Orlické hory - prodloužený víkend

Mám radost, že v pátek můžeme přenechat práci jiným a vyrazit na prodloužený víkend do Orlických hor. Nakonec ne vše dopadne tak, jak jsem si představoval. Ale každý den není posvícení. Stejně ale na Orličky budu vždy v dobrém vzpomínat. A určitě se sem zase vrátím!

Pátek 2. 9. 2016 - Deštné, Šerlišský mlýn, Polomský kopec

V pátek ráno nasedáme do Lumírovic Bezejmenné Bohyně a vyrážíme na cestu. Někde u Hranic dojíždíme Ivku s Vaškem. Společně zastavíme na pumpě pod Mohelnickým kopcem na osobní přivítání. Naši šestihlavou partu doplňuje i jeden čtyřnožec - Bilík.

Už tady začínám pociťovat nepříjemné škrábání v krku. Ukecám kamarády na ještě jednu zastávku za Českou Třebovou, kde si kupuji cucací pastilky. Pro jistotu. Čeká nás přeci nádherný víkend, který si nechci skazit nějakým bolením v krku...

dsc03889.jpg

Těsně před půl dvanáctou dorážíme do cíle naší cesty - na penzion Orličan krásně umístěný nad Deštným v Orlických Horách.

dsc03884.jpg

Prvně nás vítá pes našich domácích - no nás - spíše se z blízka seznamuje s našim čtyřnohým souputníkem.

Nás následně vítá pan domácí a ubytovává v třípokojovém apartmánu s vlastní koupelnou a WC. Je sice pravda, že sociálka je až za jedním z pokojů, ale nám to nevadí. Jen se vybalíme, hodíme bágly na záda míříme dle pokynů pana domácího do kopce přes pastviny hned za penziónem. Po chvíli narazíme na modrou turistickou značku a pokračujeme po ní kolem mnoha řopíků hraničního opevnění.

bunkry-cestou-k-serliskemu-mlynu.jpg

Zastavujeme se až na Šerlišském mlýně (866 m n. m.). Tam si dáváme oběd a občerstvení. Je tady skoro prázdno a klid - jako by si všichni řekli, že prázdniny jsou za nimi a dovolené skončily...

My pokračujeme po modré značce vedoucí po úzké asfaltce až na Polomské sedlo (1 010 m n. m.) Odtud to je už kousek na Polomský kopec (1 050 m n. m.)

vyhled-z-polomskeho-kopce.jpg

Tady si uděláme malou idylku. Sedneme do suché trávy a kocháme se výhledem do okolí.

Pak se už jen vracíme z kopečka po zelené nazpět na ubytování. Cestou zobeme krásné borůvky a Janka nachází i hříbky - jsou ale suché na stojato... Tady už nějakou dobu nepršelo.

vecerni-posezeni-na-penzionu.jpg

Před večeří si dáme na zahrádce pivo, které nám pan domácí podává přes okno. Po jídle už jen pozorujeme západ slunce.

zapad-slunce-v-orlickach.jpg

Sobota 3. 9. 2016 - Studený vrch, Velký Deštný

Ráno se už necítím moc dobře. Bolest v krku se zhoršila, přidala se rýma a jsem nějaký unavený. Nechce se mi ale sedět doma a teplotu nemám. A tak s kamarády vyrážím směr Velký Deštný. Pojedeme lanovkou a převýšení je jen 238 m. To dám i po jedné noze!

Sejdeme do Deštného a jdeme kolem Ateliéru hrnčířky a zvonaře, který navštívíme odpoledne. Lanová dráha je kousek. Má i své jméno - Marta. Dolní stanice je v místě zvané Valachovka (667 m n. m.) a míří na Studený vrch va výšce 874 m n. m, takže překoná pouhých 207 m převýšení. V mé dnešní kondici ale pánbůh zaplať.
I ceny jsou zde přijatelné - nahoru za 60 Kč, dolů za 50 a tam i zpět za 80 Kč. Kupujeme pro jistotu zpáteční a čekáme v křesílkách na spuštění lanovky.

sjedeme-to.jpg

Po očku pokukujeme po čtyřkolkách, se kterými můžete sjet ze Studeného vrchu dolů. To ale až příště. Pak se rozjede lanovka a my se chystáme nastoupit. Ještě před námi se ale usazují právě čtyřkolky. Zavěsí je na háky za sedačkami a hurá nahoru...
My přijdeme na řadu za chvilku. Nahoře se rozhlédneme kolem a po červené značce míříme do Luisina údolí (870 m n. m.).

Tady odbočujeme doleva a začne dlouhé stoupání na Velký Deštný. Není to nic prudkého, ale já mám co dělat. Mám pocit, jako bych byl o 2 tisíce metrů výše. Chybí mi kyslík. Jdu pomalu, krok za krokem a přemýšlím. Vzdát to? Tělo říká dost. Nepřeháněj. Máš ležet.
A tak po zdolání vrcholu ve výšce 1 115 m n. m. se loučím s kamarády a vracím se nazpět, riskovat nebudu.

velka-destny.jpg

Na vrcholu Velkého Deštného.

Pak už to jde jedno za druhým, nazpět na Studený vrch, lanovlou dolů, zastávka na oběd, pak do Ateliéru, kde si Janka kupuje nějaké dárky a pak přímo do postele. Prospím celé odpoledne. Teplota jde nahoru a moje energie dolů. Kamarádi se baví vedle a já pospávám. To je asi to nejlepší, co pro sebe můžu udělat...

Neděle 4. 9. - Neratov, Zemská brána

Ráno se už kvůli mě ruší další výšlapy, balíme si fidlátka a míříme domů. Ale pomalu - ještě uděláme pár zastávek. První je v Neratově. Zvláštní vesnička s ještě zvláštnějším kostelem. Z ruiny na spadnutí určené k demolici vykřesali nádherné místo. Architekti pokračovali v místní tradici mší pod širým nebem a při opravě střechy ji udělali průhlednou - tedy ze skla. Dojem je úžasný!

kostel-neratov-klentba-2.jpg

Z Neratova popojedeme do Bartošovic, kede vyjedeme k chráněným dílnám Kopeček. V neděli mají zavřeno, ale alespoň se podíváme na krásné dílny pod širým nebem - kovárnu, hrnčířskou dílnu s pecí a pak třetí - chlebovou pec. Děvčata se pomazlí s koťaty a pokračujeme. Zastavíme se na občerstvení v místní restauraci - s milým úsměvem nás obslouží před otevírací dobou a dobře poradí kudy k další zajímavosti - Zemské bráně.

zemska-brana.jpg

Kamenný most překračuje říčku Divokou Orlici. Jdeme kolem klidné říčky (dnes nepotvrzuje své jméno) po turistické značce až k Pašerácké lávce. Opravdu se zde pašovalo - z Pruska do Rakousko - Uherska. Hlavně věci denní potřeby - cukr, tabák, cikorka nebo petrolej. Prostě to bylo v Prusku levnější...

Tady se s kamarády loučíme. Oni pokračují dál a já s Jankou sedáme do stínu a odpočíváme. Janka to ale dlouho nevydrží. Za chvíli už běhá kolem řeky. Zvedne kamínek a hlásí - Ondřej Sekora by měl radost - je to tu sám chrostík - a opatrně pokládá kámen nazpět do tekoucí vody. Pak hledá kameny na suchu - tady chrostíci nejsou - a tak začne stavět mužíka. To aby se zde ještě někdy mohla vrátit.

jana-stavi-muziky.jpg

Až později - na informační tabuli - čteme prosbu, by se se tu mužíci nestavěli - že by se ničil vodní hmyz. No uf, ještě že je Janka taková uvědomělá. Mužíka postavila aniž by někomu ublížila.
Za chvíli se vrací kamarádi a pokračujeme v cestě. Poslední zastávka je v restauraci Na Čertovce pod Králíky, kde výborně poobědváme a míříme domů.

Byl to krásný výlet s nepříjemnými doprovodnými prvky - tedy mnou a mou virózou. Nejhorší na tom je, že řetězová reakce pokračovala mou vinou dál. Prvně odpadla Janka, zároveň s ní to odstonal i Lumír. Úporné bacily nakonec složily i syna. Tedy všechny okolo mne... Kde jsem to potkal, sfinstfo jedno!

Takže se kamarádi ještě jednou omlouvám za nepříjemnosti a doufám, že mne příště s sebou někde vemete...


Vytisknout stránku Vytisknout stránku6. 11. 2016, 14:39, zobrazeno 2051x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení