Dolomity 2010 - den 6.

Vstáváme těsně před pátou a jdeme na snídani. Hodná paní Sztipková nám chystá snídani i svačinu na cestu. Dnes se mi konečně splní přání a uvidím Tre Cime. Průvodci nás zrazují, že je to daleko a projedeme půl dne. Ale jelikož jsme díky jejich doporučení zrušili  už lanovku na Marmoládu, toto si již vymluvit nedáme. Odjíždíme v 6:26, jedeme přez Corvaru, La Villu, Cortinu (město bez značek, spousta jednosměrek), Passo Tre Croci, až do Misuriny.  Tuto cestu navrhnula Ivanova navigace , není tak klikatá jako ta skrz Arabu... Tím, že je poměrně brzo, je doprava minimální a cesta ubíhá rychle. Do Misuriny přijíždíme v 8:04. Je pravda, že o chvíli dříve by asi bylo lepší světlo na fotografování, ale jsem rád, že tu vůbec jsem :o) Zastavujeme na parkovišti a jdeme se pokochat výhledem.

misurina.jpg

misurina-2.jpg

misurina-3.jpg

Misurina ještě spí. Až na hejno kachen čeřících nádherně čistou vodu.
O chvíli dříve mohlo být lepší světlo, ale já jsem stejně rád, že to vidím na vlastní oči, ne jen na cizích fotografiích

Z Misuriny se vydáváme hledat placený úsek, vedoucí až k masivu Tre Cime. Kousek za Misurinou vidíme poloprázdný kemp. Janka zaregistruje červené auto od našich kamarádů - sousedů. Zaparkujeme za plotem a uvidíme Jolanku, jak něco hledá v kufru. Janka vystoupí z auta, dojde k plotu a volá: „Jolí...“. Pak musí přidat na hlase: „Jolankóóóó!“ Jolča zvedne hlavu a nevěřícně na nás kouká. Pak jí to dojde a začne radostí poskakovat. Nastává vítání jak na letišti při dávných státních návštěvách. Krásná náhoda.

particka.jpg

Partička severomoraváků před výšlapem k Tre Cime...

rifugio-auronzo.jpg

Rifugio Auronzo

Pokračujeme placenou klikatou cestou na Tre Cime. Na parkingu u chaty Rifugio Auronzo (2 400 m. n m.) jsme v 8:45, ujeli jsme 81 km za zhruba 2 hodiny. Chvíli čekáme na naše kamarády a společně pokračujeme po vrstevnici k chatě Rifugoi Lavaredo (2 400 m n. m.) Cestou míjíme malý kostelíček. Tady jde ale vidět rozdílnost našich nátur. Jolča s Břeťou a dětmi jsou turisti - ferraťáci, kteří jdou svižným tempem, aby stihli zdolat naplánované výstupy. Pravým opakem jsme my - fotografové. Neustále stojíme, kocháme se okolím, hledáme zajímavé náměty... Výsledkem je propastný rozdíl v tempu. Ferdovi padá polarizák na zem, což značně zvyšuje nervozitu.

kaplicka-cestou-na-tre-cime.jpg

rifugio-lavaredo.jpg

Proto se na chatě Rifugoi Lavaredo dělíme na 2 skupiny - Jolča s Břeťou a potomky berou pod svá ochranná křídla Janku s Tomem a jdou společně na ferratu, zbytek -  fotografové a Jana R.  jdeme klasickou cestou. Ještě než pokračujeme v cestě, jdu si vyfotit chatu s masivem nad ní. Po pár krocích se přede mnou něco pohne a začne pelášit pryč. To jsem vyrušil pěkně vypaseného sviště. Ferda to zpozoruje a volá: „Tomáš honí sviště!!!“

 zahrada.jpg

rifugio-lavaredo-3.jpg

Rifugoi Lavaredo

Po chvíli odpočinku začneme stoupat spolu s partou Japonců na sedlo nad chatou. Koničiva, volají, když je míjíme. V sedle jsme dříve než oni. Sedám si a připravuji si foťák- v tom první z šikmooké party dojde na sedlo, sundává si čepici a zaboří hlavu do zbytku sněhového jazyka. A za chvíli vypadá celá skupina jak hejno pštrosů - všichni mají hlavu zaraženou ve sněhu....

 ferda-2.jpg

Ferda vydýcháva nad chatou Rifugoi Lavaredo. Za ním houf japončíků...

tre-cime-1.jpg

Zde vidíte sněhový jazyk, kde naši asijští přátelé chladili své přehřáté mozkovny...

Rozhodujeme se jít střední cestou. Ferraťácí jsou již nad námi a vstupují do tunelů z první světové války. Japončíci s většinou turistů jdou spodní pohodlnou cestou. My šlapeme prostřední cestou v suťovisku, máme krásné výhledy, ale občas je cestička uzoučká, místy ji smyla voda...

 pred-tunelem.jpg

Ferraťáci před tunelem z I. světové války

cesta-na-rifugio-locateli-2.jpg

Zde jsou krásně vidět dvě cesty nad sebou. My volíme tu horní. Ferraťáci jsou ještě nad námi, přímo ve stěně.

cesta-na-rifugio-locateli-3.jpg

tre-cime-3.jpg

maky-pred-tre-cime.jpg

Máci před Tre Cime di Lavaredo

tre-cime-di-lavaredo-panorama.jpg

horolezec-ivan-2.jpg

V jednom úseku cesty Ivan neodolal kamenné věži a musel na ni vylézt. Ty kameny nevypadaly moc stabilně...

horolezec-ivan.jpg

...ale ustály to kameny i Ivan.

rifugio-a-locatelli.jpg

kyti.jpg

rifugio-a-locatelli-2.jpg

rifugio-a-locatelli-4.jpg

Rifugio A. Locatelli - Dreizinnenhutte

Po jedenácté hodině dorážíme na Rifugio A. Locatelli - Dreizinnenhutte (2 438 m n. m.) Dáváme si pivo a kafíčko a čekáme na feraťáky. Úžasný výhled.  Ferraťáci nejdou a tak využíváme čas na prohlídku okolí a fotografování. Toto místo je úžasné, nabité energiií... Za chatou nalézám úžasné jezírka s neuvěřitelnou barvou.

kavara-busiara.jpg

Pohled z lavičky restaurace chaty Rifugio A. Locatelli

lago-di-piani.jpg

lago-di-piani-2.jpg

Lago di Piani

Od Monte Cristalla se na nás žene bouřka. Jana doráží s Tomem a ferraťákyi asi za hodinu, jsou celí nadšení, že je ta ferrata fantastická. Nenecháme je ani odpočinout, rozloučíme se s ferraťáky (kteří jdou zdolat ferratu přímo za chatou) a spěcháme k autům. Scházíme do údolí prudkým sestupem a potom to musíme znovu vyšplhat nahoru. Jana si hrabe na dno sil. (Přitom jsme mohli kousek popojít nazpět směrem k Tre Cime a vyhnuli by jsme se této šílené propasti). Před bouřkou se schováváme v malé salaši - jedna malá místnost s výdejním pultem a dvěmi stoly. Obsluhuje paní s malou dcerkou, Jana dostává ke kávě z termosky i kytičku. Za chvíli začíná pršet, opouštíme lavičky a schováváme se uvnitř.

pred-bouri.jpg

Těsně před bouřkou

snehovy-poprasek.jpg

Po dešti to vypadalo, jako by vrcholky skal byly poprášeny sněhem...

tre-cime-di-lavaredo-zrcadlo.jpg

Po zhruba 35 minutách vyrážíme v pláštěnkách v mírném dešti na chatu Auronzo. Přestává pršet, ale asi 500 m před parkovištěm se znovu rozprší. Ferraťáci už tu nejsou a tak v 15:50 vyjíždíme domů. Cestou se zastavujeme v kempu na rozlučku a pak podle naší Garminy jedeme domů. Navede nás ale skrz Arabu, což je možná blíž, ale samými serpentinami. Na chatu dojíždíme v 18:05.

tre-cime-di-lavaredo-s-kamzicnikem-2.jpg

panorama-velke.jpg

 

Pokračování našich cest:

Den sedmý - Belveder

Den osmý - Vatens

Vytisknout stránku Vytisknout stránku3. 9. 2010, 21:28, zobrazeno 3702x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení