou. Jirka nás zaujme od začátku svým vybavením - každý den s sebou nosí letadélko - samokřídlo, které každou chvíli zvedá do vzduchu a filmuje krásu kolem z jiného úhlu, než jsme schopni vidět my. Aby toho nebylo málo, sbírají kešky a mají jich jen o pár kousků více než my.

Děkujeme Jirkovi za krásné záběry a na oba vzpomínáme!


lamy-po-tre-cime.jpg

Důkaz o tom, že pod Tre Cime vyleze každá lama!


Tak a je tady poslední den naší cesty za hranice všedních dnů. Nečeká nás cestou žádná zastávka a tak se v 8:30 ráno loučíme s paní domácí, která nám mává na cestu a vyrážíme směrem k domovu. Po domluvě s Ondrou se nám podaří stornovat původní jízdenky na vlak ve cca 22:30 a kupujeme si na internetu místa do RJ v 19:47.

Do Prahy dorážíme kolem sedmé, a tak můžeme v klidu nasednout na vlak a kolem jedenácté vystoupit v Ostravě. A je to z námi...
Zůstane nám určitě spousta vzpomínek podpořených fotografiemi na této elektronické paměti. Ferdo díky za spoluúčast a přiští rok se zase sejdeme někde na dovolené na kopečcích!

pragser-wildsee.jpg

Jezero Pragser Wildsee

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku13. 7. 2019, 10:53, zobrazeno 403x, dnes 4x
5.0 1Hodnocení