Ledopády v Jánošíkových dierách

Na tento výlet jsme se těšili dlouho. Jánošíkovy diery jsme už prošli vícekrát, jak samostatně, tak při výstupu na Velký Rozsutec. Jen v zimě jsme je ještě nenavštívili. Marcelka s Lumírem nás loni namlsali, že je tam nádherně, a tak jsme i my měli chutě :o))

Protože jsme nechtěli býti nezodpovědní, domluvili jsme se s Břeťou, že nám zapůjčí mačky. Bez této vychytávky bych neměl odvahu zmrzlý Hľboký potok zdolat. Jelikož se ale blíží jaro, sněhu už je pomálu, celou tuto akci jsem v duchu odpískal. Ne tak Břeťa. Z ničehož nic zaťukal na naše dveře s plánem zdolat poslední ledové zbytky. Pak už to bylo celé v jeho režii - určil termín, přinesl mačky, sešteloval je na naše boty, zaškolil nás a v sobotu ráno (12. 3. 2011) jsme mohli společně vyrazit.

 mapa-celek.jpg

mapa-detail.jpg

Naše sestava byla netypická, zato ale pohodová - Břeťa přizval své prakticky dospělé děti - Anetku a Toma, oba po rodičích sportovce tělem i duší. Zbytek výpravy jsme tvořili my dva s Jankou. Ostatní pravidelní spolubojovníci se z objektivních důvodů nezúčastnili. Naskákali jsme do vozítka a vydali se směr Slovensko.

_dsc0007.jpg

Janka nazouvá mačky pod bedlivým dozorem vrchního velitele

Kolem deváté dorážíme kousek za Terchovou, k hotelu Diery. Tam parkujeme (zadarmo, ještě není sezóna na vybírání poplatků) na prázdném parkovišti a vydáváme se do dier. Po pár stovkách metrů potkáváme to, co jsme očekávali - led. Vůdce smečky - Břeťa zavelí: „Mačky!“. Ještě že máme z domu natrénováno - během chvilky jsme všichni vybaveni kočkami a vydáváme se na pochod.

_dsc0003.jpg

Anetka

_dsc0008.jpg

Tak toto je přístupová cesta k tiesňavám. Okolí beze sněhu, cesta led...

Po pár metrech se naše obavy z chůze na železech rozplývají. Chůze je naprosto pohodová, riziko uklouznutí na ledu je minimální, naopak si musíme dávat pozor na pevné povrchy - lávky či kameny...

Po zamrzlém potoce přicházíme do tiesňav. Až v tu chvíli si začínáme uvědomovat, z kolika míst vyvěrá voda. V létě vidíte jen mokré skály, v zimě pak spoustu nádherných ledopádů, mnohdy vytékajících odnikud a zase nikam mizejících. No prostě nádhera. Popisovat to nemá cenu, to se musí vidět!!!

_dsc0017.jpg

_dsc0025.jpg

Naše skupina se v první soutěsce rozděluje na Blahutovic běhavky a fotografické pomalíky. Domluva zní jasně - potkáme se cestou. Tom nese v batohu lano a cepíny, tak je jejich cíl je daný. Zdolat ledopád! Já vytahuji můj polámaný stativ a všichni ví, co budu dělat :o)

_dsc0029.jpg

Jeskynní ledové stalagmity, stalagnity a stalgnáty... Nebo tak nějak :o))

_dsc0021.jpg

Hladina vody je nízká, svědčí o tom příkrov ledu, který je o 20 cm výše než hladina.

_dsc0031.jpg

Každý ledopád má jinou barvu - či spíše odstín - do žluta, červena či modra...

_dsc0036.jpg

První a nejkrásnější soutěska.

_dsc0038.jpg

Modrý ledopád

_dsc0044.jpg

Cestou potkáváme turisty pouze v pohorách. Někteří šílenci jen v teniskách. Jsou to sebevrazi. Takovým bych dal zákaz vstupu! V mačkách taková ledová místa zdoláte bez jediného problému!

Na rozcestí se rozhoduji jít po žluté. Nějak se mi v hlavě popletla mapa, ale nakonec zacházky nelitujeme. Procházíme nádherná místa, která by jsme jinak minuli.

_dsc0047.jpg

Takto vypadá nástup k lávce. Bez maček problém...

_dsc0053.jpg

S mačkami je to máčka!!!

_dsc0049.jpg

_dsc0054.jpg

Ledopád zatarasil i lávky. Jediná možnost projít je batoh hodit za madlo a bokem pomaličku proklouznout. Štíhlí zvítězí!!!

_dsc0056.jpg

Po žluté odbočujeme doprava do lesa. Mačky jdou dolů a my s Jankou stoupáme na vyhlídku nad Tisňavami...

_dsc0068.jpg

Z vyhlídky sestupujeme k chatě Podžiar a pokračujeme do Horných dier. Po zhruba kilometru narážíme na druhou část naší skupiny.

_dsc0069.jpg

Syn jistí otce. Ideální chvíle na jemné vydírání a kladení podmínek :o))

_dsc0080.jpg

Tom

_dsc0088.jpg

Výměna stráží - tedy ledolezců. Leze Tom a jistí...

_dsc0094.jpg

Anetka!!!

_dsc0095.jpg

Necháváme ledolezce makat a vydáváme se výše, směr sedlo Medzirozsutce.

_dsc0106.jpg

Ledopády tekoucí od nikud nikam.

_dsc0108.jpg

Lézt v mačkách po ledu je paráda, žebříky jsou už horší, musíte opatrně našlapovat, jinak hrozí zvrtnutí kotníku, nebo ještě něco horšího. Nejhorší jsou ale plechové plné lávky. Tam je to jako na ledu v pohorách. Klouzačka. Navíc jsou už žebře v ne zrovna ideálním stavu. Zábradlí se viklá a celé žebře jsou zešikma.

_dsc0115.jpg

_dsc0129.jpg

Jana našla pod převisem ležet sněhuláka. Tisknul se ke skále seč mohl, jen aby na něj nezasvítilo sluníčko.

_dsc0135.jpg

_dsc0139.jpg

Bublinky pod ledem

_dsc0147.jpg

Ledové skulptury

_dsc0156.jpg

Krásně šly cítit rozdíly v teplotách. V místech jako tyto vás ovanul teplý vzduch, stačilo jen vejít do soutěsky a po obličejí Vám přejel vzduch ledový. To zmanemalo nasadit rukavice a čepice...

_dsc0158.jpg

Uprostřed fotky vidíte vrstvu listí naskládaného na sebe. Mohla mít tak 60 cm.

_dsc0075.jpg

Listí zdobilo nejen okolí...

_dsc0163.jpg

_dsc0171.jpg

Závojová...

_dsc0175.jpg

Těsně před rozcestím nás došly běhavky. A tak celá skupina pokračujeme na Medzirosutce. Asi v půlce cesty se znovu dělíme. Fyzicky zdatní pokračují do sedla, já s Jankou si nasazujeme mačky a vracíme se dolů.

_dsc0177.jpg

Pohled nazpět od chaty Podžiar. V těchto místech se rozhodujeme, co s mačkami. Nechce se nám v nich chodit po trávě a blátě a tak je po chvíli sundáváme a myjeme v ledové vodě. Jak bláhové! Po 100 m Janka zapiští a začne ujíždět po zmrzlé cestě. Zastaví se až v lese. Co naplat. Jdeme znovu do maček. Po pár minutách nás opět dochází naše rychlejší část. Už společně dojdeme k první soutěsce. Udělám pár posledních snímků a míříme k autu.

_dsc0186.jpg

V pozadí modrý ledopád.

_dsc0187.jpg

Před čtvrtou vyjíždíme k domovu. Jsme nádherně unavení a nabití zážitky a krásou. Doma parkujeme kolem šesté. Ještě jednou díky Břeťovi za zajištění maček a za to, že nás do té krásy vytáhnul.

vodopad.jpg

V neděli večer sedím u počítače, upravuji fotky a jen jedním uchem poslochám zprávy na Primě. Najednou zbystřím: " Dnes dopoledne se v Horných dierach v Malé Fatře zřítil český horolezec. Povolila mu skoba z ledopádu a on spadl z výšky osmi metrů. Jeho zranění nebyla slučitelná se životem." V tu chvíli mi naskáče husí kůže. Včera jsme tam byli. V Horných dierách byly asi jen dvě místa, vhodné pro lezení. Na dolním ledopádu lezli dva Slováci, na horním Břeťa s dětmi. Jsem rád, že jsme všichni v pořádku. Je pravda, že ledu rychle ubývalo, už jen rozdíl mezi ránem a odpolednem byl okem viditelný. V neděli musel být led ještě křehčí. Vždyť na slunci teploty vystoupily až na 17°C. Když nad tím tak přemýšlím, divím se, že k úhoně nepřišel spíše někdo z nezodpovědných turistů, kteří ledové království chtěli zdolat v teniskách...
Vytisknout stránku Vytisknout stránku14. 3. 2011, 19:40, zobrazeno 5319x, dnes 0x
5.0 4Hodnocení