Livigno - Val Federia

Ráno vstáváme do zatažené oblohy a teploty kolem čtyřech stupňů celsia. Jsme prostě vysoko. Snídaně ze švédských stolů je bohatá a chutná. Po jídle sedáme na chvíli do kavárny a povídáme si, co nás dnes čeká. Podle plánu máme seběhnout na lanovku kousek pod hotelem, ale průvodkyně plánuje něco jiného.

Livigno075Livigno096 Livigno087 Livigno084 Livigno081  

Nálada je výborná - Janka svítí jako sluníčko. Máme dovolenou!!!

livigno078.jpg

Jdeme si prohlédnout velkou terasu, na které mimo stolu na pinec nacházíme hromadu lehátek, stolů, whirpool a samozřejmě nádherný výhled na celé údolí Livigna. Chvíli meditujeme, jestli nezůstaneme po krk namočeni ve vodě v bazénku a nebudeme popíjet šampaňské po litrech donášené místní obsluhou, ale nakonec se přeci jen rozhodneme jít na výšlap.
Nastupujeme do našeho autobusu parkujícího pod hotelem a ten nás sveze dolů do města k lanovce. Ta nás v uzavřených kabinkách vyveze až k restauraci Costaccia do výšky 2 350 m n. m. - tedy zhruba o 530 m výše.

livigno114.jpg

Mraky zakrývají špičky okolních kopců a vítr se nás snaží sfouknout dolů. Ale připravený turista se nedá jen tak překvapit. Už jsme na letní dovolené zažili i zimní (Savojské Alpy), takže jsme připraveni na vše... Oblékáme mikiny, větrovky, nasazujeme čepice a v záloze necháváme jen pláštěnku a rukavice. Vyrážíme. Turisti jako vždy úprkem prk, já po pár fotkách do údolí zůstávám skoro poslední. No co, to známe. Na hotel jdeme pěšky, nemám potřebu nikam spěchat.

Livigno111 Livigno108 Livigno105 Livigno102 Livigno099

Livigno129 Livigno126 Livigno123 Livigno120 Livigno117

Hřeben, na který se vydáváme je úplně bez rostlin. Jen chvilkami se objevuje tráva. Stoupáme po vyježděných kamenitých stezkách na nejvyšší bod dnešní výpravy na vrcholek s lanovkou Vetta Blesaccia do výšky 2 795 m n. m. - tedy jen asi jen o 442 m výše.  Seznamujeme se v družném hovoru s našimi spolucestujícícmi. Pak už nás čeká jen klesání. Po chvíli přicházíme k restauraci Ristoro Carosello 3000, u které končí lanovka Lac Salin. To je místo, na které jsme měli původně vyjet. Dnešní procházku jsme si posunutím lanovky prodloužilo asi o 4,5 km. Škoda, že nebylo lepší počasí. Ale i tak to byl pěkný hřebínek.

livigno150.jpg

Jsme na pláži. I se žralokem. Hecujeme se, kdo se nechá vyfotit v plavkách, ale nikdo nenajde odvahu. Třeba se všichni bojí toho žraloka...

livigno156.jpg

Scházejí se zde skoro všichni návštěvníci a druhy dopravy. Pěšky, kolmo i vzduchem...

livigno165.jpg

Po krátké přestávce začínáme setupovat do údolí Federia. Mraky se postupně trhají a pod nohama se objevují první květy. A že jich je! Peloton, který se vytvořil u lanovky se zase trhá. Dálkošlapi nám mizí z dohledu a my si krásně osamoceni užíváme tu nádheru okolo. Kytek tady sice není tolik jako třeba v Dolomitech, ale i tak se nám tu moc líbí. Třešničku na dortu tomu dávají svišti. Prvně je jen slyšíme pískat jejich poplašný signál, pak je v dálce i zahlédneme. No a nakonec je vidíme i zblízka.

livigno204.jpg

livigno180.jpg

Údolí je hloboké, ale do široka otevřené. Cesta nás vede dál a dál. Přicházíme k restauraci Alpe Federia, která je plná kol a cyklistů. Někteří odvážlivci nás míjejí a pokračují do kopců, odkud my scházíme. Fandíme těm, kteří poctivě šlapou a trochu ohrnujeme nos nad těmi elektrizovanými. Ale upřímně - sám bych to dal jen na kole poháněném elektřinou... Za restaurací je už asfaltová cestička a začíná sporadická civilizace.

Livigno231 Livigno222 Livigno213 Livigno201 Livigno192

livigno270.jpg

livigno291.jpg

Odpoledne se konečně mraky trhají a objevuje se modrá obloha se sluncem. Postupně ze sebe můžeme svléknout teplý oděv a zůstat jen v tričku. Údolí je dlouhé, takže do jeho vyústění - tedy k jezeru - přicházíme až pozdě odpoledne, kolem čtvrté hodiny. Znovu nasazujeme větrovky, protože znovu začíná foukat. Přímo na začátku jezera potkáváme skulpturu a názvem tohoto místa. Je to takové "logo"...

livigno306.jpg

Zbývá nám ještě cesta po asfaltových chodníčcích, skrz půl Livigna nazpět do hotelu. Nejnepříjemnější je dlouhé táhlé stoupání kolem rušné cesty k hotelu. Je velká škoda, že nám průvodkyně přesně nevysvětlila, jak zde funguje místní doprava. Asi bychom její gratis služby rádi využili. Ale co naplat. Na hotel přijdeme pěkně zahřátí a propocení. 

Celkem nebyl výlet náročný - necelých 600 m převýšení a asi 20 km. Ušlapaní jsme ale pěkně. Že by nezvyk z výšky? Sprcha, krátký odpočinek a další opulentní večere to jistí. Místo večerní zábavy míříme všichni do peřin.

mapa-federia-2.jpg

Nazpět na úvodní stránku Livigno 2018

 


Vytisknout stránku Vytisknout stránku26. 1. 2019, 14:10, zobrazeno 319x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení