Pirin - Bezbog, Popovo jezero

Den devátý - sobota 9. 7. 2011

Předposlední den naší dovolené začíná bojově - Tomáš vstává ve čtyři hodiny a má průjem a zvrací. Další oběť tajemné nemoci... Kačka je po včerejšku unavená a tak nám nabízí, že s Tomem zůstane a pohlídá ho. A tak ráno vyrážíme na poslední výlet - tentokrát jen kousek - popojíždíme asi 6 km do městečka Dobriniště a odtud serpentinami k lanovce.

bulharsko0583.jpg

bulharsko0585.jpg

bulharsko0587.jpg

Lanovka je dvou sedačková - podobná jako naše na Pustevny. Stejně jako včera, je rozdělena na dvě části, jen uprostřed musíme seskočit a přejít na druhou část lanovky. Nasedat a vysedat nám pomáhají zdatní Bulhaři - mají takový grif, že Marcelka při výstupu nestačí kmitat nožičkami a je prakticky vzduchem přenesena mimo dosah jedoucí dvousedačky. 

 bulharsko0589.jpg

Chata Bezbog

bulharsko0591.jpg

Bufet Bezbog :o))

bulharsko0593.jpg

Před námi se otevírá jezero Bezbog. Je nádherné.  Nalázá se v nadmořské výšce 2 239 m a má rozlohu 20,4 ha. Před ním stojí stará chata stejného jména a malý bufet. Chvilku se domlouváme, kam půjdeme a nakonec vyrážíme po žluté značce k Popovu jezeru.

bulharsko0595.jpg

Lávka nad výpustí jezera

bulharsko0597.jpg

bulharsko0599.jpg

bulharsko0601.jpg

První překážkou nám je prudké stoupání do sedla, které uzavírá kotlinu s jezerem. Chata a jezero Bezbog z tohoto pohledu vypadají úžasně. V pozadí se tyčí pohoří Rodopy.

bulharsko0603.jpg

bulharsko0605.jpg

bulharsko0607.jpg

bulharsko0611.jpg

Když na sedlo vystoupáme a přejdeme cestičku v kleči, objeví se nám nádherný pohled na vrcholky velikánů a pod nimi tři velké jezera. To, co jsme nastoupali, musíme zase sestoupat.

bulharsko0613.jpg

Pohled nazpět na sedlo.

bulharsko0615.jpg

bulharsko0617.jpg

bulharsko0619.jpg

Náš cíl - jezero Popovo. Pod ním jedno z Rybných jezer - mezi sebou jsou spojeny vodopády...

bulharsko0621.jpg

bulharsko0623.jpg

bulharsko0625.jpg

bulharsko0627.jpg

bulharsko0629.jpg

bulharsko0633.jpg

Zhruba po hodině dorážíme k nejnižšímu jezeru, do kterého přivádí vodu nádherný vodopád. Marcelka s Lumírem zůstávají dole, my ostatní se vyšplháme až k Popovu jezeru. Je to největší a nejhlubší jezero na Balkáně. O tom, jak moc je studené, nás za chvíli přesvědčí Vašek s Ivkou, kteří bez pudu sebezáchovy házejí nazí šipky přímo do ledového jezera. Po krátkém koupání se usazujeme na břehu jezera a odpočíváme.

bulharsko0637.jpg

bulharsko0643.jpg

Popovo jezero - panorama ze šesti fotografií. Jezero je v nadmořské výšce 2 234 m, má rozlohu 132 ha a maximální hloubku 29,5 m.

bulharsko0639.jpg

bulharsko0645.jpg

Vašek a Ivka v ledové vodě.

bulharsko0647.jpg

bulharsko0649.jpg

Voda je ledová a křišťálově čistá...

bulharsko0653.jpg

Za chvíli se za námi objeví Lumír. Vyskotačil jen po lehku kolem vodopádu k nám, aby se podíval, jak to vypadá. Domlouváme se, že sestoupíme k nim, než ale stačíme nasadit batohy, je už Lumír dole u Marcelky. Když sejdeme dolů, jsou už oba připraveni k cestě nazpět. Znovu začíná stoupání do sedla nad jezerem Bezbog. Slunce silně pálí a je horko. Až na sedle začne foukat chladnější větřík.

bulharsko0655.jpg

bulharsko0657.jpg

bulharsko0659.jpg

bulharsko0661.jpg

Dolní Rybne jezera

bulharsko0663.jpg

bulharsko0665.jpg

Naposledy se pokocháme nádherným výhledem na jezero a pak sestupujeme k němu.

bulharsko0667.jpg

bulharsko0669.jpg

Siesta před bufáčem

bulharsko0673.jpg 

V malém bufetu si dáváme občerstvení a pak sjíždíme lanovkou dolů.

bulharsko0675.jpg

Dole panuje úporné vedro. Většina z osádky našeho zájezdu přijímá nabídku našich průvodců a jedou na dvě a půl hodinky do termálních bazénů. Sedm odpůrců (včetně nás a Marcky s Lumírem) se rozhoduje dopravit se do Banska vlastními silami. Najdeme autobusové nádraží, které vypadá, jakože tam jezdí autobusy jednou za deset let. Kolem vede i úzkorozchodná trať ale nikde nevidíme nádražní budovu. Pěšky se nám v tom parnu jít nechce, proto jdeme na stopa. Starý mercedes zastavuje na první zamávání, a tři děvčata z naší skupiny nasedají. Za ním přibrzďuje žlutá Dacia Logan s černo-bílým čtverečkováním na boku. Taxík! Taxikář se ptá, kam chceme jet a pak nabízí cenu 10 leva. V klimatizované Dačce jsme za chvíli přímo před naším hotelem.

Tomáš už nezvrací, ani nemá průjem, jen jeho teplota přesahuje 40°C, proto nastává velké chlazení. Po zábalech, lécích, a studených sprchách se nám to za pár hodin podaří.

bulharsko0683.jpg

Večer ještě jdeme do města koupit léky. Viróza řádí jako hrom, tak ať jsme připraveni. Na fotce je velký památník v centru města.

bulharsko0691.jpg

Čápi jsou večer doma.

bulharsko0685.jpg

Toulaví psi jsou všude. A ví jak loudit - třeba Vám upřeně hledět do očí:

bulharsko0687.jpg

My si dáme jenom pivo - to psy nebere...

bulharsko0689.jpg

Ještě jedna místní zajímavost:

bulharsko0677.jpg

Na vratech, plotech, zdech - snad všude naleznete nalepená parte. Nejsou to ale jako u nás oznámení o úmrtích, jako spíše vzpomínky na příbuzné v den jejich výročí. Před osmi léty, před čtyřmi.... godina v bulharštině znamená rok.

bulharsko0679.jpg

 

Další dny naší cesty po balkánských horách:

Rilský monastir

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 9. 2011, 11:00, zobrazeno 3862x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení