Rila - Rilské jezera

Den čtvrtý - pondělí 4. 7. 2011

Snídani máme na sedm, abychom vyjeli dříve. Čeká nás dlouhá cesta do pohoří Rila. (14 leva na osobu) Náš řidič autobusu ale asi zaspal - nebo se projevuje balkánská preciznost - a tak vyjíždíme až kolem 8:40. Cesta je dlouhá - jedeme dvě hodiny - znovu kolem sebe vidíme zvláštní protiklady.

Zahraniční firmy (zastoupení Toyota, Renault, čerpací stanice OMV...) mají precizně upravené budovy - stejně jako u nás - a vedle nich stojí domek s polorozpadlým kozím chlívkem, neomítnutý, rozsypanou taškovou střechou. Obraz chudoby. A není to jen někde, ale prakticky všude. Po té, co projedete Bulharskem, nebudete nadávat na naše „králíkárny"... Naše paneláky - byť v městech zašedlé, nikdy nevypadají tak neutěšeně, jako tady. A revitalizace panelových domů? Tak o této větě tady ještě nikdy neslyšeli... Projíždíme městem Blagoevgrad, které je známé největší úpravnou tabáku - dokonce i zdejší řeka má po tabáku barvu ...

mapa.jpg

Po dvou hodinách přijíždíme do městečka Sapareva Bania. Klasické městečko s pár paneláky, zanedbanými továrnami na okraji a spoustou vzhledem neutěšených rodinných domků. Co zde nechybí - jako v každém sídle (a mnohdy i nesmyslně mimo města a vesnice - jen tak v prostoru) je mnoho rozestavěných budov. Nejsou to ale místa s čilým stavebním ruchem, ale spíše mauzolea - budovy dotažené do stadia hrubé stavby pod střechou - bez oken a dveří. Stojí všude jako asi jako pomníky doby, kdy si lidé mysleli, že bude lépe, a najednou došly finance...Tristní pohled. Proč???

Čekám, že někde zastavíme a uvidíme dolní stanici lanovky. Hory kolem sebe vidíme, ale žádné velikány. K našemu údivu autobus projíždí Saparevem a uzoučkou asfaltovou cestou pro jedno auto začíná serpentinami stoupat výš a výš. Saparevo je ve výšce zhruba 700 m n. m. My klikatou silničkou stoupáme (či spíš razíme si cestu - horko těžko se míjíme s nákladní Scanií, tlačíme před sebou 200 m LandRower a td...) až do výšky 1585 m n. m. Tam silnice končí a my vystupujeme u dolní stanice lanovky. Průvodci domlouvají skupinovou slevu - cesta tam a zpět nás stojí 12 leva. Nasedáme na moderní dvousedačku a stoupáme do výšky 2 100 m. Teprve cestou se nám otevírají výhledy na rozlehlé a vysoké pohoří RILA. Z jedné strany se vrcholy zvedají postupně - lesy vypadají z výšky jako mechové pole pozvolně stoupající do skalnatých špiček velikánů, z druhé strany se z ničeho nic do výšky vypíná vrchol pokrytý zbytky sněhu. Kouzelná podívaná!

bulharsko0169.jpg

Po zhruba půl hodině cesty nás 2 163 m dlouhá lanovka vyklopí u chaty „Rilské jezera". Chata není žádná malá budka, ale pořádné monstrum - kupodivu fungující - s velkou jídelnou, barem a venkovním posezením. Kačka nás ukecává, ať si jdeme vyfotit koníka, který hlasitě řehtá přivázaný u nedalekého sloupku. My se ale domlouváme s průvodcem na směru cesty a pak jdeme hledat zbytek posádky, který už sedí u kafe v restauraci. Když asi po půl hodině vyjdeme před chatu, je kůň pryč. S ním i snědý muž, poposedávající před chatou. Asi byl kůň jeho dopravní prostředek zaparkovaný před saloonem...

 bulharsko0171.jpg

Dopravní prostředek.

bulharsko0173.jpg

Dal jsem si hrnek čaje a dostal ho ve špičkovém balení...

