Rychlebky a Borůvková hora

Nejen prací je člověk živ, že... A pokud je to možné, je fajn spojit práci se zábavou. Nám se to podařilo ve čtvrtek 19. srpna 2010, kdy jsme se cestou do Javorníku - nejsevernějšího Moravského koutu - zastavili za svými starými souputníky, kteří zde trávili dovolenou. No a tady je popis této huráááá akce. Musím všechny upozornit, že snad poprvé po „X“ letech s sebou neberu fotoaparát. Fotky jsou pouze z mobilu.

Ráno vstáváme před šestou a snažíme se co nejdříve sbalit a vyrazit na dnešní pracovně odpočinkový den. Po sedmé vyrážíme směr Rychlebské hory. Pracovním cílem je Javorník, nepracovním cílem pak naši kamarádi, kteří jsou tam na dovolené. Cesta by měla trvat asi dvě hodiny, ale vše se spikne proti nám. Začne to v Opavě, kde jsou vyfrézované díry v asfaltu a my mezi nimi kličkujeme. Pokračuje to frézováním cesty v Laštovičkách se semaforem a kolonou a pak ještě jednou o pár kilometrů dál. Korunu všemu dává kolona vedená služebním vozem Otis. Jede asi 60 km v hod a za ním se vleče asi osm aut a nikdo nemá zájem ho předjet. Šílená situace! Jana jim pak vytře zrak a předjede je skoro najednou!. Pak ještě několikrát potkáváme auta jedoucí v devadesátce šedesát. Co se dnes děje? To mají všichni dovolenou? Korunu dá všemu starý pán v Peugeotku, jedoucí mimo obec 55. Jana už křičí na celé kolo:“ Dědečky už néééééé!“ No opravdu podařená cesta. Do Skorošic dojíždíme až po půl desáté. Tam už na nás netrpělivě čeká celá parta - Marc s Lumou, Vašek s Ivkou a jejich dvě kamarádky.

Přibereme k sobě do vozítka Marc a Lumu a vyrážíme přes Javorník do Travné, až na státní hranici. Přesně na čáře je parkoviště, odkud po zelené a pak po modré stoupáme na Borůvkovou horu. Lesy podél cesty jsou plné hub. Hlavně růžovek, které nikdo nesbírá. Jana je celá nedočkavá, kdy už bude moci do lesa.

boruvkova-hora.jpg

Foto borůvkové hory jsem si musel vypůjčit, děkuji tímto autorovi!

Na Borůvkové hoře (889 m n. m.) je krásná nová rozhledna. Smůla je, že se kolem valí mraky a mírně mrholí. Vidíme alespoň Otmuchowské a Nyské jezera.
Z rozhledů nás ruší nějaké praskání a šustění - to na úpatí rozhledny v bufetu grilují buřty. Rychle dolů! Po svačině a krátkém odpočinku sestupujeme dolů. Tentokráte ale už lesem a hledáme houby. Rostou i jiné než muchomůrky. Než sestoupíme k autům, máme půl tašky. Jana je ve svém živlu. Kousek před parkovištěm nás dohání déšť. Ivka s holkama se ale nedají odradit. Kola jdou dolů ze střechy auta a ony na nich v tom největším lijáku vyrážejí směr Javorník. My vyjíždíme hned po nich do Travné, kde si sedáme v restauraci na občerstvení. Venku mezi tím přestalo pršet a tak se po druhé dělíme - opouštíme Vaška a už jen ve čtyřech jedeme na prohlídku rekonstruované vápenné pece.

 vapenka.jpg

Další po cestě je Javorník. Stáňata shánějí bankomat a já v klidu vyřeším pracovní záležitosti. Pak popojíždíme za obec Bergov na místo zvané Sedm lánů, kde vysedáme z vozítka a vyšlápneme na Lánský kopec. Zde se usazujeme na obřích židlích postavených u stejně velkého stolu. Je zde nádherný výhled, sluníčko deroucí se mezi mraky nám přichystá krásné divadlo.

temne-nebe.jpg

Obloha je neustále zatažená, chvilkama spadne pár drobných kapek. Snad se nám vyjasní, sluníčko se snaží alespoň chvílemi prodrat tlustou vrstvou mraků.

stolovani-v-prirode-3.jpg

stolovani-v-prirode.jpg

stolovani-v-prirode-2.jpg

Dalším cílem je Žulová. Parkujeme na náměstí. Děvčata dokupují chybějící pečivo a pak se vydáváme kolem kostela směr Boží Hora. Kostel má velice zvláštní věž - je postavena na základech staré hradní kulaté věže z kamene, ze které roste bílá věž kostelní. Úchvatné.

zulova.jpg

Směrovníky nás bez problémů vedou až do chvíle, kde nám dávají vybrat - buďto po cestě okolo kopce, nebo cestou pro „náročné“. Jelikož jsme uťapkaní jdeme okolo. Lesem vystoupáme až ke kostelu. Je celý ze žuly - jak jinak, v Žulové... Zase máme mezi stromy krásné výhledy na okolí. Na sestup volíme rychlejší cestu. Je třikrát tak kratší a vůbec není náročná... No alespoň nejdeme dvakrát stejnou trasou.

bozi-hora-pro-narocne.jpg

bozi-hora.jpg

bozi-hora-2.jpg

Jelikož se nám nechce domů, popojíždíme skrz Skorošice a Nýznerov na Kamennou, kde na parkovišti u zákazu vjezdu odstavujeme vozítko a pak pěšky podél stříbrného potoka stoupáme k vodopádům. Vodopádek je malý, ale hezoučký. Projdeme se kolem a pak se zastavíme u soutoku Stříbrného a Budínského potoka. Zaujme nás krásná výdřeva mostu, kterou tady asi zapomněli původní stavaři....

stribrny-potok.jpg

Celý den uzavřeme v Nýznerově na grilovaném pstruhu. Nesedíme v žádné restauraci ale venku pod volnou oblohou. Vlastně celá restaurace je jen malá budka a okolo spousta stolů, které jsou z části pod přístřeškem. Než se dočkáme jídla, prohlídneme si rybníčky se pstruhy. V jednom jsou macci snad půl metru dlouzí. Naštěstí jsou jen na množení, protože takový kousek by se nevešel na talíř...

Musím zde upřesnit, že při prohlídce Stříbrného potoka se nad námi trhá zatažená obloha a nebe se mění do modra.  Škoda, že to nebylo dříve.

Se zbytkem výpravy se setkáváme až na ubytování ve Skorošicích. Večer si povídáme, hrají se scrabble.

Druhý den ráno se naše cesty rozcházejí. Dovolenkáři nasedají na kola a vyrážejí za dalším dobrodružstvím. My, pracující, se s nimi loučíme a vydáváme se za dokončením naší práce v Javorníku. Pak míříme směr Vidnava. Po cestě vinoucí se po hranici s Polskem dojíždíme kolonu kombajnů. Je jich pět a zaberou celou šířku cesty. 25 km v hodině je maximum. Alespoň se můžeme kochat krásou okolí. Bohem a lidmi zapomenutý kraj. Z pohodičky nás vytrhne telefon od Marcelky: „Kde jste? My sedíme ve Vidnavě na náměstí na kafi!“ A tak dvaceti pěti kilometrovou rychlostí meteme za další společnou chvílí... Nalézáme je na zahrádce, pohodlně usazené u kafíčka. Janka si dá také kafíčko a po chvilce se znovu a už naposledy loučíme. Cyklisti odjíždějí a my řešíme další naše zákazníky.

lumca.jpg

Lumča v plné polní. Sekáč, co?

Pak míříme směrem na Zlaté Hory. Janka medituje: “Kde asi jsou?“ a v tu chvíli je v pravotočivé zatáčce ve stoupání dojíždíme. „Ahóój“ huláká Janka z okýnka, „chcete hodit lano?“ No jak se někdo může takhle týrat....

Celý páteční den je jasný, teplý, s modrou oblohou a dalekými výhledy. Na návštěvu Rychlebek jsme si vybrali jediný zatažený a deštivý den v tomto týdnu. Trochu pech, ale nevadí. Bylo tu nádherně!!!

 Díky kamarádi za další krásný den s Vámi. Mám jedno neskromné přání:
„Ať jich je ještě spousta...“

 

11.9.2010:
Libor N. mi dnes poslal odkaz na stránky, které neznám. http://www.rychlebskestezky.cz
O této atrakci jsem nevěděl a velice se mi líbí. Je fakt, že by jsem si na ni v žádném případě netroufnul, ale za podívání stojí:

  

Vytisknout stránku Vytisknout stránku21. 8. 2010, 21:43, zobrazeno 3794x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení