Grossglockner Hochalpenstraße

Středa 18. července 2012

Dnešní den by měl být podle předpovědi počasí nejkrásnějším dnem týdne. Proto ho věnujeme vyjížďce po Grossglockner Hochalpenstrasse.

Vyjíždíme po snídaní kolem půl deváté. Jana řídí naše auto směrem na Mittersil, kde odbočuje doleva na Zell Am See. Pak nás směrovky jednoznačně navedou do údolí k vesnici Fuchs. Tady začíná můj sen – vysokohorská silnice Grossglockner Hochalpenstrasse. Mluvím o tom, že bych chtěl vidět – a projet si – tuto cestu až několik let. Tak je to tady, plní se mi sen!

cestou-na-grossglockner.jpg

Na mýtnici (stejná jako je na dálnicích v Chorvatsku) platíme poplatek 32 EUR a začínáme stoupat výše a výše. Kolem se otevírají neskutečné výhledy. Z vysokých štítů pokrytých sněhem padají do hlubin údolí stříbrné vodopády, bílá mračna zakrývají pouze vrcholky velikánů a kolem je modrá obloha. Míjíme první zatáčku – každá je zde označena číslem, jménem a nadmořskou výškou. Kolem cesty je spousta odpočívadel, ze kterých se můžete kochat okolím, na některých jsou i stoly pro pikniky v nádherném prostředí.

Máme smůlu – před námi pomalu supí do kopce autobus, Janka musí přeřadit na jedničku a pomalu stoupá nahoru. Kolona roste. Já alespoň z otevřeného okénka fotím krásu okolí. Míjíme první větší zastávku s restaurací jménem Piffkar ve výšce 1 620 m n. m. a pokračujeme výše. Do cesty se nám staví kráva – bez problémů pokračuje v chůzi z trávy na asfalt a ani se nerozhlédne! Asi nemá pud sebezáchovy – zato kolona ano – zastavujeme v prudkém kopci a musíme čekat, až se milostivá uhne. Když jí míjíme začne nás honit – dojnice jedna agresivní!!! V tom Janka zařadí dvojku a ozve se nepěkné rachocení zubů převodovky. „Já to nebyla!“ stěžuje si – „to nechce jet…“. Že by se něco dělo?

chlazeni-spojky.jpg

Se zvyšující nadmořskou výškou Janku začne znovu pobolívat ucho. Asi jí nedělá dobře změna tlaku. Další větší zastávka je ve výšce 2 260 m n. m. – Haus Alpine Naturschau. Míjíme i toto místo pokračujeme výše. Ivan za námi troubí a zastavuje na odpočívadle, my zastavujeme jen o zatáčku výše a čekáme, až pojede. Janka si bere tabletku a já ji střídám za volantem. Po chvíli kolem nás s troubením prosviští Ivan a my se vydáváme za ním. Ale ouha! Jednička netáhne a když chci zařadit dvojku, nedá se to jinak, než přes zuby. Spojka vůbec nereaguje! No do pytle, že bychom ji odepsali? No to je špica – uprostřed stoupání a uprostřed dovolené….

tunely-na-ceste.jpg

Tunely na cestě ke GrossGlockneru, kterými už neprojedeme...

Po pár desítkách metrů vidíme Ivana a o kousek dál Františka jak nám ukazují, že máme odbočit na odpočívadlo. Je to zastávka s parkovištěm, ze kterého se odbočuje na Edelweis Spitze. Zastavujeme a domlouváme další postup. Ivan se svou osádkou bude pokračovat dál až ke konci plánované cesty, my necháme autíčko odpočinout a pěšky vystoupáme na Edelweis Spitze do výšky 2 571 m n. m. Loučíme se s druhou půlkou výpravy a s hlavou plnou katastrofických myšlenek začínáme stoupat kamenitým chodníčkem k vyhlídce. Dolní parkoviště se plní a u výjezdu na vyhlídku už stojí regulovčík, který pouští nahoru jen tolik aut, kolik jich sjede dolů. To nám ale problém nedělá, neboť jdeme po svých.

particka.jpg

Stoupáme pomalu chodníčkem do prudkého kopce. Nemáme kam spěchat a tak sedíme na lavičkách podél cestičky a kocháme se okolím. Je tu nádherně. Konečně kolem sebe vidíme nádherné vysoké štíty. Po tom se mi celý rok stýskalo! Za chvilku dorážíme na vyhlídku. Slávek nachází zbytky sněhu a z čiré dětské radosti si začne plácat sněhuláka. Po vydovádění se vyšplháme na dvě plošinky s výhledy. Dokonce je zde zaměřovač, aby jste si byli opravdu jisti, že se díváte na tu správnou horu – Grossglockner. Alespoň tak můžu říci, že ač z notné dálky, jsem vrcholek této hory viděl.

janka-pred-grossglocknerem.jpg

Na druhé straně v oparu uvidíme Zell Am See a jeho jezero. Cestou zpátky se tam zastavíme. Dosyta vykoukáni sestupujeme do restaurace, kde si objednáme kávy a jedno bezkofeinové kapučíno. Káva je donesena okamžitě, kapučíno se opožďuje a opožďuje. Opožďuje se tak dlouho, že se vůbec nedostaví. A tak jsem měl kapučíno, co svět neviděl. (Ahoj Lumíre, nejsi v tom sám!!!) Nejlepší je to, že chtěli, abych ho zaplatil… Pak už pomalu sestupujeme k nemocnému autíčku. Slávek zase pozpátku, aby ho co nejméně bolely kolena. U auta nás dochází páreček cyklistů se šampaňským v ruce a volají na nás „Prosit!“ Když si uvědomíme, co vyšlapali, musíme před nimi smeknout. Kdo vyšlape nahoru je borec!!!

Startuji a s obavou se rozjíždím. Autíčko si odpočinulo a jede! Spojka sice zabírá trochu výše, ale řadíme bez toho, aby se ozývaly zuby. Vzdáváme pokračování cesty pod Grossglockner a sjíždíme dolů. Byl bych nerad, aby se závada pokračovala a naše dovolená se ještě více zkomplikovala. Ještě abychom z kopce neuvařili brzdy…

zastaveni.jpg

Sjíždíme dolů a dojedeme Maďara, který jede jako šnek. Raději zastavujeme na odpočívadle a necháme brzdy zchladit. Sedáme si na výhled a svačíme. Naprostá idylka. Pokračování cesty je už bez problémů. Projedeme mýtnicí (lístky se již nekontrolují), za kterou se nachází „WildPark – malá zoo s evropskými zvířaty a spoustou zábavy pro děti. Tuto zábavu vynecháváme a pokračujeme až do Zell Am See. Parkujeme u jezera a jdeme na procházku po promenádě podél pobřeží. Modrá voda a hory v okolí mi připomínají Halstadt, který jsme navštívili před pár lety. Je zde jen více živo, spousty lidí, zvýšil se počet Arabů a lidí tmavé pleti. Dokonce i nápisy jsou zde překládány do „rozsypaného čaje“.

pohoda-v-zell-am-see.jpg

Sluníčko hřeje, voda je studená a všude kolem samá krása… Pozorujeme velké výletní lodě vozící turisty okolo jezera. Projížďka po jezeře může být zajímavá, ale čas našeho parkovacího lístku (a snad i cena „loděnky“) nás posouvají nazpět k autíčku. Naše milá paní z Garminu nás pak jednoduše vede směrem na ubytování. Jedeme opatrně, abychom netrápili spojku, ale ta se chová rozumně. (Vybavuje se mi říkačka – Šel po cestě netřesk – pomalu a opatrně, aby s sebou netřesk… - tak přesně jedeme!)

Přijíždíme před čtvrtou, tak akorát, abychom si mohli dát kávu a moučník v naší restauraci.Za chvíli nás dojíždí i druhá osádka, která dojela až na konec cesty. Ivan mne ujišťuje, že jsem udělal dobře a nepokračoval v cestě – stoupání bylo velké a má chromá spojka by to asi nevydržela… Takže konec dobrý, všechno dobré. Za pár let si můžeme zopakovat dovolenou v okolí Zell Am See, využít možnosti slevové karty, kterou nabízejí někteří ubytovatelé a pořádně prozkoumat jak cestu na GrossGloskner tak okolí Kaprunu. či St. Johannu.

Zpět na úvodní stránku Rakousko 2012


Více fotografií (38)
Grossglockner Hochalpenstraße

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 1. 2013, 16:37, zobrazeno 5012x, dnes 0x
4.0 1Hodnocení