Po dlouhatánské době zase nasedá naše rodinka společně do vozítka a vyráží zavzpomínat a objevit i nové, nepoznané do okolí Broumova.

Už začátek cesty je dobrodružný. Ač je pátek, 29. dubna 2017 a před námi je pondělní svátek - první máj, venku se čerti žení. Je kousek nad nulou a z nebe se sypou hromady sněhu. No a my máme letní gumy. Co teď? Přezout znovu na zimní? Nebo se modlit a přát si, aby byly cesty jen mokré?
Bereme druhou variantu a po práci - tedy odpoledne vyrážíme přes Polsko do Broumova. Máme štěstí, cesty jsou opravdu jen mokré a sníh je jen okolo nich.

Do Broumova dorážíme před osmou, ubytováváme se v hotelu na náměstí a jdeme na dobrou večeři. Hotel je ve staré budově s klenutými stropy, pokoje jsou velké, má to jen jednu chybu. Náš pokoje je spojen s vedlejším - cizím - jen dřevěnými dveřmi. Slyšíme odtud absolutně všechno. A sousedi nejsou zrovna ohleduplní... Co naplat, nenecháme si kazit víkend.

_dsc0008.jpg

Ráno vyrážíme směr Adršpach. Sebi tu ještě nebyl a naše děti si to už také nemohou pamatovat. Rozhodneme se udělat delší trasu - jdeme skrz Adršpach až do Teplických skal, v nich uděláme smyčku a s promočenými botami končíme u vstupu. Musím uznat, že to byla dost náročná cesta. Hlavně díky spoustě mokrého sněhu a promočeným botám. Na konci cety nám v nich už regulérně čvachtalo a byla nám zima. Abychom si zkrátili čekání na vláček, kterým jsme se vraceli k autu, nasedáme na opačný směr a necháme se zavézt do Teplice a pak stejným vláčkem jedeme k autům.

_dsc0050.jpg

Sloni na Sloním náměstí. Jen Tom není slon ale kůň...

2017-05-27.jpg

dsc05015.jpg

Večer toho má Janka málo a tak vyrážíme jen ve dvou na průzkum Broumova. Je to krásné městečko, ze keterého mám ale takový zvláštní pocit. Z části je nádherně opravené, z části připomíná doby minulé. Mne trochu děsí spousta zavřených obchodů a penziónků... Asi tady není jednoduché žít.

dsc05019.jpg

V neděli ráno jdeme na průzkum Broumovských stěn. Vycházíme z Křinic - Ameriky, kde necháváme auto - a stoupáme do prudkého kopce na hřeben. Cestou míjíme krásnou lesní kapličku Panny Marie Hvězdy jitřní.
Vrcholu dosahujeme u kaple Panny Marie Sněžné, vedle chaty Hvězda. Pokračujeme po hřebeni směrem na jih a míjíme nádherné skály s ještě nádhernéjšími jmény - Kočka, Želva, Ležící mnich. Skalní divadlo je nám ale odepřeno - ne že by se nehrálo, hraje se, ale je plno. Tedy obsazeno. Ale ne lidmi - obsadili ho sokoli, kteří zrovna vyvádějí mladé a nechtějí být rušeni. Hnízdo ale vidět není a tak si vylezeme na Supí hnízdo, kde jsou nádherné rozhledy.

_dsc0124.jpg

Kaple Panny Marie Sněžné

_dsc0192_panorama.jpg

Výhled ze Supího hnízda

2017-05-27-2.jpg

Kousek za hnízdem potkáváme cestu sestupující nazpět do údolí. Vracíme se pomalu k autu. Ještě se zastavujeme na obed v trávě a pak posilnění pokračujeme dále. Nasedáme do vozítka, objedeme Broumovské stěny i objížďku a zastavujeme až pod skalním městem Ostaš.

_dsc0233.jpg

Janka a Čertovo auto

Skalní městečko je půvabné. Máme strach z davu, který sedí pod ním, ale ve skalách je klid a potkáve je sporadicky. Procházíme soutěsky, tunely, vyhlídky... Je tu krásně! Celí uťapkaní míříme domů. Je tady opravdu nádherně!

zraneny-sokol.jpg

Zraněný sokol - najdete ho?

bludiste.jpg

Ani nevíme jak, a je tu poslední den naší mini dovolené - děti chtějí vidět Zoo ve Dvoře Králové a zavzpomínat, jak tady jako malí řádili. A tak vyrážíme. Musím přiznat, že jsem ze zoo trochu zklamaný - je tu spousta lidí, špatně se mi zde orientuje (naštěstí dostáváme mapičku), omezení pouze na Afriku samozřejmě i zmenšuje rozsah zvířat. Děti jsou ale spokojení, tak je vše v pořádku.

Pak nás už jen čeká cesta domů. Bylo fajn zase společně vyjet na výlet. Díky, prcci :) (sorry, já vím, že jeden z vás je větší než já)


Vytisknout stránku Vytisknout stránku27. 5. 2017, 20:29, zobrazeno 2249x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení