Ráno nás před hotelem čeká místní autobus. To proto, že máme jet do Švýcarska a náš by tam díky jeho velikosti nepustili. Počasí je zase nádherné a tak se máme na co těšit.
Míříme na Livigno Pass a přejíždíme mezi nádhernými skálami úzkou klikaticí se cestou na harniční přechod Poschiavo a pak kolem jezera Lago Bianco na vlakovou zastávku Bernina Diavolezza. Zde nás autobus vysadí a mizí v dáli. My popojdeme jen pár metrů a vstupujeme do dolní stanice lanovky. Ta nás vyváží z 2 190 m n. m. do výšky 2 950 m n. m. A najednou jsme úplně někde jinde.
Před námi se otevírá nádherné panorama vrcholů, podtržené plazícím se ledovcem.
Bílé kopečky z leva jsou Piz Cambrena (3 606 m), Piz Malü (3 901), Piz Bellavista (3 922 m), malá špička je Crast´Agüzza (3 854 m), Piz Bernina (4 049 m), menší Piz Prievlus (3 610 m), Piz Morteratsch (3 751 m) a poslední - malý hrbolek úplně vpravo skoro bez sněhu Piz Tschierva (3 546 m).
Stojíme na vyhlídkové plošině a nemůžeme se vynadívat...
Průvodkyně nám popíše cestu. Máme vystoupat chodníčkem pravo za restaurací na vrcholek Munt Pers do výšky 3 207 m n. m. Je to asi nejlehčí zdolání třitisícovky, jaké můžeme mít. Dopoví nám to a vyrazí vpřed. Než se vykocháme, začínáme stoupat mezi posledními. Stezka jde po kamenech, místy v suti a po viklajících se kamenech. Za mne nic moc náročného, ale potkáváme dost lidí, kteří se bojí a vracejí se třeba z poloviny cesty nazpět. Průvodce potkáváme až před vrcholem, jak se vracejí nazpět.
Z vrcholku je ještě krásnější výhled než od lanovky. Chvíli posedíme a kocháme se okolím. Je nádherně, slunečno, pofukuje jen slabý větřík. Lepší počasí jsme si ani nemohli přát.
Začínáme opatrně sestupovat k lanovce. Máme naplánováno, že sjedeme nazpět na dolní stanice lanovky a údolím podél potoka Ova da Bernina dojdeme až k Lago Bianco a podél něj dojdeme až na parkoviště nad železniční zastávkou Ospizio Bernina.
Vůbec se nám ale dolů nechce - je tady nádherně...
Nakonec nám nic jiného nezbude, čas je neúprosný. Chvíli si sedneme u potoka, nasvačíme se a namočíme nohy do chladivé vody. Dlouho ale odpočívat nemůžeme. Pokračujeme dál a já neustále zdržuju - fotím suchopýry u malého jezírka, ve kterém se odráží vrcholy, pak potkáme Bernina express a já zatoužím udělat fotku, jakou vídáváme v průvodcích a prospektech. Ale to není tak jednoduché - ty fotky jsou vychozené a vyčíhané - být na správném místě ve správnou chvíli není vůbec jednoduché.
Nakonec musíme všeho nechat a zrychleným přesunem zamířit za ostaními. Krása nekrása - autobus nepočká.
Jance se ještě pod hrází Lago Bianco podaří ulovit kešku a získává další vlaječku do sbírky - Švýcarskou.
Ještě neodolám a fotím projíždějící Bernina Express - těším se, až se s ním zítra svezeme.
Celí splavení se na poslední chvíli přiřítíme na parkoviště, kde má čekat autobus. No to ale nesmíme zapomenout, že pro nás jede řidič s italskou krví - možná horkou, ale v žádném případě ne s dochvilnou. Se čtyřicetiminutovým zpožděním se v oblaku prachu objevuje na parkovišti. No hlavně že přijel. Ještě od něj musíme odehnat turisty, kteří k nám nepatří a pak se můžeme navrátit na hotel. Máme za sebou předposlední den a před sebou poslední večeři. Užíváme si ty neuvěřitelné dobroty a milou obsluhu. Tak i po tomto se nám bude stýskat...
Nazpět na titulí stranu Livigno 2018
Vytisknout stránku
Komentáře (0)