Dolomity 2017 - Cavalese - Paion del Cermis

Včera po večeři - při informování o dalším dni, nám sdělila průvodkyně, že nejede lanovka z Passo Role a budeme muset cca 300 m vystoupat pěšky. Zvedla se vlna rozhořčení a jedna z dam poznamenala: "Ale my to máme zaplacené!" To mi stačilo - obracím se a jdu pryč, to poslouchat nemusím... Mapu nové trasy jsme dostali a tak se zařídíme podle svého. Vždyť nemusíme jít v davu.

_dsc0106.jpg

A tak ráno vyjíždíme do nedalekého městečka Cavalese, kde autobus parkuje u zvláštního zimního stadiónu. Hned vedle něj je stanice kabinové lanovky. V pokladně ukazujeme svůj voucher, který jsme nafasovali v hotelu a dostáváme lístek na lanovku zdarma.
Prazvláštní je to, že lanovka, místo aby stoupala nahoru klesá dolů! Tímto sešupem mineme hlavní cestu a říčku Avisio, vjedeme do mezistanice a dále už pokračujeme nahoru do stanice Dos dei Laresi. Tady všichni vystupujeme a dle slov průvodkyně máme obejít okruh po červené značce a vrátit se nazpět k lanovce. Okruh je ale značený po cestě a výhledy z lesa nebudou určitě skoro žádné... A tak bojkotujeme skupinu s průvodkyní, opouštíme vlčáky Lucku a Marka a spolu s Ferdou okamžitě nasedáme na další kabinovou lanovku, která nás vyveze na Alpe Cermis do výšky rovných 2 000 metrů n. m. Tedy o 1 100 m výše než je městečko.

A ani tady naše cesta nekončí! Přesedáme šupem na sedačkovou lanovku a necháme se vyvést na Paion del Cermis do nadmořské výšky 2 229 m. A jsme v mracích!

dsc05936.jpg

Nad konečnou stanicí lanovky na nás kouká malý oslík, koník, ovečky - prostě malá zoo. Kolem pobíhá zmatená ovce, která se nějakým záhadným způsobem dostala mimo výběh a snaží se hlavou prorazit drátěný plot. Paní ji otevírá vrátka, ale ona je zmateně míjí a běhá dokola. Málem sestřelí Ferdu, který se snaží v podřepu fotit... Tady by Ferdovi jeho tvrdá hlava asi moc nepomohla, to by nedal!

dsc05944.jpg

Pokračujeme až na místo kruhového výhledu. Pěkně se podíváme, co bychom viděli, kdyby bylo vidět :) Máme smůlu - nevidíme naše milované Sassolungo, Selu s Piz Poé ani Marmoladu. Celí rozesmutnělí pokračujeme dál do sedla Forcela di Bombasel, kde se loučíme se skupinkou, která pokračuje k jezeru Bombasel. My odbočujeme po červené dolů z kopce. Vcházíme do nádherné scenérie - pozvolný svah je obsypán borovicemi, mezi nimi kvetou kopce azalek a hromada dalších květin. Tak vypadají Dolomity!

_dsc0114.jpg

_dsc0116.jpg _dsc0122.jpg

Janka je nadšená a spokojená. Je krásné ji zase vidět šťastnou a uvolněnou. Musím ji vytáhnout ven co nejčastěji, aby ji práce tak moc nestresovala. Tady poletuje jako ptáček a užívá si.

dsc05953.jpg

I my s Ferdou jsme maximálně v pohodě. Fotíme kytičky, motýlky a užíváme si nádheru, klid a pohodu.

_dsc0113.jpg dsc05955.jpg _dsc0135.jpg

_dsc0123.jpg

Kolem poledne si sedáme na romantickou lavičku mezi borovicemi a svačíme. Máme to už jen kousek k dolní stanici poslední lanovky a rozhodujeme se, co budeme dělat dál. Protože máme spoustu času, dojdeme k lanovce, pokusíme se podívat, zda se už roztrhala oblačnost a uvidíme Sassolungo. Ale bohužel, mraky sedí nízko a výhledy se nekonají. A tak pokračujeme dolů po štěrkové cestě. Nestačíme ujít ani 200 metrů a v zatáčce se proti nám vynoří uřícení Marek s Luckou. Vyšlápli si těch 750 m převýšení a aby to neměli jednoduché, zkracovali si cestu mezi serpentinami cesty po sjezdovkách. Tedy rovnou nahoru. Fakt vlčáci! Potěšíme je tím, že už jsou nahoře a pokračujeme dál. Cestou potkáváme další a další spolucestující a dokola jim vysvětlujeme, ať si sednou na lanovku a sejdou si to nazpět k jejímu začátku. Byla to nádherná cesta.

_dsc0129.jpg

Cesta dolů je dost dlouhá a jednotvárná. Jdeme po štěrkové cestě, vyhýbáme se autům jedoucím proti nám, občas se nám otevře v průseku lesa výhled. Vidíme údolí Stava, městečko Tesero a cestu našeho prvního dne - úplně vlevo je vrcholek Cucal, vpravo od něj jde vidět náš hotel a na planině pod ním je i bílá observatoř.

_dsc0141.jpgdsc05939.jpg

vstavač a prasetník

Pár minut před cílem nám volá Lucka, kde nás mají. Už sjeli lanovkou na první stanici a čekají na nás. Dokonce nám vyjdou naproti a pak už společně nasedáme na lanovku a sjíždíme do městečka.

_dsc0144.jpg

S radostí si od našich řidičů kupujeme Kozla, sundáváme si boty a natáhneme se na trávník. To je pohoda!

_dsc0157.jpg

I výhled máme pěkný...

_dsc0150.jpg

_dsc0155.jpg

Nakonec se přeci jen zvedneme a jdem na procházku - projdeme městečkem, zastavíme se vedvou krásných kostelích těsně vedle sebe - každý je z jiné doby a jiného slohu.
Dle rady rychlejších spolucestujících najdeme Coop, kde si koupíme nanuka a něco na zub na večer.
Pak už jen zbývá cesta domů a klasická - dlouhá - italská večeře.



Dnešní klesání bylo zhruba 1 180, což je poměrně dost, ale jelikož bylo plynulé a pozvolné, ani nám kolena nenadávaly...


Další den naší dovolené - středa a Lago de Lusia

Zpět na úvodní stránku Val di Fieme 2017

Vytisknout stránku Vytisknout stránku18. 7. 2017, 09:56, zobrazeno 912x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení