Rilský monastir

Den desátý - neděle 10. 7. 2011

Poslední den naší dovolené opět začíná akčně. Ve dvě hodiny končí na toaletě Kačka a po ní i já. Do rána se nezastavíme a pravidelně se co hodinu na toaletě střídáme. Nemohli jsme si vybrat lepší den. Trávit s průjmem a zvracením  minimálně 14ti hodinovou cestu je určitě lahůdka. Průvodci odkládají odjezd na letiště až na 12 hodin, ale na žádost zdravých klientů si nedovolí zrušit návštěvu Rilského Monastýru a pískovcových pyramid. Po dvanácté vyrážíme na cestu domů. Nemocní v prvních řadách, aby mohli co nejrychleji ke dveřím a vykonat svou potřebu. Nám s Kačkou kombinace Smecty a Imodia zabrala, tak alespoň neběháme. Abychom nemuseli trávit celé odpoledne v rozehřátém, minimálně klimatizovaném autobuse, vysazují sedm nejvíce postižených v malém městečku pod písečnými pyramidami. Kačka se v autobuse necítí dobře, proto vystupujeme oba dva. Tom a Janka nám udělají z monastýru alespoň pár fotek. Ostatní odjíždějí zhruba na 3-4 hodiny na výlet. Venku je teplo jen o trochu menší než v autobuse. Naštěstí je ve špinavém parčíku plném smetí malá fontánka se studenou vodou tečící ze slámky zapíchnuté v utopeném potrubí. Sedíme na schodech kina v dezolátním stavu a chodíme si mokřit kapesníky. Pak najdeme přístup k řece. Zase spousta nepořádku, špíny a smradu. Ještě že voda je čistá a příjemně chladí naše teplotou rozpálená těla. Procházky řekou nám znepříjemňuje nález žiletky. Ještě si tak rozříznout nohu - to by byl další zážitek! Ležíme na špinavých schodech a je nám vše úplně jedno...Uvažujeme o tom, že si dáme paralen na teloptu, když nám přijde SMS od Jany, že vyjíždějí z kláštera a že si nemáme brát paralen, protože způsobuje nežádoucí reakce s imodiem. No ještě že jsme si to nevzali. Při naší smůle by se něco vymamlasilo...

Fotky Janky a Toma:

bulharsko0695.jpg

bulharsko0693.jpg

Alespoň pár informací z průvodce:

Starodávný Rilský monastir byl založen v roce 1335 čtyři kilometry západně od původní poustevny svatého Ivana. Je jedním z nejzajímavějších míst v Bulharsku. Je obehnaný mocnými zdmi, které mu dodávají vzhled tvrze. Když ale vstoupíte západní branou, vytratí se dojem mohutné tvrze. Elegantní klenba kolem vydlážděného dvora podpírá řadu mnišských kobek, výrazné červené pruhy a černobílý kostkovaný vzor oživují fasádu. Východní křídlo monastiru, postavené až v roce 1961, slouží jako prostory k vystavování klášterních předmětů, které byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

bulharsko0697.jpg

bulharsko0699.jpg

bulharsko0701.jpg

Monastir spolu s kostelem, posazený v údolí ve středu hor, vytvářejí zcela ojedinělou scenérii, která je ještě umocněna pohledem z výšky z rilského hřebene od Maljouice. Ze sametově hladkých horských luk spadají svahy do hloubky asi 1 000 metrů, kde září monastir uprostřed lesů jako nádherný drahokam.

bulharsko0703.jpg

bulharsko0707.jpg 

bulharsko0709.jpg

bulharsko0711.jpg

Sv. Ivan Rilský se zde usídlil v 9. století v jeskyni nedaleko monastiru, když odešel jako jeden z poustevníků a mystiků hledat do bulharské a makedonské divočiny samotu a osvícení. Vysloužil si jméno moudrého muže a léčitele a na popud svých následovníků založil vysoko v údolí klášter. Tvrdí se, že za svého života konzumoval byliny a lektvary, aby své tělo postupně balzamoval a aby mělo po jeho smrti léčivou sílu. Z tohoto důvodu je toto místo známé po celém Balkáně jako poutní místo.

bulharsko0713.jpg

bulharsko0715.jpg

bulharsko0717.jpg

bulharsko0721.jpg

bulharsko0723.jpg

bulharsko0725.jpg

bulharsko0727.jpg

bulharsko0729.jpg

bulharsko0731.jpg

bulharsko0733.jpg

Autobus přijíždí něco po čtvrt na pět. Řidič vyhlásí přestávku a tak poslední odvážlivci šlapou pěšky k pískovcovým pyramidám nad městečkam. Ostatní si sedají k nám do chládku a chladí ve fontánce. Na cestu na letiště opět vyrážíme v 17:15. Těsně před odjezdem se bacil znovu projeví u mladé slečny, která ještě před chvíli šlapala po Monastýru. Tak to jí opravdu není co závidět... Představa cesty domů nás děsí...

bulharsko0735.jpg

Horko a teplota nejdou dohromady. Ale jsme o další zážitek bohatší.

bulharsko0739.jpg

Cestou na letiště jsm se vlastními silami schladili a dle úsměvu je nám očividně lépe...

bulharsko0741.jpg

Po sedmé hodině zastavujeme na Sofijském letišti. Pak už jen odbavení a čekání na naše letadlo. To přistává necelou hodinu před naším plánovaným odletem. Pozorujeme jeho přistání a následně frkot při vykládání bagáže. Žádné mazlení - kufry lítají, jako by v nich nic nebylo... Pak nastupujeme my.

bulharsko0743.jpg

Tak už je tady - naše moucha...

bulharsko0745.jpg

ještě zaparkovat...

bulharsko0747.jpg

...zajistit kola a jde se na to.

bulharsko0749.jpg

Chobot je přistaven a začíná výměna pasažerů a bagáží. A pak - hurá nahoru!

Let je zajímavy - sledujeme bouřku nad Maďarskem, a už za tmy přistáváme ve Vídni. Po vyzvednutí kufrů sedáme do našeho autobusu. Po několikadenní zkušenosti s Bulharskými autobusy to je malý zázrak. Klimatizace chladí, rychlost překračuje stovku a je možno zakoupit chlazené občerstvení. Co více si ještě můžeme přát. Snad jen domácí postel.
Kolem druhé v noci přijíždíme do Ostravy, kde nás čeká náš oblíbený taxikář Pat. Loučíme se se zbytkem posádky a míříme domů. Je to za námi.

 

Co říci na závěr? Z cesty za Bulharskými horami jsme byli trochu rozpačití - čekali jsme suché, nudné kopečky. Pravda byla ale úplně opačná. Rila a Pirin jsou nádherné vysoké hory, plné jezer a zeleně. Nejsou tak navštěvované, jako Alpy, ale co do vzhledu a nádhery si s nimi nezadají. Ano, infrastruktura zde není na takové úrovni - ale to nic nemění na jejich atraktivitě. A jestli bychom si je zopakovali? Ano, určitě ano. Stojí za to!!!

 

Zpět na titulní stránku

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 9. 2011, 11:01, zobrazeno 3897x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení