Kešky pod Valmezem

Venku je zataženo a nevypadá to, že bude krásně. Ale i tak se vydáváme na cestu za keškami. Bereme s sebou naše poučené mudly - Marcelku a Lumíra a vyrážíme směr Valašské Meziříčí.

Sobota 22. 9. 2018
Původně chceme jet do Malé Lhoty, ale na mapách nemůžeme najít pohodové místo na parkování. A tak dáme na slova Lumíra, že u nádraží bude určitě parkovište. Projíždíme ValMezem a nalézáme parking za autobusovou zastávkou Brňov. Venku je pořád zataženo. Podcházíme pod tratí a vcházíme do lesa na modrou turistickou značku. V tu chvílo se stanou dvě věci - Jana zavětří a vyrazí do kopců za keškou a my slyšíme, jak šumí lití nad naší hlavou. Prší...

img_20180922_115202.jpg

Jana se na chvíli ztratí v lese a neozývá se. A tak ji jdeme hledat. Najdeme ji v prudkém kopci jak marně nahání signál GPS. Nakonec se jí poštěstí a první dnešní keš je odlovená. A ještě taková krásná - koukněte na fotku, jak jí to čarodějce sluší!

dsc00489.jpg

Pokračujeme po modré do kopce. Nechce se nám obcházet kopeček po značce a tak se vrháme do hustého lesa - Stáňata hledají značku a já s Jankou kešku. Nakonec máme štěstí všichni - nalézáme. A nejen kešky!

dsc00492.jpg

Janka se zařekla, že letos houby nesbírá - z loňska jich máme ještě hodně. A tak když náhodou nějakou najde, dává jí do tašky Lumírovi.

 

dsc00501.jpg

Odbočujeme z Cyrilometodějské stezky a vyšplháme se na Medůvku. Jsou to krásné skály, které jsou nejen zajímavé svým vzhledem, ale jsou u ní dvě kešky. Jedna je "ertka" a tak Jana chodí kolem a luští. V tu chvíli doráží další kačeri (manželé s dcerou) a tak hledají řešení spolu. Oni jdou z opačné strany než my. Milé setkání.

dsc00510.jpg

V Lumírovi se probouzejí horolezecké pudy. Bodejť - na skále je spousta skob. Ale jelikož mu chybí lano, leze jen tak, kde mu jeho ruce a nohy stačí...

dsc00523.jpg

Ještě jedna ze skal - tvář strážící studánku.

dsc00529.jpg

Vracíme se na trasu a potkáváme repliku horského větrného mlýna. Původní mlýn postavil Adolf Skypala koncem 19 století. Sloužil ke šrotování obilného zrna a mletí mouky. Zbořen byl v roce 1960. Repliku postavil v roce 2016 Jaroslav Kuchno.  Mlýn je 7,5 metrů vysoký, lopatky mají průměr 10,7 m. Vítr se opírá do plochy 21 m2. Mlecí kameny pak mají 80 cm.

Mlýn stojí na soukromém pozemky a tak můžeme koukat jen za plotem. Je to ale krásné místo s půvabným výhledem.

img_20180922_143243.jpg

Uděláme si společnou fotku pro Slávka, který píše a posílá fotky, jak slaví výhry jeho milovaný Baník. Že bychom ho trochu pozlobili???

banik-pico.jpg

Tady to máš, Slávo!!!

img_20180922_151347.jpg

Lov keší neustává - je jich po cestě docela dost. Tuto nalézám já, když se trhám od party, která jednu z nich nemůže najít a pohybují se v místech, kde se ozývá zlověstné hučení včel. Že by roj? Já scházím z kopce do hlubokého lesa, kde má doupě Tužkožrout Ohavný. No řekněte, není boží??? Skláním se před tvůrci takovýchto skvostů. To není nějaká plastová krabička z obchodu. To je vyjádření radosti, kreativity a chutě udělat něco navíc.

dsc00543.jpg

Dojdeme k dolní (nebo horní???) úvrati naší cesty. Jana jak veverka vyšplhá na strom, aby odlovila další z keší.

dsc00548.jpg

Tak to stálo za to, zase jedna z nádherně udělaných schránek - dvojitá kadibudka.

dsc00535.jpg

Vracíme se stejnou cestou nazpět. Nakonec se ale rozhodneme jít novou trasou. Opět vyšplháme na Medůvku a kolem ní pokračujeme už mimo značky. Dokonce se na chvíli ztratíme - procházíme kolem domečku na okraji lesa - jdeme těsně pod plotem a slyšíme povídání si místních. Nakonec nalezneme odvahu a ptáme se na cestu. Poradí nám jak dál. Chvíli si povídáme - žijí zde celoročně a když přijde pořádná zima, nebude to tady žádný med.

krajina.jpg

Ovšem romantika to je - a s parádním výhledem.

dsc00558.jpg

Díky dobré radě se nejkratší cestou dostáváme dolů mezi domy k potoku se stejným jménem jako skály - Medůvka. Tam potkáváme krásné mazlivé kotě. Je rezavé jako Ríša. Lidé od domečku, u kterého jsme potkali toho mazlíka tvrdí, že neví čí je a už chvíli se kolem toulá. Stačilo málo, a šlo s námi...

mapa.jpg

Vracíme se nazpět k autu - v nohách máme něco kolem 12 km a 400 m převýšení. Krásná procházka. Navíc má Janka zalogovaných 16 keší, Lumír tašku s hříbky a všichni dohromady dobrou náladu. Na zastávce sedí kačeři, které jsme potkali na Medůvce. Auto mají tam, kde jsme chtěli původně jet my - v Malé Lhotě. Nabízíme alespoň odvoz řidiče, ale s díky odmítají, prý už mají odvoz zajištěný.

 


Kešky pod Valmezem

Vytisknout stránku Vytisknout stránku22. 9. 2018, 17:16, zobrazeno 179x, dnes 2x
5.0 1Hodnocení