Dnes nám končí ubytování ve Varech. Ráno zajdeme na snídani, v klidu si zabalíme a s kufry v autě popojedeme před nákupní centrum Varyáda, kde jej odstavíme. Pak sedneme do autobusu a necháme se zavézt až do centra lázní. Už cestou koukáme, jak je tady krásně.
Kousek od zastávky autobusu procházíme kolem Grandhotelu Pupp. Okamžitě si vzpomeneme na strejdu Františka, který tady kdysi pracoval jako vrchní. Vyprávěl nám neuvěřitelné příhody - jak prezident Novotný utekl ochrance a nechal se strejdou na motorce odvést do knajpy, kde se hrál mariáš. No kdo z nás může říct, že vezl na motorce prezidenta???
V uzoučké uličce nacházíme dolní stanici lanovky. Jsme její první zákazníci a jedeme úplně sami. Necháme se pohodlně vyvézt na kopeček s názvem Výšina přátelství.
Přímo u horní stanice lanovky stojí rozhledna Diana. Jdeme nahoru!
Můžeme si vybrat - jednoduše a snadno výtahem - nebo po svých po 150. schodeh nahoru. Vyhrál sortovní duch. Vypálíme nahoru jako splašení a... a před vrcholem už necítíme nohy a plíce zůstávájí o pár pater pod námi.
Nahoře sice parádně fouká ledový vítr, ale výhled za ty schody a zimu určitě stojí...
Dlouho tady ale nevydržíme. Sestoupíme opět dolů a jdeme se zahřát do motýlího domu.
Je to nádherné místo plné poletujících motýlů, zurčící vody... Že nic nevidíte??? Sorry - vlhkost prostě oslepí jak brejlovce, tak fotografy.
Naštěstí tady není moc lidí a tak máme čas si vše v poklidu prohlédnout. Dokonce mi i uschne fotoaparát. Docela litujeme, že tady není lavička, kde by se dalo sednout - vydrželi bychom tu podstatně déle. No to ale nebude to, co chtějí provozovatelé. Rychle střídat, ať můžou vejít další platící zákazníci.
Po prohlídce se o patro výše najíme v restauraci Diana.
Po obědě se rozhodneme sejít dolů po svých. Kráčíme krásnými cestičkami od vyhlídky k vyhlídce a hledáme toho pověstného kamzíka, kterého si vybavuji u dětství. Kde jsi potfůrko?
P.S. Ta obrovská stavba vpravo na kopečku je hotel Imperial.
No konečně tu malou kozu najdeme. Představoval jsem si ji větší, ale co naplat - představy a vzpomínky z dětství bývají většinou podstatně větší...
Sejdeme až do Varů a procházíme historickým centrem kolem pramenů a kolonád. Prameny jsou sice zajímavé, ale prakticky se nedozvíte, jaký pramen to je a co z něj teče... To mi je líto.
Dojdeme až na zastávku autobusu a necháme se zavézt nazpět k autíčku. Teď už nás jen čeká cesta do Františkových Lázní na další ubytování.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)