Vydáváme se trochu protisměrně zprudka do kopce - rovnoběžně s lyžařským vlekem, na hřeben tyčící se nad námi. Po pár krocích se nám otevírá pohled na jezero pod chatou, kde se volně pase stádo koní. Kačka fňuká, že chce k nim. Její smutek se zvyšuje ve chvíli, kdy vidí, že pár koní vystoupá až na chodník nad chatou, kde jsme před chvíli byli. My ale pokračujeme v cestě vzhůru - oproti včerejšku to je pohoda, tak si stoupání užíváme. Po chvíli se nám otevře pohled na protější stráň, kde se na louce pod skálou krčí chata Sedm jezer. To je náš cíl. Napravo od chaty vidíme vodopády padající z vysokých štítů do Rybího jezera a další vodopády, které vyvěrají pod chatou a stékající do Dolního jezera.

bulharsko0175.jpg

bulharsko0177.jpg

bulharsko0179.jpg

Naše rodinka nad chatou Rilské jezera.

bulharsko0181.jpg

Marcelka a orlíčci.

bulharsko0183.jpg

bulharsko0185.jpg

Mezi jezery při troše hledání najdete chatu Sedm jezer.

bulharsko0187.jpg

bulharsko0189.jpg

bulharsko0191.jpg

Kámen se stal oblíbeným - každý se na něm chtěl vyfotit... Tady Vašek, dole Kačka...

bulharsko0193.jpg

bulharsko0195.jpg

Cesta k jezeru Babreka

bulharsko0199.jpg

Půlená skála na protějším bloku skal. I s poutníkem nahoře...

Po hřebeni přicházíme ne velkou louku končící v jezeře „Babreka" -  v překladu to znamená Ledvina. Ano, má přesně takový tvar.  Nachází se v nadmořské výšce 2 282 m, má 56 ha a maximální hloubku 28 m.
Kačka si první všímá bílých oblých kamenů seřazených do soustředných kruhů. Dole u lanovky jsme si všimli fotografie skupiny lidí tančících v bílém oblečení na louce. Tady je to místo, které jsme viděli na fotografii - je to společenství s názvem Bílé bratrstvo.

 bulharsko0201.jpg

U jezera Babreka

bulharsko0202.jpg

Kameny jsou z našeho pohledu málo zřetelné, ale vidět jdou.

bulharsko0203.jpg

Z leteckého pohledu je místo jasně patrné. Obrázek samozřejmě není můj - vygůglil jsem jej. Stejne jako obrázek níže. Omlouvám se autorům za neuveřejnení odkazu.

bulharsko0204.jpg

Na webu jsem našel nádherné videa vztahující se k bílému bratrstvu. Stojí za podívání:

Více informací o Bílém bratrstvu naleznete na jejich stránkách ZDE

Ještě jedno video s Michaelem Palinem - z naší televize znáte jeho putování po Evropě. Tentokrát navštívil Bulharsko:

Sedáme si u „Babráky" a odpočíváme. Je tady nádherně. Klid, mír a pohoda. Pozorujeme postavičky na protějším vrcholu s názvem Zelený kámen (2 592m n. m.). Nevíme, jestli to jsou naši - ti měli v plánu vrchol Kábul (2 531 m n. m.), nebo Otoviški Vrag (2 696 m n. m.), ale kdo ví, kam šli.

bulharsko0209.jpg

bulharsko0211.jpg

bulharsko0213.jpg

bulharsko0215.jpg

Jezero Bliznaka - Blíženci.

bulharsko0217.jpg

bulharsko0219.jpg

My po chvíli odpočinku přecházíme přes hráz Ledvinky a scházíme nad jezerem „Bliznaka" (Dvojité jezero - Dvojče - tvarem připomíná dvě jezera spojené dohromady) k jezeru Trilistnika - Trojlístek.  U jezera je malá chata - či spíše salaš, před kterou sedí dva Bulhaři, vykuřují a mastí karty. Janka se dovoluje a nabírá si láhev pramenité vody. Kačka najde malého skokana hnědého a volá mě, ať se jdu podívat. Skokánek má problém s pohybem ve vysoké trávě a tak jen nemotorně hopsá ze stébla na stéblo. V tu chvíli se ze židle zvedá jeden z Bulharů a se slovy: „Što smatriš?" jde ke Katce. Ta kulí oči a neví, co se děje. Odpovídám za ni: „Žábu!" Bulhar se jen usměje a mává rukou. „Žábu!" odpovídá... Ani nevím, jestli toto slovo znamená to co u nás, každopádně jsme se ale pochopili :o)) Kačka je zvědavá, na co se Bulhar ptal. Vysvětlujeme jí to a ona se snaží opakovat jeho otázku, kterou dále rozvíjíme. Kačka pak vše opakuje dokola: „Što smatriš? Ozero. Kakoje ozero? Lebedinoje! Blagodarja, doviždane, leko noč..." A pořád dokola a dokola. Jestli za chvíli nepřestane, tak v tom jezeře skončí!!!

 bulharsko0225.jpg

bulharsko0227.jpg

bulharsko0231.jpg

Trojlístková chata se zvědavým Bulharem - v tom žlutém.

bulharsko0235.jpg

Přejdeme hráz Trojlístku a scházíme k Sedmijezerní chatě, ležící u Rybího jezera. Chata je otevřená, ale je to jen nouzové místo, snad se tam dá koupit i malé občerstvení, my ji ale míjíme a míříme po červené k chatě Rilské jezera. Pod námi hučí vodopády a my se kocháme výhledy do okolí. Kolem je spousta květin, docházíme Marcelku, která nám ukazuje malou bílou nenápadnou kytičku - podle staršího páru z naší výpravy se jedná o vzácnou orchidej pětiprstku frivaldiho (Gymnadenia frivaldii).

_dsc0856.jpg

bulharsko0237.jpg

bulharsko0239.jpg

bulharsko0245.jpg

bulharsko0255.jpg

Přicházíme k chatě Rilské Jezera, kde si dáváme polévku. „Supy" - polévky - na tabuli s menu určíme přesně, ovšem jejich názvy nám už nic neříkají. Naštěstí se obsluhující dáma potopí pod pult a vyndá salátové vydání jídelního lístku v angličtině. Tak určíme, že chceme fazolačku. Vydání čtyř polévek trvá 10 minut, i když jsme v jídelně sami... Ale polévka je chutná a příjemně zahřeje.

Pak nás už čeká lanovka dolů - znovu si užíváme nádherné pohledy. Dole jsme mezi prvními, a tak si sedáme do kruhové - stanové restaurace. Dospělci si dávají kávu, a děti dostanou chuť na horký džus. Obsluha - mladý Bulhar - na Janu kulí oči - horký džus? To ještě neslyšel. Ale náš zákazník - náš pán. Džus ohřívá v kávovaru parní tryskou - je pak tak horký, že ho děti pijí asi 30 minut. Při odchodu Janka obsluze vysvětluje, že to je delikatesa, hlavně na zimní období. Ještě se mu snaží vysvětlit, že má do džusu přidat hřebíček a skořici, na to ale naše angličtina nestačí...

Cesta domů proběhne v poklidu, autobusem jen tiše zní lidovky z reproduktorů a všichni - kromě řidiče - dřímají.

bulharsko0261.jpg

Po návratu na hotel jdeme na večeři a pak na procházku po Bansku. Před hotelem potkáme nádherně chlupaté kozy - pasáček je tudy vodí každé odpoledne.

bulharsko0265.jpg

Slunce pomalu zapadá a Bansko ještě více osiří. Město duchů se stává ještě prázdnější.

bulharsko0263.jpg

Většina hotelů je prázdných. Na dveřích visí jen nápis  ZAVŘENO.

bulharsko0267.jpg

ZAVŘENO

bulharsko0271.jpg

ZAVŘENO

bulharsko0273.jpg

ZAVŘENO

bulharsko0275.jpg

ZAVŘENO

bulharsko0269.jpg

Nedostavěno...

Další dny naší cesty po balkánských horách:

Dobarsko, Baňa

Melnik, Roženský monastir

Pirin - Vichren, Banderiška porta

Rila - Musala

Pirin - Bezbog, Popovo jezero

Rilský monastir

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 9. 2011, 10:56, zobrazeno 65240x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení