Řekni mi co čteš III

Řekni mi co čteš III


Řekni mi co čteš a já ti řeknu kdo jsi...
No nevím jestli toto dokážu, ale obrázek si určitě udělám.

Každopádně miluji knihy a bez nich si odpočinek a pohodu nedokáži představit.
Snad proto zde najdete takový můj "čtenářský deníček" - psaný dobrovolně, bez nátlaku učitelů...

Co právě čtu:

faktomluva.jpgHans Rosling - Faktomluva

Vzdal jsem poslech druhého nekonečného dílu Metra a hledám, co občas pustit do uší.

Tuto knihu jsem si koupil nedávno na doporučení kamaráda Radka. Má být o tom, proč jsou věci lepší, než vypadají. Myslím, že mi bodne trochu optimističtější čtení a trocha změny žánru.

 


couchsurfing-v-rusku.jpgStephan Orth: Couchsurfing v Rusku. Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi

Neodolal jsem a koupil si knihu o Rusku. O jiném Rusku. O tom složeném z obyčejných lidí, jejich životů, názorů, přesvědčení. Beru to jako doplněk ke knize "Pozitivní inteligence" - jako protipól. Zatím jsem na začátku, tak nemohu sloužit hodnocením, ale už podle prvních kapitol to bude hodně zajímavé. Tedy oni jsou hodně zajímaví - Rusové...

No místy mne z té knihy mrazí. Už dlouho jsem necítil ten nepříjemný pocit z kultu osobnosti, z toho nedostatku svobody a demokracie. Doufám, že se to k nám už nikdy nevrátí. A couchsurfer ze mne také nebude...


glukhovski-metro-2034.jpgDmitrij Gluchovskij - Metro 2034

Jedeme na dovolenou a co si s sebou vzít do letadla? No přeci knihu - a namluvenou, abych se mohl zároveň koukat z okýnka. A tak do mobilu míří druhý díl trilogie Metro, tentokrát namluvený Alexejem Pyškem a Evou Josefíkovou. Kniha je proti prvnímu dílu více filozofická a nemá takový spád. Takže se několikrát přistihnu, že jsem na chvíli ztratil nit, ale ve výsledku to zas tak nevadí. Jako když sledujete nekonečný seriál - taky nějaký vynechaný díl nepostřehnete :) Ale nakonec jo, horší než první, ale poslouchatelný...

Do konce vydržím...
Nevydržím...

Jedu do Prahy. V Ostravě si nasadím sluchátka a poslouchám. Tři hodiny. Večer jedu nazpět. Poslouchám - asi dvě hodiny. Za tu dobu se v ději neudá skoro nic... A konec v nedohlednu. No, jak to říci, pro teď to vzdávám. Možná později, možná nikdy... Je spousta jiných knih přede mnou.


pq.jpg

Chamine Shirzad - Pozitivní inteligence 

K této knížce jsem se dostal přes kamaráda Radka. Řešíme spolu práci, osobní rozvoj a vlastně kde co. Tato kniha má pomoci zrušit či potlačit v sobě vlastní sabotéry, kteří nám ztěžují a komplikují život. Sabotérů je deset a já mám občas pocit, že je mám všechny a střídají se na mě postupně - jak jeden nemůže - naskočí na jeho místo druhý :)

Přiznám se, že jsem zatím odložil minulou "vzdělávací knihu" - tedy "Život samá pohroma". Autor mne svým nekončícím projevem a milióny zbytečných slov totálně uondal. Prostě jsem nakonec jen jezdil očima po slovech, která mi v mysli vůbec nic nezanechala. Možná jsem prostě ke knize ještě nedospěl - musí si ve čtečce počkat.

U Pozitivní inteligence to snad dám. Slov jě méně, ale zatím je vše ještě moc abstraktní. Snad si z ní něco vezmu...


glukhovski-metro-2033.jpgDmitrij Gluchovskij - Metro 2033

Tak nějak se mi zalíbilo poslouchání. Pořád ještě skoro každý den chodím a tak si do uší pouštím vyprávění o děsivé budoucnosti v postapokalyptickém světě - Moskevském metru. 

Hlas Filipa Čapky opět neznám, ale poslouchá se moc dobře. Je to tajemné a strašidelné. Vybaví se mi série "Podzemí", která - jak z názvu vyplývá, se také skoro celá odehrávala hluboko pod povrchem, bez nebe, slunce a hvězd nad hlavou.

Knížka už mi dlouho leží na disku, tak jí dám šanci. Jdu se bát!

Tak to byla jízda!!! Každou volnou chvilku si do uší nasazuji sluchátka a nemůžu se od vyprávění Filipa Čapky odtrhnou. Mám otevřený plánek metra a hledám v něm, kudy se hlavní hrdina prodírá. Už samotné reálné metro v Moskvě je úžasní dílo. Stačí se na tu mapu chvíli dívat.

Ano, občas je tu pár nesrovnalostí, které mi připadají nereálné, nebo přitažené za vlasy, ale když přijmete to, že čtete sci-fi, jde vše jak po drátkách. Konec je také zajímavý a je tady ještě možnost spousty dějových a informačních linií... Závěr je stejný, jako ve filmech, ve kterých se podaří najít neuvěřitelný poklad a on se propadne do hlubin země a navždy zmizí.

Takže za mne palec nahoru, ještě dlouho budu na ponurou a strašidelnou atmosféru tunelů metra vzpomínat.


bourkova-sezona.jpgAndrzej Sapkowski - Zaklínač Bouřková sezóna

Před nějakou dobou jsem vzdal poslech povídek tohoto autora se stejným hlavním hrdinou - zaklínačem Geraltem. Protože poslední dobou často chodím a mám čas poslouchat, dávám tomuto autorovi druhou šanci. Hlas Martina Fingera neznám a v první chvíli ho chci porovnávat s hlasem Jiřího Dvořáka, který hlavního hrdinu mluvil v "Posledním přání". Pak si ale vše sedne a čtení odsýpá a baví mne. Méně pohádkových bytostí a kouzel mne víc baví a já si užívám poslechu. Bezva. Končím, nemám čas. Jdu poslouchat...


ze_zivota_fotografa_petr_jan_juracka.jpgPetr Jan Juračka - Ze života fotografa

Knížka, kterou jsem si koupil, úhledně zabalil do vánočního papíru a schoval pod stromeček - i když - přiznám se - měl jsem chuť se do ní vrhnout okamžitě, co přišla. Vydržím!

A stálo to za to. Mám ji přečtenou za prodloužený víkend - byla zase jednou kniha, která mne dostala a ovlivnila. 
Je krásná sama o sobě - úžasná obálka, která - ač působí pevně se vám pod prsty příjemně poddá, matný papír větší gramáže, velký font, no a samozřejmě parádní čtení a nádherné fotografie. A jako bonus QR kódy za články, které vás přenesou na Petrova videa. No co si ještě více přát!

Každopádně se o knize a také tak trochu o sobě rozepíšu více...


odyseus.jpgVáclav Šorel, Jiří Petráček - Odysseus

Jako kluk jsem miloval komiksy. A jedno z mála míst, kde je bylo možno potkat byla poslední stránka časopisu ABC.
Když jsem byl trochu větší kluk, kupoval jsem si speciály ABC plné komiksů a později všechny "Velké knihy komiksů ABC".

Teď už jsem trochu přerostlý kluk a komiksy už moc nečtu. Snad proto, že ty "moderní" mne prostě neberou. Neumím se do nich začíst, ani jim nerozumím.

Tentokrát to ale změním. Janka mi dala pod stromeček poslední díl z trilogie Vzpoura mozků. Takže ze skříně lovím první knihu komiksů a znovu čtu první díl, pak druhý - Galaxia a po něm hned třetí - Odysseus. Trochu mi chybí obrázky Františka Kobíka, tak specifické a tak "zapsané v paměti" z předešlých dílů. Ale pan malíř už tu více než 12 let není...

Příběh má zajímavý nápad, ale zdá se mi seknutý v půli. Určitě by stránek mohlo být dvakrát tolik a příběh dovysvětlit. Občas přemýšlím naopak nad překombinovaností. Ale co, je to pohádka, čte se dobře a rychle.


retezova-reakce.jpg František Kotleta - Řetězová reakce

Když už jsme u toho Kotlety - stejně jako minule - se vrhám na další jeho dílo. Před nedávnem jsem si koupil poslední - čtvrtý díl z postapokalyptické série Spad. Když už se díky panu Neffovi (Tma) a panu Cílkovi (Ruka noci podaná) připravuji na apokalypsu, proč si o ni opět něco nepřečíst, že???

No není to optimistické čtení. Pomalu si oživuji děj předešlých dílu a opět se přistihuju při tom, že marně pátrám v paměti - nějak se mi toho v té makovici ukládá čím dál tím méně.  A zase jsem u toho - číst se mají všechny díly za sebou - tedy počkat, až všechny vyjdou a pak je přečíst najednou!

Vybavuje se mi Fantišek a jeho úpění nad neustálým odkládáním vydání další knihy od Vilmy Kadlečkové ze série Mycelium. Vždy mi zoufale volá, že nakladatelství posunulo vydání a on se snad pokračování nedožije... Ovšem z Kadlečkové si už asi nepamatuji vůbec nic :(

Kniha má zase spát, čte se výborně, nakonec mne mrzí, že ještě nepokračuje. Dobré čtení...


posledni-tango.jpg František Kotleta - Poslední tango v Havaně

Vánoční dárek od Toma. Nahrávám z knihovny do čtečky a hned se vrhám na čtení. Už vím co čekat a snad i pro to mne už kniha tak nebere. Ne že by byla psaná hůř nebo jinak, než předešlé díly, ale znáte to - nevkročíš po čtvté do téže řeky (jako poprvé...).

Tomáš Kosek jako obvykle bojuje s krásnými ženami stejně jako s démony horozícími zahubit celou zemi. Tak ať se mu daří.


ruka-noci-podana.jpg Václav Cílek - Ruka noci podaná

Kniha, která pro mne vyplynula z četby Neffovy Tmy. Prostě chci vědět, jak se alespoň trošku v myšlenkách připravit na to, co by se mohlo všechno stát. Pana Cílka si vážím a jeho přednášky byly vždy hodně zajímavé. Trochu se sice plácám v psychologii, ale z druhé strany jsou tu moc zajímavé informace a zkušenosti vyplývající z přírodních katastrof a válek v době nedávné.

Po pár minulých mrazivých dnech, kdy se z dálnice D1 stalo parkoviště s kolonami dlouhými i 60 km, jsem si alespoň začal vybavovat auto. Jak zněl ten pokřik? Vždy připraven? No tak alespoň někdy a na něco...

Knihy předešlé

Soupis mnou přečtených knih byl již tak dlouhý, že se mi přeléval přes spodní část monitoru, hromadil se na stole dělal nevzhlednou hromadu textů a obrázků smíchamých do jedné hromady. No ne tak úplně, ale pro jistotu zakládám další stránku a začítám nanovo. A budu to tak dělat každý další rok, pokud budu žít, pokud budu číst a pokud mne to ještě bude bavit :)

Pokud se chcete podívat, co jsem četl před těmito knihami, máte šanci zde:

Řekni mi co čteš - aneb můj druhý čtenářský deník

Řekni mi co čteš - aneb můj první čtenářský deník

Vytisknout stránku Vytisknout stránku25. 12. 2018, 11:56, zobrazeno 330x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení