Val di Fiemme 2017

Po dlouhých čtyřech letech se znovu vracíme do našich milovaných Dolomit. Tentokrát jedeme trochu jižněji do míst zvaných "brána Dolomit" - do Val di Fiemme. Jsme zvědaví, zda nás toto místo uchvátí stejně, jako minulé návštěvy těchto nádherných hor.

Tentokrát se naše sestava trochu liší - Marcelka s Lumírem nemůžou, tak k sobě přibíráme Lucinku s Markem a jako obvykle i našeho highlandera Františka.

Tak jako i v minulých letech využíváme služby CK Poznání, jsou sice trochu z ruky a doprava se prodlužuje, ale nic lepšího jsme nenašli. Snad vše proběhne v pohodě.

Vyrážíme v sobotu 1. července - Lucka s Markem k nám přijíždí kolem čtvrté, parkují auto a pak již společně vyrážíme do Svinova na Regio.

dsc05712.jpg

Tady vidíte, že se na tu dovolenou opravdu těšíme. My máme první dny volna po dlouhých jedenácti měsících....

20170701_173008.jpg

Když máme dost jídla, jsme v pohodě...

Ve vlaku už na nás čeká František. Původně špičkuje, že už je kupé plné mladých slečen, ale pak srabácky přiznává, že je musel vyhodit, abychom si měli kam sednout. Dáme si večeři a míříme do Prahy. Přesun na Florenc se komplikuje nejezdícím metrem, ale náhradní doprava je zajištěná a stanoviště dobře značené. Za chvíli už sedíme na našem nástupišti a čekáme na odvoz.

dsc05718.jpg

Janka s Ferdou mají tendenci naskočit do busu jedoucího do Švýcar, nakonec se ale uspokojí s ukázkou místa, kde jsme společně vystoupali. Ale že už to je let!!! Půl hodiny před plánovaným odjezdem přijíždí správný autobus a my nastupujeme - čeká nás zhruba jedenáctihodinová cesta do našeho cíle - městečka Tesero, jihovýchodně od Bolzána. Cesta proběhne bez komplikací a kolem deváté parkujeme před nádherným hotelem, který bude po následující dny našim domovem.

Věci necháváme v autobusu a jdeme na první společnou snídani. Ta je řešena formou bufetu - výběr jídel je famózní, navíc dostáváme i sklenku šampaňského s jahodou, jako uvítací přípitek. Již tato snídaně předznamenává, že tady určitě hladem trpět nebudeme a pravděpodobně i po namáhavém programu ani deko nezhubneme. Spíše naopak...

dsc05725.jpg

Po snídani usedáme do měkkých hlubokých křesel před recepcí a podle slov průvodkyně máme hodinu čekat na pokoje. Vrtá nám hlavou, jak chtějí tak rychle pokoje uklidit, když teprve odjíždějí lidé ubytování před námi. Máme pravdu - po nějaké době průvodkyně přichází s tím, že pokoje budou až ve dvě odpoledne a my máme vyrazit na první plánovaný výlet. Po chvilce dohadování nám hotel nabídne uložení zavazadel a rychlé převlečení ve velkém sále.

V jedenáct máme společně vyrazit na okruh k městečku Tesero, vlčáci si mají vyběhnout kopec nad hotelem s mírným převýšením cca 500 m s úžasným názvem Cucal. Vyprosím si od průvodkyně telefon, kdybychom měli problém a potřebovali jej vyřešit. Zvláštní, že nám jej nenadiktuje sama...
My jsme převlečeni již za 10 minut a do jedenácté je ještě skoro půl hodiny. Koukáme na Cucal, který je zalesněný i na vrcholu - proč se tam po únavné cestě šplhat, když z hora není ani výhled? Navíc začíná venku pršet - couváme pod střechu hotelu, kde přečkáme asi 3 minuty a pár kapek. Předpověď nám nepřeje - prakticky každý den má pršet, ale my věříme v naše štěstí a dobrou výbavu.
Nakonec vzdáváme nudné čekání na průvodkyni a spolu s většinou zájezdu jdeme na vlastní pěst.

dsc05748.jpg

Sestupujeme kolem potoka tekoucího v dlouhé estakádě, kolem stád zvonících kraviček až dolů k astronomické observatoři.

dsc05776.jpg dsc05755.jpg dsc05747.jpg

dsc05758.jpg dsc05786.jpg dsc05832.jpg

dsc05789_panorama.jpg

Usedáme nad observatoří na louku a pozorujeme okolí. Před námi se tyčí hradba zelených kopců, které jsou jiné, než známe z našich výletů do Dolomit. Vše je zelenější, bez jasných monumentů. Pod námi se rozprostírá městečko Tesero, ze kterého k nám zní zvuky dechovky. Asi něco oslavují.

20170702_123107.jpg

Za chvíli na nás navštíví zvědavý motýl. Postupně sedá na všechny, aby nás ochutnal a okouknul...

dsc05803.jpg

Pak se společně vracíme k hotelu. Nemáme kam spěchat, pokoje stejně asi nebudou připravené.

dsc05836.jpg

Nakonec máme štěstí - před hotelem sedí naši spolucestující, kteří nám poradí - zajděte na recepci a podle jmen vám již dají pokoje. A tak se ubytováváme v hotelu s pro nás nevyslovitelným jménem - Shandranj.

20170702_105603.jpg

Ubytování je krásné - máme pokoj se třemi postelemi - bydlí s námi i František - koupelna je nádherná a vrcholem je posezení na velkém balkónu.

dsc05843.jpg

Samozřejmostí je televize, lednička, trezor a jako třešnička na dortu free wi-fi. Co více si přát!

Jsme notně unavení a tak po rychlé sprše uléháme do postelí a jdeme dospat noční deficit. Včeře je až v sedm, času máme dost.

No večeře - to je epizoda sama o sobě. Po opulentní snídani zhruba tušíme, co nás čeká. Už v Arrabě jsme pochopili, že Italové jí hodně, různorodě, dobře a dlouho. Naše večeře začíná předkrmem, který si bereme sami ze stolů přetékajících dobrotami. Neumím vše vyjmenovat a ni pojmenovat. Tolik variací - a každý den se mění - jsem na stolech ještě neviděl. Mám chuť vše alespoň ochutnat, ale to prostě nejde. Namátkou si vezmete 3 - 4 malé kousky různých pochutin a po pravdě už bych více nemusel... Ale pak teprve začíná večeře - dotaneme první jídlo, pak druhé jídlo a nakonec ještě zákusek. Místní specialitou jsou 15 - 20ti minutové prodlevy mezi jídly. Když konečně dojíme, je před devátou a my máme problém vyšplhat se do patra. Tak jsme plní. Pak už jen chvíli hrajeme kostky a v deset upadáme do postelí. Tak to nakonec bude každý večer...


Další dny naší cesty:

Pampeago - Latemar

Cavalese - Paion del Cermis

Predazzo - Lahgetti di Lusia

Pampeago - Monte Agnello - Latemar


No a to je prakticky vše...
V pátek ráno jdeme na poslední opulentní snídani, loučíme se s personálem, platíme večerní útraty na recepci a v devet hodin odjíždíme směr domov.

Se třemi krátkými přestávkami dorážíme do Prahy v 19:40. Doslova o minuty nám odjiždí RegioJet na Ostravu. A tak si sedáme v jejich čekárně, dáme si občerstvení a čekáme na další. Doma jsme po jedné hodině - tedy v sobotu ráno.

Jak zhodnotit zájezd?

Co se týče destinace, můžeme hovořit jen v superlativech - Dolomity - i když trošku jiné než ty severněji položené - jsou nádherné hory. Začátek prázdnin je ve znamení rozkvetlých luk - možná by bylo zajímavější zde být o trošku dříve, když kvetou koniklece - je jich tady neuvěřitelné množství odkvetlých... Ale určit správný termín nebude nejjednodušší, hodně záleží na tom, kdy se rozpustí sníh a to těžko zjistíme.

Počasí jsme měli luxusní - oproti katastrofickým předpovědím jsme ani jednou nezmokli a bylo nádherně. Jen upozornění - berte si s sebou krém na opalování s vyšším faktorem, sluníčko ve vyšších polohách nemilosrdně pálí!

Ubytování bylo moc pěkné, co také očekávat od čtyřhvězdičkového hotelu. Strava byla TOP a lepší jsme ještě nikdy neměli. Ale nesmíme se rozežrat, abychom nebyli jinde zklamaní.

Měl bych jen dvě výtky - za prvé to je délka zájezdu. První den po příjezdu je vždy takový unavený. Po celonoční jízdě a "zlomeném spánku" v autobuse si den neužijete. Pak přišly pouhé čtyři celé dny, které jsme mohli věnovat turistice a poznávání krás Dolomit. Pátek byl celý zasvěcený cestě a ani jako dovolenkový jej nemůžeme označit.

Ideální by bylo si to prodloužit ještě o jednu noc. Tím by bylo celkem pět turistických dnů. V sobotu by se předaly pokoje a buď by se šlo na další výlet, nebo by se někde zastavilo cestou na poznávačku. Cestu by jsme pak zmákli v noci. To bychom měli pět celých dnů a dva kratší. Tak jsme jezdili s již neexistující cestovkou Juhasz a celé to vyšlo ještě levněji. I když ceny nechci porovnávat, to by nebylo moc fér.

Druhá výtka směřuje k průvodci zájezdu. Zase jsme měli smůlu na to, že průvodkyně na místě nikdy nebyla. Neznala cesty (dokonce sama bloudila), nebyly připravené náhradní trasy. Po návštěvě Švýcarska s panem doktorem Kalivodou se nám nastavila laťka setsakramentsky vysoko. To byl PAN průvodce. Věděl neuvěřitelné spousty informací, vysvětlil kde co a vždy měl správnou radu. Tentokrát nám průvodkyně přečetla před dojezdem k hotelu pár odstavců z připraveného materiálu a to bylo vše. Když jsme po ní chtěli vědět, jestli můžeme použít i jinou lanovku, odpověděla - zeptejte se v pokladně... Chybělo nám spoustu informací, které by nám měla podat. Příště si asi cestu s cestovkou si rozmyslíme.


Vytisknout stránku Vytisknout stránku9. červenec, zobrazeno 152x, dnes 2x
Hodnocení0.0 (0)

edit Přidat komentář

Komentáře (3)

#1
Tome, nádherné foto a krásné vzpomínky na Dolomity. Aspoň takto jsem se vrátila na chvíli zpět. Už se těším na další putování. Lu
0
Odpověď: Díky Lu, pěkně jsme si to užili...
#2
Tome, připojuji se k Lucii, foto úžasné, neskutečně krásní motýli a vůbec i hory a okolí... taky se těším na další putování... Mery
0
Odpověď: Děkuji Mery za pochvalu, jsme rád, že se ti mé zápisky líbí. Zase se někdy zastav, snad tu bude něco nového.
milena fremlová
20. červenec
mery.fremlova (at) seznam.cz
#3
Moc pěkné jako vždy. Je vidět, že jste si to pěkně užívali. Prostě nááádhera.
0
Odpověď: Škoda, že jste nebyli s námi. Mohli jste si to všechno s vlčákama proběhnout!!!
Marc
27. červenec
free counters