Po druhé vyrážíme mimo naši pevninu a míříme na ostrov. Po předloňském Tenerife letos míříme ve stejné sestavě na Krétu. Krétu, o které už dlouho mluvíme...

Z domu vyrážíme po rychlé návštěvě v práci, Máničkou se Stanovými před půl druhou. Odlet je plánován na 18.00, tak ať zvládneme případnou dopravní zácpu nebo jinou obezličku a dorazíme na letiště včas.

A je to přesně naopak, žádná obezlička, žádná „upcha"... Jsme na letištním parkovišti chvilku po třetí hodině odpolední. Počkáme na malý tranzit, který naloží naše kufry a zdarma nás odveze před letištní halu. V ní zahajujeme čekání, které si zpříjemníme dobrým espressem a zmrzlinkou v kavárně. Na cestu dostáváme reklamní čokoládu, která se šikne hned druhý večer u moře.

dsc08857.jpg

dsc08863.jpg

Zatím necháme odbavit kufry a procházíme letištní kontrolou. My dva v klidu, Marcelku si vybrali na důkladnější prohlídku (prý jako obvykle), Luma je přeřazen na konec dlouhé frondy a poslán 2x rámem, ale nakonec jsme se sešli v odletové hale všichni. A po krátkém čekání společně nastupujeme do letadla. Letíme polskou leteckou společností Enterair, strojem Boing 737.

Letadlo je téměř plné lidiček natěšených do tepla. Letí poměrně hodně dětí, ale nakonec dělá v letedla největší bugr polský pár vedle nás, který po pravděpodobně nezvládnuté konzumaci posilňujících nápojů hlučí na celé letadlo. Až je musí stevardi uklidňovat. Ale bavili se skvěle...

dsc08874.jpg

dsc08882.jpg

Do Chanie přilétáme asi ve 21.30 místního času, který je + 1 hodina k našemu. Vyčkáme na kufry. Tady se Lumča na své přání dočká svého kufru mezi prvními (minule mu přijel skoro jako poslednímu z celého zájezdu), ale zase musíme chvilku počkat na Marcelčin. Špatně formulovaná přání jsou také plněna... V letištní hale nás již čekají delegáti, kteří předají úvodní info a nasměrují nás do autobusů, které nás rozvezou do ubytování. To naše je až úplně na konci cesty.

Po hodině a půl nás autobus vysazuje na kraji ztichlé noční promenády městečka Kissamos. Za zvuku koleček kufrů ozývajících se široko daleko se vydáváme hledat náš hotel. Vstříc nám vychází usměvavá paní domácí a nasměruje nás do studií. Ta jsou v druhé budově, hned za tou hlavní u moře, která má okna nad restaurace a šplouchající moře. A my máme klid! Teda relativně klid. Neohrožují nás vlny moře a restaurační hosté, ale nikdy nevíte - první noc to byl 2 hodiny štěkající pes, který - jak říkal Luma - vyděsil sám sebe a pak se tak bál, že pořád štěkal. Tu třetí, zas šílenci na motorkách bez tlumičů, kteří jezdili kolem do dvou do rána.... No nic, jsou horší věci na světě.

Ubytování je moc pěkné. Lehce vybavená kuchyňka (lednička, varná konvice, dvouplotýnkový vařič, základní sada nádobí), koupelnička se sprchovým koutem a ložnice s krásným balkonem a posezením pro dva s výhledem na moře. Nic nám nechybí.
Jo a naše okno z kuchyně vede na balkon Marcely a Lumíra a tak chodíme na návštěvy zkratkou hned první večer po příletu - tedy oknem... Povídáme si venku ještě do půl druhé ráno. Nikomu se nechce spát, jak je organizmus probuzený.

Naše výlety na Krétě


čtvrtek 17. 5. 2018
Kissamos a okolí, pláž Fallasarna, historická vesnice Polirrinia

pátek 18. 5. 2018
Omalos - vstup do soutěsky Samaria - Shelter Kallergis

sobota 19. 5. 2018
Pláže Kissamosu

neděle 20. 5. 2018
Hliněné pyramidy Potamida (Kolomithi), skalní kostel Agia Sofia, soutěska Topolica, pláž Elafonisi

pondělí 21. 5. 2018
Kostel nad soutěskou Agios Nikolas, pláž Prevelli

úterý 22. 5. 2018
Paleochora


No a je tady poslední den naší krásné dovolené.
Auto jsme nechali stát před hotelem a klíče vrátili na recepci. Corzička s dieselem udělal špičkovou službu. Oproti benzínové, kterou jsme měli půjčenou na Tenerife, podávala špičkové výkony a nezalekla se žádného kopce. A že jsme jich společně projeli!

Po snídani se balíme, po domluvě si necháváme kufry u paní domácí a jdeme se rozloučit s mořem. Užíváme si ve vlnách, trochu se nudíme (ceelodenní ležení není naše oblíbená činnost) a odpoledne zajdeme na poslední místní jídlo do restaurace. Když pak jdeme po rozloučení a objetí s paní domácí k autobusu, mávájí na nás číšníci a přejí šťastnou cetu. Jsou tu moc milí a přátelští domorodci :)

rozlouceni.jpg

Cestou autobusem nabíráme další a další dovolenkáře mířící domů. Zastavujeme před obrovskými komplexy plnými atrakcí, ve městech, u honosných hotelů. Když to vidíme, jsme rádi za malý Kissamos a ubytování skoro v soukromí. V tak velkých hotelích bychom se určitě necítili tak dobře.

Čekáme na odbavení v letištní hale a nad námi se rozeřvou letecké motory. Řeknete si, že na letišti to asi nebude nic zvláštního... Ony to jsou ale motory amerických vojenských letadel, které tady mají na letišti základnu a startují k bojovým akcím ve váce zmítané Sýrii. Startuje jedno za druhým... Je nám úzko - my si užíváme dovolenou a někde kousek od nás lidé bojují o život...

Let nazpět je rychlý - kolem je tma a až kousek před přistáním se roztrhnou mraky a můžeme pozorovat svítící města pod námi. Po přistání voláme telefonem mikrobus, který nás zdarma zaveze až k našemu autíčku. Doma jsme kolem třetí a v šest vstáváme do práce.
A jsme zase v realitě. To byl fofr...

Vytisknout stránku Vytisknout stránku29. 7. 2018, 11:33, zobrazeno 5457x, dnes 4x
0.0 0Hodnocení