Livigno - Bernina Express

A je tady poslední den, poslední snídaně a pak balení. Při nakládání kufrů do podpalubí autobusu se setkáme s našim souputníkem - pánem ve věku 84 let a já se ho ptám: "Tak co, chce se Vám domů?" Odpoví tak, že jsem se ho ani nemusel ptát, a mohl si odpovědět sám: "No teď bych si šel lehnout na lehátka na terase a díval se na to nádherné okolí, pak bych si mohl lehnout do vířivky a ještě odpočívat. No a potom, potom zase na další výlet do kopců! Alespoň jěště dva - tři dny..."

Oproti loňskému roku jsme na tom ale podstatně lépe. Ve Val di Fieme ráno posledního dne nastupujeme do autobusu a míříme rovnou domů. Kromě zastávky na čurání jedeme přímo. Teď nás čeká ještě jeden velký zážitek. Ale popořádku.

Z programu zájezdu víme, že nás čeká cesta Bernina expressem - tedy vláčkem, zdolávajícím úžasné převýšení a projíždějícím těmi nejkrásnějšími horskými scenériemi, které vlakem dokážete projet. V plánu je zajet autobusem do zastávky Poschiavo a odtud dojet do Svatého Mořice.
O pár zastávek dříve je ale jedinečný skvost této tratě - Kreisviadukt Brusino - italsky Viadotto elicoidale di Brusio. Jak z názvu vyplývá, je to viadukt, který ale nepřekonává žádnou řeku či přírodní překážku, ale sám sebe. 

Jelikož ale máme extra velký autobus a do Poschiava musíme jet přes Tirano, odkud náš vláček vyjíždí, pokouším se ukecat průvodce, jestli by to nešlo změnit a tuto zajímavost si projet. A ani jsem je ukecávat nemusel!

livigno822.jpg

Autobus nás vysazuje kousek před nádražím v Tiranu, kde dostáváme 30 minut volna, než vyjedeme. Janka stihne ulovit další kešku před nádražím, Lucka s Alešem si dají kafe a všichni si zachráníme krásnou kreslenou mapu celé trasy Bernina Expressu. A pak to začne. Nasedáme do červených vagónků a vyrážíme. Část odvážlivců si během jízdy přesedne do posledních žlutých otevřených vagónů bez oken. Vláček začne stoupat do kopce a my se kocháme okolím.

livigno831.jpg

A pak to příjde - viadukt! Původně se při stavbě této trati počítalo s tím, že vláček pojede tunelem, ale geologické podminky to nedovolily. Proto se projektanti rozhodli vybudovat viadukt tvořící spirálu, kdy trať nadjede sama sebe. Aby se vláček moh "nadjet", zprovoznili v roce 1908 tento viadukt dlouhý 115,8 metru, vysoký 17 metrů s devíti oblouky, z nichž každý měří 10,8 metru. Poloměr oblouku je pouhých 70 metrů a sklon 7 %.

livigno846.jpg

A máme to za sebou - nejraději bych vystoupil a šel si to ještě několikrát vyfotit. Ale vláček nedbá mých tužeb - kde by potom dojel, že - a pokračuje v prudkém stoupání dále.

livigno852.jpg

Lago di Poschiavo

livigno867.jpg

Alp Grüm - to tak vyjedete z tunelu a před vámi je kotlina s vodopády vytékajícími z ledovce. Zastavíte se  a sníte o tom, že by jste si šli přinejmenším sednout na verandičku restaurace, dali si kafe a pozorovali tu nádheru. Pak ale s sebou vláček škubne a začne stoupat dál. Kotlina mizí za skálou, jako by nikdy neexistovala. Jede se dál. Takový je prostě život...

livigno882.jpg

Za chvíli už projíždíme kolem Lago Bianco, kde jsme včera byli a tento vláček fotili. Jen jsme byli venku a dnes jsme uvnitř. Prakticky celou cestu stojíme s Ferdou u okýnka a trápíme závěrky fotoaparátu. Zažíváme prostě zase něco, co jsme ještě nezažili a pravděpodobně už nezažijeme. Kouzlo okamžiku - přítomnosti...

cesta-bernina-expressu.jpg

livigno918.jpg

Naše cesta končí v zastávce Pontresina, kde nás čeká autobus. Tím popojedeme pár kilometrů do Svatého Mořice. Tady máme čtyři hodiny přestávku. Zajdeme si do obchodu nakoupit něco k jídlu a pak se posadíme na lavičku u jezera. Tak to je to milionářské doupě? Tady se scházejí ti slavní a bohatí? Ne že by tady bylo škaredě, ale nevím. Za chvíli kolem nás poskakuje hromada vrabčáků. U nás je už skoro nevidíme a tady jsou jich houfy! Aha, i oni pochopili, že je tady lépe a všichni se sem nastěhovali. Tak jim sypeme drobečky a představujeme si, jak tady budeme jako důchodci žít, sedět na lavičce a sypat ptáčkům - teď to máme jen jako tréning na pozdější časy. Pokud nám to jen náš důchod dovolí :)

livigno921.jpg

Vrabčí důchodcovská lavička

Nakonec si ještě zajdeme sednout do kavárničky na kávu. Janka i ostatní se šklebí a ohrnují nos. Po tom, co si v Itálii dávali špičkovou kávu za jedno euro, jim tato napodobenina kávy moc nechutná. A to neřeší její čtyřnásobně vyšší cenu. Prostě taloši to umí lépe. Konečně přijíždí autobus a my vyrážíme na noční přesun domů. Máme to za sebou.


Nazpět na titulní stranu Livigno 2018


Více fotografií (34)
Bernina Express

Vytisknout stránku Vytisknout stránku1. 2. 2019, 18:22, zobrazeno 104x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení