Madeira - Caldeirão Verde a Caldeirão do Inferno

Třetí den naší návštěvy Madeiry vyrážíme opět směrem na sever ostrova do městečka Santana, kde se zastavujeme v místní samoobsluze na nákup a ranní kávu. Pak míříme směrem ma Pico Ruivo a zastavujeme na parkovišti pod Pico das Pedras. Tady začíná naše trasa mířící přímo do Inferna!


Je pravda, že cesta na parkoviště je trochu zmatená. Začátek trasy po levádách je v místě s názvem Queimadas. Marcelka zase vychází z průvodce, který píše, ža máme jet stejnou cestou jako na Pico Ruivo - ale ty cesty se liší a ukazatele ukazují úplně jinak... Až z pohledu na mapu chápeme. Marcelka nás vede na parkoviště Pico das Pedras, ze kterého jdeme tajupným lesem plným starých stromů kolem levády až do Queimadas. Jsou to zhruba dva kilometry poklidné procházky doplněné o lov kešek. Nalézáme jednu plnou trekovacích předmětů. Janka je bere k sobě s tím, že je posuneme kousek dál. Jaké to je ale následně překvapení, když zjišťujeme, že je tady přivezli z Čech...

_dsc0177.jpg

Po chvíli dorážíme k ranči Queimadas s velkým parkovištěm, občerstvením a zookoutkem, ve ketrém mají husy klasický madeirský domeček...

caldeir-o-do-inferno-008.jpg

Procházíme kolem ranče a vstupujeme podél levády do dalšího kouzelného lesa plného chvílemi až strašidelných starých stromů.

caldeir-o-do-inferno-011.jpg

Pak se cestička zužuje a začíná dlouhá, ale nádherná a divoká leváda. Cesty jsou dobře udržované a jištěné zábradlím, tak nemusíte mít strach, ža spadnete - i když s malými dětmi bych tuto cestu moc nedoporučoval.

_dsc0193.jpg

Cestou počítáme tunely, kterými procházíme, u čísla 12 jsem se ztratil...

Ještě se vrátím k té bezpečnosti. Někde v těchto místech jsme do protivky potkali dva postarší turisty, kterým jsme se vyhýbali systémem "rozkročení" se nad levádou, čímž jim uvolňujeme průchod po cestičce. Poděkují a procházejí kolem nás. Kousek za nimi jde mladý muž maximálně do třiceti let. Když nás vidí, jak stojíme bokem dá se do poklusu, aby nás dlouho nezdržoval - říkáme mu, že nemá spěchat, že počkáme - on děkuje a probíhá po chodníčku kolem nás. My se vrátíme na chodník, když se za námi ozve zvuk smýknutí a pak výkřik. Otáčíme se a vidíme, že mladý muž visí ze srázu dolů a je zachycený pouze pod paží za dolní lano zábradlí. Přibíháme k němu z obou stran - jak já, tak starší pán z páru, který přešel před ním. Společně ho vytahujeme na chodník - mladý muž jen opakuje okay, okay... Až v tu chvíli si uvědomuji, že mám úplně stažený žaludek a tlak asi hodně vysoko. Vidět ho padat dolů by bylo asi splnění mé nejhorší noční můry. Naštěstí se nic nestalo a my se vydáváme každý na opačnou stranu... Hodně opatrně.

_dsc0207.jpg

Naše první část cesty končí v Caldeirão Verde - velkém zeleném kotli, do kterého z velké výšky padá vodopád do jezírka. Je to nádherné místo - zatím nejpůsobivější, ketré jsme zde viděli. Chvíli se kocháme rozhledem a pak sestoupíme nazpět k levádě, kde si sedáme a dáváme si svačinu. Rozhodujeme se, co bude dál. Marcelka s Lumírem zde minule skončili a tak mají chuť pokračovat dál a my jejich návrh přijímáme. Pokračujeme kolem levády dále, směřem Caldeirão Inferno. Někde hluboko pod námi teče říčka Ribeira Grande, kterou v husté zeleni vůbec nevidíme.

Po chvíli přicházíme ke schodům stoupajícím nahoru u nichž je šipka ukazující náš cíl. A tak se vydáváme do schodů, které nemají konce. Funíme, potíme se a při tom konstatujeme: "Tak to je to inferno!!!" Vidíme další vodopád a pozorováním jeho krásy alespoň trochu vydýcháme. To ještě netušíme, že se po schodech musíme dostat až nad něj! Je to zhruba 100 m převýšení. Nahoře máme pocit, že je to konec cesty. Do leva za krátkým tunelem pokračuje další leváda - tentokrát ale nepřístupná. Rovně před námi zeje ve skále obrovská díra, která skrývá tunel s levádou Pico Ruivo - tunel je naprosto přímý a dlouhý zhruba 2 kilometry. Vstup je ale zakázán. Až po chvilce najdeme těsně pře tunelem odbočku doprava, kterou se přes krátký tunel dostáváme k další levádě vedoucí mnoha tunely dál a dál. Přemýšlíme, jestli jdeme správně, ale žádná jiná cesta se tu nenachází...

_dsc0221.jpg

A pak to přijde - v dlouhém temném tunelu vidíme vpravo malý balkónek, který nám ukáže úzkou rozsedlinu mezi skalami, kterou zde vyhloubila říčka Ribeira Grande hučící někde dole před námi. Poračujeme tunelem dále a na konci nás čeká další překvapení.

_dsc0224.jpg

Vcházíme do úzkého kotle, kde říčka Ribeira Grande padá z výšky s rachotem tříštícím se o okolní stěny do malého jezírka a pak mizí hluboko v rozsedlině. Je tu chladno a vlhko - pochůzí můstky jsou místy prorezivělé a my si říkáme - to je ono - Inferno! Ale ještě není konec - náš cíl je ještě dále. Na konci můstku nalézáme úzký vybetonovaný otvor, kterým se jen tak tak protáhneme (rozměrnější postavy budou mít problém) do dalšího tunelu, za kterým následují další tři.

caldeir-o-do-inferno-068.jpg

Až potom vcházíme do cíle naší cesty - Caldeirão Inferno. Je to široký kotel, zhruba dvakrát tak vyšší než Caldeirão Verde. Vody zde je již málo - stěny jsou ale neustále vlhké a porostlé mechy a kapradiním. Dáme si krátkou svačinu a vracíme se nazpět - po druhé si užít úzkou soutězku i dlouhé tunely. Dolů po schodech to jde rychleji než naopak. Na jejich konci se rozhodněme si ještě trochu zajít a odbočujeme do leva kolem levády. Jištění se ztrácí a musíme být hodně opatrní. Po chvíli dorážíme na začátek levády Caldeirão Verde. Vodopád, kterým jsme se kochali cestou nahoru zde napájí začátek této levády.

caldeir-o-do-inferno-067.jpg

Pak už nám zbývá se jen vrátit po vlastních stopách nazpět. Pohledy jsou z druhé strany zase jiné - znovu si tuto nádhernou trasu užíváme. Podle map je jedna cesta tam dlouhá zhruba 10 km, ovšem bez převýšení - nazpět už se ale nezdržujeme velkým kocháním a šlapeme co nám cestičky a tunely dovolí. Ke konci už mám nohy pěkně ušlapané. A tak necháme skupinku zmizet a sami s Jankou jdeme "zaknajpovat". Zouváme si boty a vstupujeme do chladné čisté vody levády. Je to balzám - když se obujeme, cítíme, jak jsou nám boty najednou volné...

caldeir-o-do-inferno-106.jpg

Zbytek skupiny potkáváme u ranče s rákosovou střechou sedící u kávičky. Kolem začínají kvést rododendony, ne ale jako u nás - keře maximálně do metru a půl - dvou výšky, tady jsou z nich mohutné stromy s korunami tak 4 až 5 metrů vysokými!
Pak nám už zbývá jen kousek k autům a šup domů. Jsme pěkně uťapkaní ale nadšení. Nádherná trasa!!!



Návrat na titulní stranu Madeira 2019


Více fotografií (38)
Caldeirão do Inferno

Vytisknout stránku Vytisknout stránku9. 6. 2019, 16:47, zobrazeno 28x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení