Gibraltar

Vyrážíme na pozdně odpolední výlet na Gibraltar. Vidíme ho už od hotelu - obrovská skála se prostě nedá přehlédnout. Pořizuji první fotku:

gib1.jpg

andalusie-0062.jpg

Těsně před hranicemi ještě jednou fotím tento monument.

Jelikož je už pozdě odpoledne, jsou hranice mezi Španělskem a Gibraltarem patřícím Velké Británii prakticky prázdné. Projedeme po mávnutí celníka plynule do země mimo Schengenský prostor.  Mijíme jednu z rarit této malé zemičky. Ihned za hraničním přechodem míjíme semafory, které mají zabránit vjezdu vozidel na přistávací dráhu letiště. To je totiž situováno tak, že kříží nejužší místo poloostrova. Jinou šanci, než po něm přejít nemáte. Pro zajímavost přikládám mapu, aby jste mohli jednoduše sledovat naši cestu.

satelitni-mapa-2.jpg

Cesta nás vede po západní straně ostrova po ulici Queensway až ke koupališti, kde nalézáme malé místo na parkování. Jelikož jsme se na cestu do Británie připravovali - vzpomenouce si na Wimbledon - vytahuje Janka z tašky krabičku s jahodami.

janka-a-venca.jpg

gibraltar-0010.jpg

Koupaliště, v pravo Nelson´s Anchorage, vlevo v dálce přístav v Algeciras.

gibraltar-0011.jpg

Europa Point - nejjižnější místo Británie - ne kontinentální Evropy - to je až v Tarifě. Před námi by jsme měli vidět Afriku. Nic - opar je silný. Za zády nám stojí jediná mešita, kterou za celou naši dovolenou potkáme (mešita Ibrahim Al Ibrahim). Silně fouká vítr, a tak se vracíme k autu a jedeme po východní straně ostrova - ve skále potkáváme vytesané tunely široké přesně pro jediné auto mířící přímo rovně do skály. Až druhý den podle mapy tipujeme, že jsme viděli general tunel - vedoucí až na druhou stranu skály.

 gibraltar-0013.jpg

Za skálou se schovává ta praktičtější - a méně estetická část civilizace - skládka. I zde Britové dokazují, že jsou hrdí nacionalisté. Vlajka vlaje i nad "bordelem".

Pak z ničeho nic vjíždíme do tunelu "Dudley Ward Tunnel" o kterém Vašek prohlašuje, že je standardně zavřený. Ano, velká ocelová vrata tu stojí - ale odtažená mimo cestu. Zákaz vjezdu tu není a tak pokračujeme. Tunel je uvnitř jen tesaný ve skále, různě se kroutí a klesá nahoru dolů. V žádném případě nemá nic společného s moderními silničními tunely. Po chvíli vyjíždíme na ulici sira Herberta. V mapách tento tunel není vůbec zakreslený, (na podrobnější mapě, kterou si následný den vezmeme na celnici je vjezd do tunelu označen značkou zákaz vjezdu...) a tak přemýšlíme, jestli jsme se nenacpali někam, kam vůbec nemáme přístup :o))
Cesta je úzká, zleva je skála, zprava malé domky těsně kolem cesty. Míjíme hotel Caleta umístěný nad Catalan Bay a kousek za ním se otáčíme. Podle mapy by jsme se touto silnicí měli dostat nazpět na hranice, což nemáme zájem. Dáváme si podruhé záhadný tunel a vracíme se na Evropa Point. Objíždíme ho a po pár stovkách metrů Vašek odbočuje doprava nenápadnou uličkou. Zprudka stoupáme mezi domy - míjíme bránu s nápisem "Otevřeno od..." - víc nestačíme přečíst. A najednou se ocitáme v úbočí skály - přes den přístupné pouze autobuskům specializovaných cestovek a "snad" za úplatu i osobním autům. To snad je v uvozovkách proto, že druhý den tyto ulice procházíme a setkáváme se jen se sporadickým provozem. Jsme uprostřed přírodní rezervace Upper Rock. Takže jsme se asi zase ocitli někde, kde nemáme co dělat :o))

Výhledy z úbočí skály jsou nádherné. Jsme asi 100 výškových metrů pod horní stanicí lanovky. Slunce se pomalu noří do oparu na obzoru a pod námi se rozkládá město s přístavem.
 gibraltar-0017.jpg

andalusie-0016.jpg

gibraltar-0019.jpg

Nejsevernější vyhlídka na letištní plochu a Španělskou La Lineu de la Concepción.

Loučíme se vyhlídkou a míříme dolů. To, co vypadá jako jednoduchá věc se stává tvrdým oříškem- jak? Ne že by tu nebyly cesty - jsou - ale jsou fantasticky uzoučké, prudké a zuřivě se kroutící mezi domky a skalami. Potkáváme značku - stejnou jako naše dej přednost v jízdě - jen uvnitř je text: " GIVE WAY" Drž cestu? Asi nás tímto chtějí upozornit, abychom neměnili směr a pokračovali přímo. Ovšem zahnout na prakticky souběžnou cestu je skoro nemožné...

gibraltar-0015.jpg 

Chvíli ještě bloudíme mezi uličkami - neustále máme pocit, že díky jednosměrkám jezdíme dokola. Nakonec se nám podaří vybloudit a my nalézáme letištní plochu a za ní hraniční přechod. Pro dnešek stačilo. Zítra je také den a navíc ho celý věnujeme tomuto úžasnému místu.

Večer dohledáváme v průvodcích informace, abychom byli zase o něco chytřejší. Pokud máte zájem o Gibraltaru vědět něco více, čtěte dále:

Gibraltar - 29 000 obyvatel - na pohled působivý skalní útvar a kuriózní výspa britské kultury na pobřeží Španělska v jednom - je fascinující lokalita. Jde o velký vápencový hřeben (5 km dlouhý, místy až 1,6 km široký a 426 m vysoký) tvořící jeden ze dvou Herkulových sloupů, jež spolu se svým protějškem, marockou Jebel Musa, označoval pro staré Řeky a Římany konec světa. Právě samotný hřeben (v hantýrce místních lidí nazývaný „the Rock" neboli Skála) je také místem obdařeným těmi nejzajímavějšími z místních atrakcí: populací makaků magotů, jediných divoce žijících primátů v celé Evropě, úchvatným výhledem na pobřeží Afriky a Španělska na obou březích průlivu i obrannou infrastrukturou a palebnými stanovišti, jež představují hmatatelné svědectví o bouřlivých gibraltarských dějinách.

 

Samotné městečko představuje se svými červenými poštovními schránkami a typicky britskýmiandalusie-0001.jpg hospodami i telefonními budkami zajímavý kulturní guláš. Ve vodách omývajících gibraltarské útesy pak s oblibou dovádějí delfíni.

Své stopy tu zanechali staří Féničané i Řekové, ale do kroniky světových dějin se Gibraltar zapsal až v roce 711 n. 1., kdy se tu muslimský vládce Tangeru Tariq ibn Zijád vylodil s desetitisícovou armádou a učinil z něj předsunutou baštu muslimské invaze na Pyrenejský poloostrov. Označení Gibraltar je vlastně zkomoleninou původního názvu Jebel Tariq (Tariqova hora).
Almohadští muslimové tu v roce 1159 založili město, které roku 1462 násilím dobyli kastilští Španělé. V roce 1704 pak Gibraltar obsadila anglicko-holandská spojenecká flotila v rámci války o španělské dědictví. Španělsko postoupilo Gibraltar Británii přijetím utrechtské mírové smlouvy v roce 1713, dalších pokusů o opětovné převzetí vlády nad ostrovem se však definitivně vzdalo až poté, co velké obléhání Gibraltaru v letech 1779-83 skončilo neúspěchem.
V roce 1969 pak Francisco Franco uzavřel všechny pohraniční přechody na španělsko-gibraltarských hranicích. Téhož roku byla přijata nová ústava, v níž se Británie zavázala respektovat přání místních obyvatel ohledně suverenity ostrova, a Gibraltar navíc kromě samosprávných pravomocí získal vlastní parlament - House of Assembly. Pohraniční styk byl nakonec obnoven až po šestnácti dlouhých letech v roce 1985, těsně předtím, než se Španělsko stalo v roce 1986 členskou zemí Evropského společenství (dnešní EU).
Gibraltarští rodáci hovoří anglicky, španělsky a zvláštní zpěvavou směsicí obou jazyků, která se vyznačuje svérázným přízvukem a střídáním anglických a španělských slovíček často i v rámci jedné věty. Nápisy a směrové ukazatele jsou v angličtině, jezdí se však jako v kontinentální Evropě - to je vpravo.
Suverenita Skály (území menšího než město Algeciras na druhé straně vody) jednou patrně přejde pod správu Španělska, ale do té doby se Britové a Španělé budou tahat a přít o podmínky přechodu správy a výhody, které tím obě strany získají.
Británie se nemůže kolonie zbavit bez toho, aby nemusela čelit hněvu pyšných obyvatel, kteří ostře odmítají mít něco společného s čímkoli španělským. Pro Španělsko představuje Gibraltar paralelu se dvěma španělskými enklávami (presidios) na marockém pobřeží v Ceutě a Melille. Obě jsou dnes součástí Andalusie.
V praxi však britská správa a přítomnost slábne a Ministerstvo zahraničí Velké Británie se snaží nasměrovat Gibraltar do nového kurzu úzkých a harmonických vztahů se Španělskem.
Důležitost vojenské základny klesá a dnes zde pobývá jen asi sto příslušníků britské armády. Většina vojáků pracuje hluboko v útrobách Skály v tajných hypermoderně vybavených bunkrech, odkud Královské válečné námořnictvo sleduje a řídí provoz v úžině (čtvrtina světového námořního provozu).

gibraltar-0092.jpg

Pokud jde o alkohol a zábavu, tak tady si už suverenitu Gibraltaru vyřešili...

Obyvatelé Gibraltaru sveřepě odmítají převod správy Skály do španělských rukou. Těsně předtím, než roku 1967 Franco, ve víře, že dosáhne rychlé dohody, uzavřel hranice kolonie, proběhlo referendum, ve kterém 12 138 voličů nezávislosti převážilo svými hlasy pouhých 44 příznivců předání správy Španělům. Většina čtenářů jistě namítne, že tento poměr není nikterak udivující, jelikož Španělsko bylo v té době diktaturou a dnes po téměř čtyřiceti letech, kdy se o demokracii ve Španělsku nedá pochybovat, přibývá argumentů proti výsledkům tohoto referenda.
Roku 2002 se britská vláda, pravděpodobně na základě vynikajících osobních vztahů mezi premiérem Tonym Blairem a jeho španělským protějškem José Maria Aznarem, rozhodla posunout agendu Gibraltaru na přední místo a bylo přislíbeno, že do jednoho roku bude občanům Gibraltaru předložena v referendu otázka dalšího osudu rozdělení moci nad jejich milovanou Skálou. Předpokládaný výsledek byl 99% v neprospěch integrace a sdílení suverenity se Španělskem. Blairova vláda tak zcela ztratila jakoukoli možnost kompromisu, protože obyvatele Gibraltaru prostě nešlo prodat ani nijak přesvědčit. V současnosti se zdá, že se situace dostala do starých kolejí a „agenda Gibraltar" se opět dostala na dno spisů v programu jednání londýnského parlamentu.
Mnozí vnější pozorovatelé si neuvědomují, že obyvatelé Gibraltaru se cítí velice zranitelní, ve své podstatě v kleštích mezi dvěma velkými státy. Velmi dobře si uvědomují, že obě vlády považují Gibraltar za strategický. Spíše než na obyvatele je brán ohled na taktickou stránku věci a politiku. „Domorodci“ nesmějí ani vkročit do velké části území, zvláště do jižního sektoru, který je pod správou armády. Místní protestují proti nukleárním britským ponorkám, které u Skály často kotví. Otázka, zda jsou vybaveny nukleárními, chemickými nebo biologickými zbraněmi, nebo jestli se tyto zbraně nacházejí v nitru samotné Skály, je zahalena mlhou vojenského tajemství.
Celá záležitost nabrala na obrátkách v létě roku 2000, kdy se na námořní základnu tak tak dopravila královská nukleární ponorka Tireless s poškozeným jaderným reaktorem. V následujících měsících eskalovalo napětí a ve městech podél Algeciraské zátoky se konaly protestní demonstrace proti informačnímu embargu britského námořnictva, které tajilo okolnosti celého případu a odmítalo sdělit, kdy a jestli ponorka vůbec někdy odjede. Nakonec v květnu 2001 ponorka odplula, ale celá záležitost vyvolala ostrý diplomatický spor mezi Madridem a Londýnem.

Informací je samozřejmě podstatně více, ale přesahují možnosti této stránky

 

Další místa naší cesty naleznete zde:

Andalusie - úvodní stránka

Gibraltar

Gibraltar II.


Tarifa

Arcos de la Frontera

Zahara de la Siera

Ronda

Bobastro a El Chorro

Granada

Guadix

Sierra Nevada

Comares

Málaga

Informace o dopravě, průvodcích a cenách.

Historie a současnost Španělska

Vytisknout stránku Vytisknout stránku23. 6. 2011, 20:28, zobrazeno 13036x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení