Prvovýstup (můj) na Babí Horu


Když se řekne nejvyšší hora Beskyd, většina těch, co si vzpomenou na zeměpis na základní škole, nebo ti co žijí v její blízkosti, vystřelí jméno „Lysá Hora". A budou mít pravdu – ovšem jen částečně.


Lysá Hora je opravdu nejvyšší hora – ale Moravskoslezských Beskyd! Beskydy jako celek jsou o kus větší a zasahují až na Slovensko a do Polska. Svým okrajem se blíží až k Západním Tatrám a jsou součástí Vnějších Západních Karpat. No a úplně nejvyšší horou „celých" Beskyd je Babí Hora. Ještě pro upřesnění – leží v Oravských Beskydech. Zmatek,co?

mapa.jpg

Levá šipka ukazuje naše bydliště, prostřední start naší cesty - Rakovou a pravá pak samotnou Babí Horu v nejsevernější části Slovenska. Oproti Lysé Hoře (1 323 m n.m.) je Babí Hora o 398 m vyšší a dosahuje výšky 1 725 m n. m.

Samotná cesta k ní (z Ostravy) je na minimálně tři hodiny cesty autem. Když přičtete cestu zpět a zůstane Vám ještě mimo to zvládnout 1075 m převýšení na zhruba 9ti kilometrech, je to časově opravdu napnuté.
Již několikrát jsem tuto cestu odmítnul – chci si výlet užít a ne se štvát, protože je málo času. Takže nakonec jsme cestu rozdělili. Ve čtvrtek 1. května jsme vyrazili na Sulovské skály, pak popojeli k Ivce a Vaškovi na chatičku v Rakové na přespání a zkrátili jsme si cestu k Babí Hoře o hodinu.

mapa-turisticka.jpg

Plán cesty - od chaty Na Slanej Vodě po žluté k Hviezdoslavově horárni a pak přímo do kopce směr Babí Hora. Dolů dle počasí a času - buďto nazpět po žluté, nebo po červené přes Malou Babí Horu nazpět.

_dsc0185.jpg

Vyrážíme kolem sedmé a za dvě hodinky parkujeme u chaty Slaná Voda nad vesničkou Oravská Polhora. Když se na vrchol Babí Hory díváme z parkoviště, připadá nám neuvěřitelně daleko... Až tam jdeme? No to bude maso...

_dsc0187.jpg

Čunící v pampeliškách

Počasí nám přeje – svítí sluníčko a modrá obloha slibuje krásný den. My ale víme, že tady se počasí může změnit velmi rychle a proto jsme připravení i na jiné alternativy, než je sluníčko.
U chaty se dozvídáme, že dnes zde mají soutěž záchranáři Slovenska. Jejich svítící oblečení je viditelné do daleka. Takže máme i ideální jištění, kdybychom náročnou cestu nezvládli :o)

_dsc0195.jpg

Od chaty stoupáme pomaličku alejí k Hvězdoslavové horárni. Odtud začíná prudší stoupání. Chvíli stoupáme lesem, který se pak mění v kosodřevinu.
Najednou se ozve zvuk, který nám nahání husí kůži. Za vrcholem Babí Hory se objevuje černý mrak a nebeský vozka začíná válet sudy. To není dobré. Pokud by nás bouřka chytla na vrcholu, nebylo by se kam schovat. Vrchol je praktický jen kamenná mohyla bez jakéhokoli přístřešku.

_dsc0197.jpg

_dsc0202.jpg

Protože víme, jak vesmír rychle a přesně plní přání, přejeme si následující – aby nás bouřka obešla a abychom na vrcholu nezmokli.
Naše skupina se rozděluje na rychlonožky, turisty a opozdilce. Ve třetí skupině se držím já a Janka. Nějak nám nestíhají plíce a tak čekáme, až nás dojdou. Těsně pod vrcholem se bouřka stáčí mimo nás a bouří kus dál. První přání splněno!

_dsc0203.jpg

_dsc0209.jpg

Vrchol zdoláme a zařazujeme se do davu turistů zaplňujících vrcholovou partii. Vyfotíme se u pomníku věnovanému papeži Janu Pavlovi I., který tady za mladých let často vystoupal.

img_3209.jpg

Jsem na vrcholu!

img_3214.jpg

I Janku došly plíce a zdolává vrchol.

img_3215.jpg

Ale pobýt tu déle se nám nepoštěstí. Naše druhé přání – abychom nezmokli se nám také plní. Ovšem přijde něco, na co jsme nemysleli – kroupy! Jak důležité je si přání přesně specifikovat!!!

_dsc0213.jpg


A tak zbývá jen rychlý ústup a přesun do nižších poloh, kde jsme viděli malý přístřešek. Jak jsme byli na vrcholu poslední, dolů se ženeme jako první. Janka si nasadí kapuci a mi půjčí svou čepici – kroupy bijící do uší nejsou nic moc...
Záchranu nalézáme až v druhém úkrytu – první je plný sněhových tyčí a my se už tam nevejdeme. Druhá útulna je už z půlky plná mezinárodní skupinou turistů – Poláky, Slováky a námi. Kroupy se mění v déšť a my asi 40 minut odpočíváme a čekáme, až největší sprcha ustoupí.
Pak už jen sestoupíme k chatě Slaná voda. To už je zase modrá obloha a po dešti ani památky. A to doslova – tady vůbec nepršelo!!!
Nasedáme do vozítek a jedeme na náměstí do Námestova (pěkná přesmyčka), kde se zatavujeme na pozdní oběd a následně míříme nazpět k chatě na Rakové.
Nejvyšší hora Beskyd byla dobyta a splnily se nám všechny naše přání. Jen s těmi kroupami jsme nepočítali, pane řediteli...

Vytisknout stránku Vytisknout stránku29. 5. 2014, 20:55, zobrazeno 6343x, dnes 0x
5.0 3Hodnocení