Tři moravské sopky v jednom dni

Už nějakou dobu nám Ferda slibuje, že nás vezme na moravské sopky. Projíždíme kolem nich zcela pravidelně všemi směry, ale blíž jsme se nikdy neodvážili. Být v kráteru sopky je přece jenom něco, co se Vám hned tak nepodaří...

Září se zrovna neukazuje v dobrých barvách a dávkuje nám jednu várku deště za druhou. Vidět poslední dny slunce je malý zázrak. Jelikož v sobotu 11. 9. celý den pršelo, těšili jsme se na neděli, na kterou nám naše televizní rosničky slibovaly slunečno na celém území naší krásné země. Ráno ovšem vše vypadá trochu jinak. No jo, předpověď se vždy dělá pro Prahu, že...

A tak kolem deváté vyrážíme ve staré sestavě, tentokráte doplněné o nového člena - nadšeného masožravkáře Vencu.

mapa.jpg

Zde vidíte plánek s body našeho zájmu. Začínáme vlevo nahoře, končíme vpravo dole :o))

Naše cesta nás vede Opavou do Bruntálu. Tam zapínáme GPS a vydáváme se na přesně určené souřadnice (N 49°58´31,6´´ E 017°27´05,4´´). Zastavujeme na malém parkovišti na začátku čtyřřadé kočárové aleje. Dle informační cedule jde o alej, ke které budeme těžko u nás hledat srovnání. Byla vysazena okolo roku 1770 - skládá se z hlavní aleje široké 12m a dvou bočních alejí ve vzdálenosti 4m od vnitřní. Původně celá alej pravděpodobně obsahovala  celkem 225 stromů - levá strana z 95 lip a 9 topolů, pravá strana 121 lip. Celá alej je dlouhá 1 140 m.

_dsc0022.jpg

_dsc0009.jpg

Cíl naší cesty a také konec aleje - poutní kostel Panny Marie Pomocné

Vydáváme se alejí mírným stoupáním. Po chvíli se zastavujeme u prvního zastavení křížové cesty. Vytvořil ji bruntálský umělecký řezbář František Nedomlel za přispění dárců, jejichž jména naleznete na deskách připevněných ke kameni. Deska navíc obsahuje popis druhu dřeva, ze kterého je objekt vyřezán a druh kamene, na kterém stojí. Nádherná nápad velice působivě zpracovaný.

_dsc0027.jpg

První zastavení křížové cesty

_dsc0015.jpg

Janka má dobrou náladu - jako my všichni - konečně neprší!!!

_dsc0017.jpg

_dsc0050.jpg

Staré a mladé - staré dosluhující lípy jsou nahrazovány novou výsadbou

_dsc0039.jpg

Poetické posezení s výhledem na Bruntál

_dsc0060.jpg

Lipoví milenci

_dsc0058.jpg

Kakost v lomení aleje

_dsc0081.jpg

_dsc0084.jpg

_dsc0087.jpg

Alej asi v polovině své délky zahýba alej do leva. V tomto místě naleznete informační tabuli o místní raritě - historické vodárenské soustavě. My pokračujeme dále až k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné. Je to jednolodní chrám v barokním stylu, dokončený v roce 1758. Stojí na místě původní dřevěné kaple z roku 1653, ke které se váže zajímavá legenda:
Místodržitel Augustin Osvald z Liechteinsteina při hájení hradu Sovince proti Švédům učinil slib, že vystaví na Uhlířském vrchu u Bruntálu kapli zasvěcenou Panně Marii, podaří-li se mu Švédy odrazit. I když Švédové Sovinec dobyli, dodržel slib, neboť mu byl při této příležitosti podivuhodným způsobem zachráněn život.

Chrám byl mnohokrát zasažen bleskem a vícekrát vyhořel. Až v roce 1863 byl vybaven břidlicovou střešní krytinou a hromosvodem.

_dsc0094.jpg

_dsc0101.jpg

Nad postranními vstupy se nalézají dva mozaikové obrazy z roku 1925 světců Petra a Pavla. Petr je vyobrazen s klíčem (aby také ne...) a Pavel s mečem.

_dsc0103.jpg

Na přelomu 50. a 60. Let 20. Století  hrozilo chrámu zbourání z důvodu těžby tufů v blízkém lomu. Naštěstí byla těžba zastavena a v r. 1953 byl chrám prohlášen za národní kulturní památku.

_dsc0118.jpg

Těžké mraky chvilkami dovolí sluníčku osvětlit naše okolí. Tímto směrem měl být vidět Velký Roudný...

Uhlířský vrch (672 m n. m.) je přírodní památka vyhlášená v r. 1966. Je to čtvrtohorní stratovulkán, který vznikl nejmladší vulkanickou činností ve střední Evropě. Jedná se o tzv. vrstvenou sopku. Za kostelem scházíme do pozůstatku lomu. Těžený tuf se používal na výrobu tvárnic. Nahradil tím tvárnice betonové, které byly těžké se špatnými  tepelně-izolačními  vlastnostmi. Místo je to velice zajímavé, jen někteří návštěvníci po sobě zanechávají množství nepořádku, který hyzdí okolí...

_dsc0129.jpg

Lom na těžbu tufu se zastavil těsně u poutního kostela Panny Marie Pomocné

_dsc0130.jpg

Zvláštní složení půdy dovoluje růst kytek v okolí nevídaných... Venca v akci.

_dsc0163.jpg

Následně sestupujeme polním úvozem k cestě a vracíme se k autu.

Dalším našim cílem je Venušina sopka. Usedáme do vozítka a vyrážíme k dalším souřadnicím (N 49°57´02,5´´  E 017°28´20,6´´). Ty se nacházejí kousek nad vesničkou se jménem Mezina. Parkujeme u cesty, ale jsme okamžitě vykázání místním domorodcem, že je to soukromý pozemek. Posouváme se proto o 5m dále a parkujeme. Polní cestou vystoupáme k vrcholu Venušiny sopky (643 m n. m.) Chvíli se snažíme najít lávové jeskyně, ale nějak se nám nedaří. Nalézáme pár pum, ale jeskyně ne. Sedáme si na svačinu a Ferda prohlásí: „Nejmladší by měl jít hledat ty jeskyně“. Vašek se beze slova zvedá a mizí v lese... Za chvíli se ozve: “Mám je!“

_dsc0179.jpg

Našli jsme pumu! Ale nevybuchlou :o)) Jo a Janka našla kozáka...

Po prudkém kluzkém svahu se spouštíme na dno jeskyní. Je to úchvatný prostor. Jsme šťastní, že jsme tuto nádheru našli a neodešli bez její objevení. Tma v těchto místech nepřeje fotografování a tak si alespoň cvakneme pár dokumentárních fotek.

_dsc0196.jpg

Zde si můžete uvědomit velikost lávových jeskyní...

_dsc0207.jpg

_dsc0211.jpg

Jelikož Vašek má odpoledne domluvenou nějakou schůzku, přidáváme do kroku, abychom zvládli naši třetí plánovanou sopku.

GPS nás znovu navádí na poslední přesně určené místo (N  49°53´17,9´´ E 017°30´50,7´´), kterým je Velký Roudný  (780 m n. m.) Jedná se opět o stratovulkán, který je zároveň i nejvyšší  a nejzachovalejší sopkou na Moravě. Od parkoviště se vydáváme do prudkého kopce. Po chvíli za sebou ztrácíme Janku s Ferdou. Venda trénuje na Beskydskou sedmičku a tak šlape co to dá. Mám alespoň dobrý pocit, že i s těžkým báglem s fotovýbavou stíhám...

_dsc0219.jpg

Rozhledna na Velkém Roudném

_dsc0221.jpg

Zrekonstruovaná kaplička na vrcholu

_dsc0225.jpg

Ferda a Janka z ptačího pohledu

Na vrcholu Velkého Roudného stojí kamenná kaplička z r . 1933 a dřevěná rozhledna z r. 2007. Na tu se vyšplháme. Ze 17m vysoké plošiny by měl být nádherný výhled na okolí. Není... Rosničky se zase spletly a ani odpoledne není dohlednost velká. Hladina Slezské Harty mizí v oparu, vidíme jen Roudno a blízké okolí. Z rozhledny vidíme dorazivší Janku s Ferdou. Jana už nemá chuť šplhat po schodech, proto nás čeká dole. To, že jsme na sopce nám připomíná pouze zvláštní zabarvení kamenů na polní cestičce, po které jsme sem přišli.

_dsc0224.jpg

Výhled z rozhledny na údolní nádrž Slezská Harta. No nic moc - počasí nám nepřeje...

Na úbočí kope by měly být k nalezení čtyři lávové proudy, ale na ty již dnes nezbývá čas. Scházíme dolů k autu a vracíme se domů. Venda stíhá a my jsme spokojení. Velká akce v jednom malém, ale nádherném dni!

Vytisknout stránku Vytisknout stránku19. 9. 2010, 11:09, zobrazeno 5091x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení