Kanárské ostrovy - už název je plný příslibů. Vlahé vody oceánu omývající dlouhé písečné pláže s černým pískem, hřející slunce, křičící racci, válení se u vody, k tomu něco chlazeného a nekonečná pohoda…

Tak na to s námi zapomeňte!!!

PROLOG

Poslední týdny máme čas nám životem daný rozdělený do tří částí – práce, práce na úpravách bytu a spánek. Mezi těmito činnostmi už nic jiného není. Ještě že máme tu třetí část, jinak bychom to nedali. Ale i tak to jde na nás vidět – jsme nervózní, unavení a děláme chyby.


V dubnu se sešly dvě krásná data – s Jankou slavíme 19. dubna krásné třicáté výročí chvíle, kdy jsme si řekli ano a navíc Janka slaví kulatiny. Už jsme dost staří, abychom si navzájem kupovali jako dárky zbytečnosti a tak si dáváme společný dárek – dovolenou!

Děti jsou již samostatné jednotky, zaskočí za nás v práci a my můžeme vypnout a zapomenout na starosti běžného života. Domlouváme se se Stáňaty, že společně navštívíme jejich oblíbené Tenerife. Musí tam být opravdu krásně, když se tam Marcelka chce po třech letech vrátit – ona se totiž nerada vrací na stejná místa – je přeci tolik jiných, které ještě neviděla! Tenerife ale má vyjímku.

Využíváme slev, které nabízí CK Fischer a společně si kupujeme dovolenou v hotelu Marquesa v Puerto de la Crus – na severní straně ostrova. Budeme mít polopenzi – odpadají tak starosti se stravováním a půjčíme si autíčko pro jednoduchou dopravu po ostrově.

Marcelka slíbí, že na nás nenachystá žádné náročné túry – prý budeme chodit jen z kopce a v pohodě si užívat krásy ostrova. Tak jo, sliby jsou sliby a my Marcelce bezmezně věříme. Vždyť výlety s ní vždy stojí za to. Děkujeme!!!

 

22. 4. 2016 Den první – odlet

Budík nám začne pípat ve tři ráno – to abychom se stihli probudit dobalit věci. Na vteřinu přesně ve čtyři nula nula, zastavuje před spícím domem červená bezejmenná bohyně kočírovaná Lumou. Je to ideální auto – do kufru se vejdou všechny kufry i batohy – ani je tam nemusíme moc mačkat.
Je fajn sedět vzadu a užívat si cestu. Za chvíli se rozednívá. Cesta je bez problémů – až těsně před Prahou vjíždíme do kolony. Do odletu sice máme času dost, ale nechat se zavřít na dálnici se nám nechce. Proto sjíždíme prvním sjezdem a na letiště to bereme přes kozla – tedy Velké Popovice.

Máme zaplacené parkování přímo v poschoďových garážích na letišti. Chvíli se dohadujeme, odkud vlastně letíme – po prozkoumání letenek vyhraje terminál číslo 2. Venku jsou jen 4°C a s námi třese zima. Rychlým krokem míříme do terminálu. Uvnitř je příjemně – vždyť sluníčko za okny tak pěkně hřeje…

tenerife-2016_-006.jpg

Do odbavení máme ještě dvě hodiny času, do odletu celé čtyři. Ale nenudíme se! Sedáme si přímo mezi šachovnici a člověče nezlob se. Jdeme na to! Abychom se alespoň trochu jazykově dovybavili, hlásíme čísla španělsky. To kdybychom si s místními chtěli zahrát člověče J. Hlídky se samopaly si nás nevšímají – asi jim naše blbnutím s kostkami není podezřelé.

Před desátou Janka přichází z obchůzky s informací, že se už odbavuje. A tak předáme naše zavazadla do péče letecké společnosti a přesunujeme se do bezcelního prostoru. Sedáme si před naši bránu a já s Lumčou si jdeme koupit noviny. Ať při dlouhém letu netrpíme nudou. Hledáme stánek a nenacházíme. Až na úplně opačné straně letiště máme štěstí. Ještě že tak… Když se vítězoslavně vracíme, tak nám děvčata ukazují prodejnu vedle naší brány. No nejsme my túristi?

A tak si dáváme becherovku na kuráž a čekáme. Do odletu máme 15 minut a stále se nic neděje. Jen ti, co přišli poslední se postaví přímo před turniket. S nostalgií vzpomínám na havířovské autobusy, před kterými se tvořily krásně úhledné dvoustupy. Nikdo se nepředbíhal, netlačil. Socialistická kultura, která nepřežila… Škoda.
Nakonec dopadneme jako na Hlavním nádraží při čekání na RegioJet – přijede minutu před odjezdem a než si stačíme dohledat místo už jedeme…

Postavíme se do chumlu turistů a za chvíli procházíme tunelem na palubu Boeingu 737-800 létajícího v barvách Travel Servisu. Letadýlko je plné až na strop.

Konečně jsme ve vzduchu. Stoupáme do výšky kolem 11 km a letíme rychlostí zhruba 800 km/hod. Nad střední Evropou je ještě něco vidět, ale pak přichází mraky. Janka usíná – mám povolení ji vzbudit, jen když uvidím Alpy. Jelikož náš letový koridor Alpy míjí, může klidně spát. Ale dlouho si nepospí – usměvavé letušky a přivážejí oběd. Za hodinu jsou tady znovu se svačinou. Starají se o nás vzorně. Požitek z jídla nám kazí turbulence. Trvá ale jen chvilku a je také jediná, kterou cestou potkáme.

Blížíme se k cíli. Pod námi je širé modré moře s bílými vlnkami a osamocenými lodičkami. Vpravo se objevuje Madeira – máváme jí a slibujeme – někdy příště…

tenerife-2016_-teide-z-jihu.jpg

A je to tady – cítíme, jak nám zaléhají uši a letadlo začíná klesat – po levé straně se objeví ostrov se sopkou uprostřed. Jsme tady – Tenerife! Letadlo několikrát upravuje prudkým nakláněním na levé křídlo svůj směr, čímž nám odhaluje suchý a nehostinný povrch jižní strany ostrova pod námi.

Po pěti hodinách letu přistáváme v 17:30 na jižní letiště. Musíme si posunout hodinky o hodinu nazpět, abychom se dorovnali s místním časem. Dlouhým koridorem dojdeme ke karuselu na výdej kufrů. Kolem něj už poletuje dav turistů jak supi nad mršinou. Naše kufry dorazí za pár minut, jen Lumča se nemůže dočkat. Už meditujeme, na kterém letišti jeho kufr jezdí do kolečka a nikdo jej nechce… Ale dopadlo to dobře – kufr dorazil.

V hale nás čeká sličná průvodkyně s kouzelným úsměvem a obálkou plnou informací. Hned se na ni vrháme a prosíme, jestli dokáže hned na zítřek zajistit půjčení vozidla. Nic není problém – okamžitě bere telefon a zajišťuje nám přibližovadlo na celý týden. Informace o půjčovném později nalezneme i v obálce s informacemi. Pokračujeme na autobusové stanoviště, jehož číslo nám sděluje průvodkyně. Od autobusu nám jde vstříc řidič s otázkou na rtech: „Marquesa?“ Znalí místního jazyka odpovídáme : „Sííííí!“. To jsme si pokecali! No hlavně že sedíme správně. Kufry mizí v podpalubí a my vyrážíme na dvouhodinovou cestu kolem ostrova. Jede s námi, jak by nás ukrad.

Na začátku cesty – ač poučení Marcelkou – nevěřícně koukáme kolem: To je ten ostrov plný krás? Vidíme jen kámen, lávu a sucho. Snad jen moře zkrášluje ponurou krajinu kolem. Naštěstí s každým kilometrem severním směrem se ráz krajiny kolem mění k lepšímu. Projíždíme hlavním městem – Santa Cruz de Tenerife a objíždíme pohoří Bosque de la Esperanza. Dálnice se otáčí najihozápad a za chvíli dorážíme do Puerta de la Cruz – cíle naší cesty.
Zastavujeme uprostřed města, kde nám beze slova vrátí řidič bagáž a mizí v dáli. Naštěstí jsme dostali při východu z letadla mapu, tak víme že stačí popojít na náměstí a už bychom měli vidět hotel. Již při kupování zájezdu jsme byli upozorněni, že v okolí hotelu probíhají stavební práce. Ano, přímo proti zastávce autobusu nám cestu kříží modrá plachta. Musíme ji obcházet úzkými uličkami – za ní se upravuje kanalizace a dělají nové, krásné chodníky. Celý týden budeme pozorovat z balkónu, jak jim jde práce od ruky. A dopředu vám prozradím, že se s tím nemažou a poctivě pracují. Žádná „jižní“ morálka!

Prokličkujeme kolem zábran a jsme na náměstí Plaza de La Iglesia, kterému vévodí kostel s vysokou věží, malý parčík s palmami a náš hotel – Maequesa. Nakráčíme přímo k recepci umístěné v átriu staré vily, které je zastřešené barevnými skly. Kolem samé dřevo, květiny, palmy a kapradiny. Nádhera. Starší recepční nám s úsměvem a španělskou angličtinou předává klíče od pokoje 304, Stáňata dostávají číslo 505 – každý jsme v jiné budově. Dáme si sraz za 30 minut a vyrážíme prohlédnout ubytování.

Za půl hodinky se scházíme dole a začíná rituál – prvně je vedeme k nám na prohlídku. Pak znovu sjedeme výtahem do recepce, projdeme okrajem jídelny a moderním výtahem vyjedeme do pátého patra. Stáňata mají oproti nám obrovský balkón s výhledem na náměstí. Dáváme si obligátní „příchodovku“ a vyrážíme na prohlídku okolí. Projdeme se po molu kolem moře, jako vlnolamy tady mají před molem naházené obrovské betonové kostky, snad 3x3 metry každá, možná více. Moře je docela klidné a my nasáváme jeho vlhkou vůni.

tenerife-2016_-na-molu.jpg

 

Kousek pod hotelem potkáváme středně velkou samoobsluhu, kde si kupujeme balenou vodu – z kohoutku se voda nedoporučuje pít, je zde jen odsolovaná, na kterou naše zažívání není připravené. Pro obveselení si do košíku přihodíme i červené víno a jeden nektar – extra sladké červené víno.

Pak následuje první večeře – na výběr je několik druhů jídla – vepřové, kuřecí maso, rybička, spousta zeleniny, prostě co hrdlo ráčí. Nabíráme si sami a koštujeme po troškách, co nám stoly nabízí. U obsluhy si na zkoušku objednáváme pivo a karafu s červeným vínem. Pivo mají dobré, půl litru stojí 2,5 EUR. Vždy se vás ale zeptají – malé, nebo velké?

tenerife-2016_-prvni-pripitek.jpg

Večer končíme v pátém patře na balkóně. Otevíráme si obě vína a zjišťujeme, že nektar je tak sladký, že se dá pít pouze ředěný klasickým červeným vínem. Kolem je tma, z náměstí se ozývají tklivé melodie živé kapely a my si plánujeme budoucí dny. Dovolená nám začíná!!!

Další dny naší dovolené

Den druhý - Teno, Masca


Den třetí - Anaga, Faro de Anada


Den čtvrtý - Teide

Den pátý - okolo Teide

Den šestý - Chinamada


Den sedmý - Erjos, Gala, Los Gigantes


Den osmý - Puerto de la Cruz


Tak a je to za námi. Autobus nás vyplivne na letiště na jihu ostrova. Řadíme se do fronty před odbavením a čekáme, a čekáme a čekáme.... Pak dostaneme informaci o tom, že letadlo bude mít zpoždění. Odbaví nás a my jdeme do bezcelního prostoru. Pozorujeme mravenčení lidí, které pomalu utichá. Všechna letadla jsou pryč a my jsme v hale osaměli. Venku se setmělo a všechny obchůdky jsou už zavřené. Poslední otevřený bufet jsme skoro vyjedli a vypili... Konečně po 23. hodině vzlétáme. Let je pohodový a klidný. V 4:22 našeho času drcneme koly o ruzyňskou ranvej.

Lumčovo autíčko nás vzorně čeká v garážích a pod jeho taktovkou nás dopraví až domů. Díky Lumo!

Už od začátku jsem tak trochu sýčkoval, že stačí lusknout prsty a budeme doma. Někdo to udělal za nás a my jsme zase v reálu. Každopádně to byl nádherný týden, na který budeme určitě nadosmrti vzpomínat - tedy budeme na Tenerife vzmomínat hóóódně dlouho. A navíc - víte, že se tam vrátíme, že?


 

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 7. 2016, 18:01, zobrazeno 9431x, dnes 2x
5.0 1Hodnocení