Dnešní den nás čeká cesta na druhou stranu ostrova - napříč až na severozápad do městečka Porto Moniz.
Nastavujeme GPS a společně vyrážíme.

levada-de-janela-004.jpg

Zastavujeme až v Porto Moniz u přírodního koupaliště. Fouká silný a chladný vítr. Oblékáme bundy a jdem na prohlídku. Koupaliště je ukryto mezi ostrými skalami a tvoří jej několik malých bazénků s jednoduchým přístupem a mořskou vodou. Procházíme až k nim skrz ještě zavřenou restauraci. Dnes se určitě nikdo koupat nebude, je přeci jen únor a poměrně chladno - tedy na koupání určitě.

levada-de-janela-016.jpg

Voda z bazénků vytéká přes hrazení přímo do moře. To naopak při silnějších vlnách vodu vrací nazpět do bazénu. Až dodatečně zjišťujeme, že stavba vypadající jako hrad přímo vedle bazénu je akvárium, které jsme mohli navštívit. Škoda, možná se tady ale ještě někdy vrátíme a zajdeme jej prozkoumat stejně jako nejzápadnější maják na ostrově Farol da Ponta do Pargo.

levada-de-janela-022.jpg

Nádhernými serpentýnami se vyšplháme nad město, na které je odsud úžasný výhled. Pak už to je jen pár kilometrů a jsme na parkovišti Parque de Merendas. Máme štěstí - jsme zde mezi prvními a snadno nacházíme parkovací místo. Leváda začíná hned u parkoviště. V průvodci píší, že to je "vzorová" leváda - a svou upraveností asi opravdu je. Vodu leváda bere z nejdelší řeky Madeiry s názvem Ribeira da Janela.

levada-de-janela-025.jpg

Podél levády rostou obrovské trsy kalokvětů. Škoda, že tu nejsme v období jejich květu - musí to být nádhera. I když i my potkáváme první květy odvážlivce, je jich ale jen pár.

levada-de-janela-034.jpg

levada-de-janela-040.jpg

Na tomto místě měl být přístřešek - ten už uhlodal zub času, zůstal jen starý vrátek, v němž nacházíme keš - ani tady se lovu nevyhneme :)

levada-de-janela-049.jpg

Pak přichází první tunel této levády a vlastně i první této dovolené. Měří něco přes 300 m a my testujeme svítivost našich baterek i sami sebe. Budeme se bát? Nebudeme! 

levada-de-janela-046.jpg

Hned za koncem tunelu je nejkrásnější místo celé levády. Vcházíme do úzké soutěsky, do které padá vysoký vodopád, rozbíjí se o stříšku nad levádou a zase mizí hluboko dole. My musíme projít přímo pod vodopádem a obratem zase vcházíme do druhého tunelu, tentokrát již kratšího.

levada-de-janela-052.jpg

Po pár krocích rozbitá a propadávající se stezka zatáčí za roh a údolí nám mizí z dohledu. My pokračuejeme ještě kousek dál, k budově vodárny. Potkáváme zde partu "levaderos" - místních "servisáků" v monterkách, kteří tady mají přestávku a svačí. Sedáme si vedle nich a také si dáme oběd. Ovšem jsme žabaři - po oku pokukujeme po hlučně se bavících údržbářích a bavíme se tím, jak labužnícky si připravují jídlo. Vůbec to neodbývají a dávají si pěkně do nosu. To asi aby měli dostatek energie.
Tady se rozhodujeme naši cestu ukončit a po vlastních stopách se vrátit nazpět. Jdeme svižným krokem, ale "levaderos" nestíháme. Jdou před námi, několikrát je dojdeme když mačetami osekávají přerostlé rostlinstvo, ale zase nás předejdou a mizí v dáli... Fofr!

Vracíme se nazpět k parkovišti, kde si v malé kavárničce dáváme výbornou kávu. K mé radosti i překvapení, všude, kde se zeptám, mají i bezkofeinovou! Tak si to užívám. U nás tak dobré kafe nedostanete a bezkofeinové už vůbec ne.

levada-de-janela-058.jpg

Sjiždíme dalo do Porto Moniz a pak znovu šplháme nahoru do kopců. Narážíme na vyhlídku ze které jsou úžasné rozhledy na severní pobřeží Madeiry.

levada-de-janela-064.jpg

Uděláme si společné  radostné foto a pokračujeme na náhorní plošinu - snad jediné ploché místo na celém ostrově.

levada-de-janela-100.jpg

Nahoře se ale počasí rapidně mění. Vjíždíme do rychle se valících mraků a teplota klesá hluboko pod 10°C. Oblékáme si na sebe vše co máme a jdme na odlov série kešek. Dělíme se na dvě skupiny - Lumča jde s Jankou po obvodu, zbytek začíná úsměvem. Čtete správně - ne s úsměvem, ale úsměvem. Po odlovení by totiž měly kešky vytvořit smějícího se smajlíka. Odlov ale není sranda - kromě zimy, větru  a valících se mokrých mračen se nám pod nohy neustále pletou ostnaté a píchající rostliny. Jen ztěží hledáme kačerské chodníčky, kterými bychom se pohybovali v tomto nepřejícím a kousajícím terénu. V těchto místech se před nedávnem prohnal požár, potkáváme místa bez vegetace posetá ohořelými rostlinami.

levada-de-janela-097.jpg

Potkáváme řadu větrných elektráren, jejichž vršky s divoce rotujícími vrtulemi nám každou chvilku mizí v mracích.

Když už nám docházejí baterie a je nám zima, domlouváme se s Jankou a Lumírem, že to vzdáváme a jdeme k autům. Oni to berou přímo a my obloučkem k cestě, abychom se vyhnuli ostnatému porostu. Cestou ještě sbíráme keše, na které natrefíme. Na silnici pak potkáváme naproti jdoucí zbytek osádky. Když pak společně dáme dohromady vše, co jsme ulovili, zjišťujeme, že nám z celého smajlíka chybí jen asi 5 kešek! Nikomu se ale už nechce vracet do tak náročného terénu a tak to vzdáváme, nasedáme do autíček a mizíme směrem do tepla.

levada-de-janela-103.jpg

Dopředu vám prozradím, že to nenechá Jančinu loveckou kačerskou duši v klidu a následující dny se jde zbytek odlovit. A tak máme na mapě krásného žlutě smějícího se smajlíka a vedle něj příslib další dovolené na Madeiře - neodlovený trojúhelník!

Návrat na úvodní stranu Madeira 2019


Vytisknout stránku Vytisknout stránku3. 6. 2019, 19:32, zobrazeno 3900x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení