Den šestý - středa, 5. 7. 2011
Dnešní den průvodci zařazují cestu do Melniku. Je to hlavně díky počasí - na dnes jsou hlášeny přeháňky a bouřky.
Vyjíždíme před půl devátou a cesta nás vede severně přes Razlog, Simitli a Sandanski. Vzdušnou čarou je Melnik cca 30 km, ale my musíme objet celé pohoří Pirin dokola. Cesta trvá skoro celé dvě hodiny (cena cesty 13 Leva).
Projíždíme okraj města Sandanski - nejteplejší a nejslunečnější místo v Bulharsku - průměrná roční teplota dosahuje 14°C. Ve městě vyvěrají termální prameny s teplotou až 38°C, které k léčení používali i staří Římané. Toto místo je také pravděpodobně rodným místem slavného Spartaka. Jeho 7 m vysoká socha z bílého mramoru je umístěna na vjezdu do města. V roce 1949 dostalo město jméno po slavném makedonském bojovníku za svobodu.
Cíl naší cesty - Melnik, měl koncem 19 století 20 tisíc obyvatel - převážně Řeků. Druhá albánská válka v roce 1913 zničila město a následné etnické čistky způsobily vylidnění. V roce 1997 zde žilo jen 295 obyvatel. Naše kroky vedou na hlavní ulici, kde místní prodávají vína, med a zavařeniny - ještě nikdy jsem neviděl zavařené lesní jahody :o) Tentokrát jim radost neuděláme a bez nákupu je míjíme. Máme pře sebou cestu do kopce - k Roženskému monastýru - klášteru.
Tento krb přímo na ulici mne zaujal hned dvakrát- za prvé nápisem umístěným nad ním (anglický výraz v azbuce je pro nás opravdu exotika) a pak náhonem tožňů "mlýnským" kolem...
Hlavní ulice v Melniku se dělí na dvě části - uprostřed ní totiž protéká říčka. Tedy protékala - zůstalo po ní jen vyschlé písečné koryto.
Po stranách ulice se tyčí pískovcové stěny. My vyjdeme asi 500 m, kde se ulice zatáčí doprava a povrch se z mizerného asfaltu mění v písek a kámen. V těchto místech vcházíme do vyschlého řečiště a stoupáme v něm stále vzhůru... Slibované přeháňky nikde - slunce hřeje tak, že je horko skoro hmatatelné. Za pár minut jsme totálně propocení. Kolem nás se mezi stromy objevují další a další pískové stěny a ostré vrcholky - pyramidy. Koryto řeky se kroutí, místy z něho musíme vystoupit a obejít hráz z kamene, která má zabránit příliš rychlému průtoku vody.
Po chvíli se nám do cesty staví dva tvorové - první je želva, která se snaží co nejrychleji zmizet z cesty davu, který ji obklopil a potom mladý býček. Tomu se zase z cesty klidíme my... Jen Jirka našel odvahu, a drbe ho mezi očima. Býčkovi se to očividně líbí a drží.
Totálně uvařené turistky...
Pak začne prudké stoupání, které nám v tom horku dává pěkně zabrat. Odměnou jsou nádherné výhledy na pískovcové stěny.
Z nejvyšší vyhlídky se nám otevře pohled na Roženský monastýr. Je položený mírně pod námi.
Cesta k monastiru.
Náš průvodce Dan nás z altánku směřoval dolů k monastiru. Vypadal jako Budha...
Scházíme k monastiru a procházíme se po nádvoří, kde doplňujeme pitnou vodu. Pokud chcete vstoupit do kostela, musíte mít zakryté nohy. Proto případ, že máte krátké nohavice, jsou u vstupu připraveny dlouhé sukně, které si obléknete. Našemu průvodci Danovi sukně vyloženě sluší. Uvnitř kostela nás ostřížím zrakem sleduje mnich. Kupujeme si svíčku a zapalujeme ji.
V kláštěře se nesmí fotografovat. Proto uloupím jen pár fotek na nádvoří, uvnitř kostela již zákaz dodržuji.
Kostel je nádherně malovaný - jak venku, tak i uvnitř.
Roženský monastir byl založen ve 12. století a dostal jméno podle starověkého slova "roden" což v překladu znamená "narozený". Kostel je situován do středu nádvoří, po jeho obvodu pak leží cely. My doplníme vodu a jdeme čekat na zbytek skupiny ven - do stínu.
Kostel Cyrila a Metoděje, za ním je velká hrobka Jane Sandanského - makedonského revolucionáře a bojovníka za svobodu. Na náhrobku má nápis:
"Žít je boj: Otrok bojuje za svobodu, svobodný muž za dokonalost."
Po prohlídce kláštera sestupujeme do malé osady, kde nás čeká autobus, který nás sveze zpět do Melníku. Vydáme se na druhou prohlídku města - posadíme se do restaurace pod 800 let starý platan a dáme si pivo.
Cedule nám říká, že platan má zhruba 800 let a obvod kmene 8,7 m.
Posezení pod platanem. Samozřejmě s Hankou, tedy se Zagorkou...
Průvodci v dobrém rozmaru.
Poté procházíme obchůdky a kupujeme si Melnické červené víno. Janka potká paní, která prodává fíky. Jsou velké jako hrušky a sladké jako med. Prodávající si za kilo řekne dvě leva. U nás by jste za to koupili fík jeden - celý... Janka neváhá a kupuje. Škoda, že se nedají vzít domů.
Vašek má zájem o kožený klobouk. Kůže to ale není, tak alespoň zapózuje...
Společná fotka pod Jane Sandanským.
Vzpomínka na doby, kdy se odsud kvalitní červené melnické víno vozilo až do Říma - starý římský most. Cesta autobusem zpět v příšerném vedru nám trvá skoro dvě hodiny. Než přijedeme, jsme totálně uvaření.
Další dny naší cesty po balkánských horách:
Vytisknout stránku
Komentáře (0)