Mušovský luh

Ráno je pošmourno a neveselo. Pozorujeme z verandy rozfoukanou hladinu Nových Mlýnů a vůbec se nám nechce ven z pelíšků. A musíme? Nemusíme! Uděláme si snídani a zalezeme nazpět do pelechů. Janka si čte a já píšu zápisky z včerejšího dne. To se mi snad za deset let, co píšu tyto zápisky ještě nestalo, abych měl čas si k nim okamžitě sednout.

Dokončím je něco po desáté a pak přemýšlíme co dál. Jsme odpočatí a už nám cuká nožkama. A tak nasedáme na svého rudého oře a míříme do Pasohlávek - ne do aqua parku, ale za keškami.

První zastávku si děláme hned po pár set metrech - ve Věstonicích. Už z dětství mám toto jméno zapsané v hlavě jako něco zvláštního. Když nad tím přemýšlím, ani vlastně nevím proč. Nakonec se z toho vyloupne jen pocit pradávna, historie a tajemé sošky..

dsc01744.jpg

Je to ale kus baby, co?


Hned za sochou je "Klanicův sklep u malované bečky". Má už něco za sebou a prvotní chuť a snaha už je asi časem zanesená... Kdo ví, jestli ještě funguje. Takový pocit mám z mnoha míst v okolí...
Projedeme Věstonicemi a za chvíli Janka volá: "Zastav, stůj, keška!" Brzda, volant vpravo, tráva u cesty - těsně před cedulí Horní Věstonice opět stojíme. Jsme na lovu keší? Jsme! Tak to prostě u kačerů chodí.

Pokračujeme směr Pasohlávky a za chvíli stojíme v koloně, naštěstí ne moc dlouhé. Způsobuje ji provizorní most nad cestou skrz Nové mlýny (Horní nádrž/ Střed). Po chvíli už odbočujeme do leva a hned zatáčíme doprava. To proto, že kousek od nás je keška v římském opidiu - tedy v tom, co zde před zhruba dvěmi tisíci léty stálo. Vybrali si dobré strategické místo - z vršku je vidět na všechny strany, je snadněji opevnitelný... Čteme informační tabule a nestačíme se divit, jak byli vyspělí a šikovní. To jen my si myslíme, že jsme nejchytřejší ze všech... Vzpomínám si na knihu Romana Bureše Propast času. Chybí mi dočíst třetí díl - Impérium. Jsem zvědavý, jak si dívka z naší doby Toňa povede v čele řísmké legie... Říkáte si, co to je za hloupost? Sci-fi! A parádní, doporučuji!

Zajdeme si na oběd do hotelu Termal a pak vyrážíme na tůru.

_dsc0554.jpg

Jdeme po modré značce kolem Věstonické nádrže. Chvílemi se nám mezi porostem otevírají krásné výhledy na celou Pálavu. Cesu a krásné výhledy nám znepříjemňuje množství plastového odpadu na březích nádrže. Možná je sem přinesly řeky, možná to jsou pozůstatky po návštěvnících kempů, kdo ví... My ale odbočujeme do Dolního luhu - mezi lužní lesy.

_dsc0559.jpg

Naše společná cesta je ještě dlouhá...

_dsc0561.jpg

Přiznám se, že zeměpis se mi už z hlavy vykouřil - musím se dodatečně omluvit svým učitelům ze ZŠ, asi jsem zrovna nebyl pozorný žák.. Vůbec si nepamatuji, že existuje řeka Jihlava, která vtéká do řeky Svratky a po pár metrech obě společně napájejí Nové Mlýny. Vede přes ni most, který by se hodil na kdejakou cestu směrem na Prahu. Tady je ale jako pěst na oko - nevedou k němu totiž žádné cesty - jen polní nezpevněné, nebo uzoučké asfaltky vedoucí po hrázích řeky.

jihlava.jpg

Samotná řeka má ale na konci své pouti kouzlo...

_dsc0566.jpg

Stačí ujít pár kroků a opět stojíme před širokým mostem. Tentokrát nad řekou Svratkou.

_dsc0567.jpg

Ta už takové kouzlo nemá...

Tady se otáčíme a vracíme nazpět k Jihlavě a po asfaltovém chodníčku míříme nazpět k autu.

_dsc0568.jpg

Cestu lemují houfy voňavých fialek. Potkáváme i hromatu bialek - tedy bílých fialek. Jana mi vysvětluje, že si vymýšlím - její maminka těmto bílým kvítkům říkala psí fialky. A jak Janka dodává - mám být klidný, ty prý na lidi nejdou...

_dsc0572.jpg

Už jsme celí uťapkaní a cesty není konec. Kam až spolu půjdeme? Věřím, že ještě daleko...

_dsc0581.jpg

Vinice ještě spí...

Nakonec k autu dorážíme a vracíme se do Pavlova. Těsně před cílem zapadající sluníčko krásně osvítí hrad - než stačím vystoupit a vyndat foťák, je červená barva hradu pryč. Fotím alespoň to, co z ní zbylo. 

_dsc0591.jpg

Kousek za zády mi stojí socha Sv. Anežky Přemyslovny, bdící nad nekonečnými vinicemi. Kousek dál je řada rozkvetlých bílých mandloní. Nádhera...

dsc01785.jpg

Na kraji Pavlova stojí podivná stavba utopená v zemi. Je to archeopark, který ale otevírá až 30. března. Tak máme smůlu...

dsc01787.jpg

Vracíme se na ubytování a Janka se vrhne na chystání večeře. Já ještě vybíhám nad naše apartmány a stojím přímo před domečkem, ve kterém jsme bydleli před desíti léty. Tehdy před ním byla jen louka a pak rovnou voda. Teď tady stojí tyto nádherné apartmány.

dsc01788.jpg

Do očí mne bije ještě jedna zvláštnost. Před domečkem - to je ten vlevo - byly dlouhé řady vinné révy obsypané hrozny. Teď je tady po ní vidět jen pár nerovností v trávníku. Najednou je to smutné - ztrácí to tu správnou romantiku a kouzlo, jakou to mělo kdysi. Už je to jen domek na konci dlouhé zahrady. Nic víc. Škoda...

Návrat na titulní stranu Pálava 2019

Vytisknout stránku Vytisknout stránku28. 3. 2019, 21:06, zobrazeno 229x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení