Třeboňská cesta kolem světa

Že se rádi vracíme do Třeboňe ví každý, kdo nás zná, nebo čte můj blog. Tentokrát jsme ji navštívili na prodloužený víkend od 15. - do 18. srpna. Původně jsem se těšil na odpočinek, klid a knihu, ale to bych nesměl jet se svou nádherně akční ženou. A tak jsme toho stihli hromadu - i cestu kolem Světa!

Ve čtvrtek od rána spěcháme, abychom vše stihli včas a vyrazili. Znáte to, vše je jinak, takže vyrážíme pozdě a do Třeboně dorážíme až kolem deváté hodiny večerní. Slávek pracuje a tak aby jsme se nenudili vycházíme si sednout na jednoho Regenta na náměstí. Dorážíme tam přesně v deset a chceme se posadit do zahrádky před restaurací. Okamžitě přichází servírka a nekompromisně hlásí: "Už Vás neobsloužím, zavíráme!" Trochu vykulení jdeme dál a situace se opakuje. Do háje, kde je ta přívětivá Třeboň? Nakonec končíme v hospůdce u Kellyho. Alespoň tam se o nás dobře postarají...

_dsc0028.jpg

V pátek ráno po šesté nás budí Slávek vracejíc se z práce. Srdečně se s ním vítáme a zatímco pro nás začíná den plný dobrodružství, jde on do hajan. Jituška zavelí k útoku na les. Tedy na jeho plody - houby ale nerostou, borůvky už také nejsou a v lese je sucho až praští. Na co to vůbec jdeme??? Na brusinky!!!

_dsc0032.jpg

A že jich je! Brusinky jsou pro nás - severomoraváky úzkoprofilové zboží. V Beskydech a ani v Jeseníkách jsme je nikdy nenašli a nachomýtnout se v Třeboni v době kdy rostou je spíše náhoda. A tak s radostí vykřikujeme, když nacházíme další a další červené kuličky ukryté v trávě a pod nízkými stromky. Trháme a trháme a vůbec se nám nechce domů. Nakonec to vzdáváme až ve chvíli, kdy máme kyblíček skoro plný.

_dsc0034.jpg

Nakonec jich máme dvě kila čtyřicet! Doma nás již vítá probudivší se Sláva a pomáhá nám brusinky očistit a zavařit do skleniček. To je se Slávou sláva!!!

Po obědě vyrážíme na procházku na třeboňské náměstí. V informačním centru si vyzvedáváme kamarádku Míšu a dáváme si kafičko se zákuskem na zahrádce místní cukrárny. Mňam, to je dobrota!

Při dopolední cestě z brusinek jsem pozoroval okýnkem na zadním sedadle našeho auta lesknoucí se hladinu rybníka Svět. V_csc0105.jpg tom mne napadlo, že by bylo zajímavé někdy uskutečnit cestu kolem Světa. Zní to přeci tak dobrodružně! A jelikož co na srdci, to na jazyku, pouštím tuto myšlenku ven...

Toho se chytá má veleakční žena a na odpoledne nám plánuje uskutečnit můj sen. Že já nedržel ústa! Ale už je to venku a my po návratu z cukrárny oprašujeme kola, na kterých už roky nikdo nejel, zbytek si pujčujeme u prarodičů a s touto prazvláštní výbavou míříme na cestu kolem Světa.

Jsem z toho celý nesvůj - na takové dobrodružství je třeba dlouhodobá příprava! Naplánovat cestu, připravit mapy, zajistit dopravu, noclehy, nechat se očkovat, doladit výbavu a potom - až potom se vydat na cestu... A my? Hup a jedeme! První problémy se objeví již po prvním kilometru, kdy žjišťuji, že mi upadává levá klika. Takže cesta je ve znamení přesunu přískokem. Párkrát šlápnout do pedálu a utahovat, šlápnout a utahovat.

Cesta kolem Světa je náročná - potkáváme dravou zvěř (místní nenasytné komáry), jungli s obrovskými stromy (starý dub na hrázi Cirkvičního rybníka, který tak tak obejmeme všichni čtyři dohromady), vlnobití (houpavé hliněné stezky, po zdolání kterých dostáváme mořskou nemoc), hroby domorodců (Schwarzenberská hrobka) a nakonec i sochu slavného místního dobrodince (Jakuba Krčína z Jelčan). A jsme doma!

imag0206.jpg

Jaká byla cesta? Krásná, nenáročná, s osvěžením na písečné pláži namočením noh ve vodách vlažného Světa, doplněná adrenalinem při poruše mého stroje a kousanci místních upírů. Příště si to dáme znovu, ale s lepší výbavou!!! Díky Jani za Tvé akční nápady - a já bych chtěl číst nějakou divnou knihu plnou písmenek...

Sobota byla neméně akční. Jelikož si chci zopakovat pohodu, kterou jsme tu zažili před pár lety, vyrážím s kamarády opět na náměstí, tentokrát zaplněné stánky místního trhu. Ještě jednou se potkáváme s Míšou v cukrárničce, projdeme se kolem stánků a Janka se rozněžní nad krásnými kamínky vmanipulovanými do role držáku dveří a hlídačů zahrádky:

kameny.jpg

Kdyby nevážily tolik kilo, určitě by si jeden koupila a vzala ho s sebou domů. No řekněte, není to roztomilý kýč??? Pak společně nasedáme do autíčka a míříme zalít kytičky a zeleninu na chatu do Žumberka. To už naznačuje, co bude dál - půjdeme na hory! Ale popořádku - zalijeme lány a jedeme do Žáru na oběd. Tam se potkáváme s dalšími členy naší výpravy - Miluškou a Milanem. Dáme si společně dobrý oběd a vyrážíme do Novohradských hor - konkrétně kousek za Dobrou Vodu - do Hojné Vody. Zastavujeme u krásného zvonu, do kterého si dovolíme ťuknout paličkou a rozeznít jeho nádherný zvuk.

_dsc0039.jpg

"MEDITAČNÍ ZVON - ZVON SETKÁVÁNÍ"
Stojíte blízko meditačního zvonu, který byl zavěšen do sluneční brány, snad chrámu, na místě velké duchovní síly. Místo však bylo i smetištěm, síla pozitivní energie však zahladila i jeho stopy. Dnes se tu můžeme potkat se Sluncem a odnášíme si tak s sebou svoji víru v Boha, bez ohledu na to, jakou konkrétní představu o ní máme. Potkají se tu lidé věřící ve staroslovanské, keltské, křesťanské, buddhistické, muslimské a i další pozitivní duchovní tradice o nichž nemáme ani povědomí.

„Zvon Setkávání" je tedy zvonem, který svým tónem (cis) dává světu najevo víru v síly dobra. Připomíná světu, že tu žili a žijí, pracovali a pracují, tvořili a tvoří lidé dávných časů, nedávné minulosti a současnosti. Zemřeli. Jiní byli vyhnáni. Češi Němci, Němci Čechy, a po nich zase Češi Čechy. Místo upadlo do smutku, ale ne na dlouho. Přišli jiní a další zase přijdou. Duch tradic se na čas vytratil. Jejich stopy ale zůstaly. Zůstalo i Slunce, příroda a s nimi víra, naděje a láska. Nejsou důležitá náboženství, ale jejích základní atributy dobra.

Když o letním slunovratu, na obzoru mezi kopečky na severovýchodě, vyjde Slunce, jeho paprsek se spojí s vrcholem zvonu, tekoucí vodou z kašny a sochou Sv. Jana Nepomuckého. Socha ani kašna nestály tam, kde jsou dnes. Čas s nimi mimoděk hýbal tak, aby se jednoho dne mohly tím životodárným paprskem spojit. I s námi čas pohnul tak, že tu dnes stojíme a můžeme se setkat se Sluncem přímo, nebo prostřednictvím zvonu, ulitého z jeho žhavé hmoty. Nejen o slunovratu. Kdykoli. Zklidněni, s pozitivní energií, dotkněme se zvonu, pohlaďme s přáním roh, či penis bájného jednorožce. Symbolu síly, zdraví, učenosti, lásky. Berme i dávejme. Možná tak potkáme i Viléma z Rožmberka, přísného katolíka, který jednorožce dal roku 1592 do znaku Hojné Vody. Meditujme a potkejme tak i sami sebe. Dokážeme to?...

Nepřistupujte ke zvonu s negativní karmou! Nesnažte se, prosíme, bráně ani zvonu ublížit, ublížíte především sobě! Nesnažte se, prosíme, ani sami zvonit! Od toho je tu cech zvoníků. U zvonu najdete zavěšenou dřevěnou paličku, kterou si můžete poklepat na zvon. Celý prostor sluneční brány a kašny není ani dětským hřištěm ani zábavním parkem pro dospělé. Pohybujete se zde na vlastní nebezpečí a, prosíme, KONTROLUJTE SVÉ DĚTI! NIKDY NEVSTUPUJTE VY ANI ONY POD ZVON

_dsc0046.jpg

Ani my neodoláme a s přáním v srdci si pohladíme jak roh, tak penis jednorožce. To jen abychom si jeho splnění pojistili. Pak ještě společnou fotku a jdeme na Vysokou!

_dsc0045.jpg

Po pár krocích potkáváme krásně opravený domeček s ještě krásnější zahradou. Ráj na zemi!

_dsc0049.jpg

_dsc0076.jpg

Po krásném stoupání se dostaneme na vyhlídku - jedinou na této cestě. Jituška nám ukazuje Slávkovo pracoviště - Temelín je vidět z daleka. Takový jihočeský monument...

_dsc0100.jpg

Sláva v dobrém rozmaru sedíc na studené skále uprostřed lesa.

_dsc0101.jpg

Jeskynní žena

_dsc0102.jpg

_csc0104.jpg

Kousek za sklalami je už cíl naší cesty - vrchol Vysoká ve výšce 1 034 m n. m. Cestou se nám potvrzuje to, co neradi slyšíme - je takové sucho, že neroste ani hříbek. Janka je smutná, ale nalezené brusinky jí náladu zlepšily.
Pak už jen sejdeme k autům a pokračujeme až k Milušce na zahradu, kde je pro nás připravené slavnostní grilování.

_dsc0115.jpg

Když je večer teplota níž, než je nám milé, udělá Milan kouzlo - obleče svému altánku obleček a my si vystačíme se živočišným teplem povzbuzovaným teplým masíčkem a studeným vínkem.

_dsc0125.jpg

Domů se vracíme až po půlnoci. To zase byl nádherný den!
Janka chce naplno využít pohostinství zdejších lesů a tak v neděli ráno vyráží s oběma sestřenkama i s tetou opět na brusinky. Já se konečně dostávám k té knize. Vždyť jsem se na ni tak těšil! Štěstí doručeno od Tonyho Hsieha je kniha, kterou by měl přečíst každý.

Po návratu sběračů brusinek jejich úlovek očistíme, zavaříme a jdeme na procházku do lázní. Jedeme se podívat na novinku - výtah přistavený k budově lázní, který Vás vyveze do pátého patra s rozhledem na okolí Třeboně.

_dsc0127.jpg

V dálce vidíme tři kopečky - nejvyšší vlevo je Vysoká, kterou jsme zdolali v sobotu a vedle ní nižší Kraví a Kuní hora.

_dsc0131.jpg

Ještě společnou fotku, ať máme na co vzpomínat. Dole v lázních si dáme jedno čepované a posloucháme malou swingovou kapelku, pějící staré fláky. Pak ještě projdeme "kolonádou" - pro vysvětlení - tak se říká dlouhé chodbě mezi budovami lázní, která slouží jako výstava obrazů. Je škoda, že Třeboň klasickou kolonádu v pravém slova smyslu nemá. Zasloužila by si ji.

_dsc0138.jpg

No a je tu poslední večer našeho akčního víkendu. A vše, co jsem tu napsal je pravda, fakt, nekecám - potvrdí Vám to můj osobní baron Prášil!


Cesta kolem světa

Vytisknout stránku Vytisknout stránku21. 9. 2013, 16:18, zobrazeno 1881x, dnes 1x
0.0 0Hodnocení