Kout zapomenutý bohem - úplně tedy ne - kostel se opravuje. Ovšem místo je to nádherné s málo lidmi a mimo dosah šílící civilizace. Tento výlet se konal 7. srpna 2011.
Takže se tímto dostávám z dluhu vůči sobě. Nerad bych na tak krásné místa zapoměl. No posuďte sami.
Na tuto výpravu vyjíždíme z chatičky v Žumberku. Společnost naší partě dělají kamarádi - sousedi našich milých příbuzných s dospělými syny. Moc příjemní lidé. Jejich nejstarší syn studuje VŠ se zaměřením na botaniku (Nikolo sorry, já si nepamatuji jakou) a je moc zajímavé poslouchat, kolik toho o přírodě ví.
Naše cesta nás vede malebnou krajinou přes Pohorskou Ves do Pohoří na Šumavě.
Zastavujeme na malém parkovišti, uprostřed několika roztroušených chalup. Stojí tady i luxusní domy, chvála bohu v rozumném stylu, takže moc neruší panenské okolí. Jako první jdeme navštívit kostel, který za léta péče v pohraničním pásmu silně zchátral. Ale opravy zde probíhají a pohled na obvodové zdi tvořící původní loď kostela jsou zajímavé.
Po prohlídce se vydáváme kolem přírodní památky "prameniště Pohořského potoka" do hlubin Přírodního parku Novohradské Hory. Barva potoka dává jasně na vědomí, odkud se voda bere:
Půvabnými loukami přicházíme k památnému stromu. Nikola nám samožřejmě objasnil, co že je to za vzácný strom, ovšem po dvou letech mi v hlavě zbylo jen to slovo strom :o(
Po pár metrech vstupujeme do lesa a před námi se otevírá malé kamenné město s uličkami, nádvořími, rozhlednami i baldachýny. Každý vidí to, co mu fantazie dovolí.
V okolí se začínají objevovat první rozkvetlé náprstníky. Po chvilce jich potkáváme stovky a nestačíme se kochat jejich nádherou a různorodostí.
Obloha se začíná zatahovat a tak míříme nazpět k našim vozítkům. Popojedeme se podívat na Pohořský rybník s nádhernou barvou vody a pak zastavujeme na Baronově mostě, což je půvabná hospůdka s dobrou kuchyní.
Díky kamarádi za nádhernou procházku v ještě nádhernějším koutku naší země.
Komentáře (0)