Rychlá procházka za keškami

Pomalu ale jistě se blíží podzim, sluníčko sice krásně hřeje ale už nekouše - jak to dělalo celé léto. Vidina dlouhých nocí a zimy mne láká ven, využít zbytků teplého počasí. A tak nazouvám prsťáky a vyrážím.
Jelikož je kolem páté odpoledne a času do západu slunce už tolik nezbývá, nasedám na tramvajku a nechám se zavézt do Vřesiny.
Abych nechodil jen tak z bůhdarma, nasazuji si do mobilu sluchátka a poslouchám rozhovory Jirky Rosteckého - už dlouho jsem si na to nenašel čas... Zároveň s tím si pouštím apku geocachingu a poprvé lovím bez Janky. Zbaběle se ale podepisuji do logbooku celým nikem :)

Jde vidět, že už jsme tudy dlouho nešli - proto mne překvapuje betonová stěna uprostřed stezky. Ona to není stěna, ale nefunkční a blokovaná prodloužená Rudná. A tak přichází nutná improvizace - podcházím pod cestou a volím cestu polem nepolem, kolem lesa. Plaším srnky, ale původní chodníček nakonec najdu. Jdu rychle, cítím, že času už moc nezbývá.

 

Mapa ukazuje mou trasu jen odhadem - díky hledání keší lítám z cesty horem dolem...

Dojdu až k vrcholku Záhumenice a odlovím cestou dvě keše. Pak se napříč přes řepné pole dostanu na stezku směrem na Mexiko. Nemířím ale až k němu - jen kousek níže k cíli mé cesty, Jankou čerstvě vyluštěné mysterce. Má to být nějaká větší krabice. Začíná šeřit a GPS mne honí po lese horem dolem. Nakonec se na družice vykašlu a jdu podle mapy. Málem jsem tu malou krabičku přehlédl!

Co je vevnitř Vám neprozradím - luštěte a hledejte :) Každopádně to je největší bedna co jsme v naší krátké kačerské hitorii nalezli... A s krásným příběhem.

Otáčím se a vydávám rychle k domovu. Za chvíli už neuvidím na krok. O chvíli nestihnu západ slunce na Sklace. O pár minut. Pak už jen zdolám betonový plot prodloužené Rudné a dorážím po tmě k tramvajím na smyčce. Můj výpad měl jen něco málo přes 7 km, ale byl fajn. Dobrodružství s nálezem keší a nočním miniblouděním k tramvaji :)