Roháče - Volovec, Ostrý Roháč

Roháče - Volovec, Ostrý Roháč

Další den naší expedice za střevíčníkem pantoflíčkem... První plán (najít tuto orchidej) jsme si splnili včera na výletě, dnes nás čeká delší a namáhavější cesta. Míříme směr Ostrý Roháč. Ale pojďme popořádku:

 Včera večer jsme se rozhodovali, kam budou směřovat naše kroky. Marcelka přijela s jasným plánem - zdolat Sivý vrch. Ne tak Franta - když ucítil vůni hor, splašily se mu hormony a vysnil si - naposled, jak to alespoň tvrdil - vyjít na Ostrý Roháč. Brblal tak dlouho, až jsme na jeho plán přistoupili. Jak to dopadlo, se dozvíte za chvíli.

Ráno se na nás smějě sluníčko a obloha je bez jediného mráčku. No to je splněný sen! Vidídte, jak se vyplatilo napsat přání Ježíškovi?
Auty jedeme na Zverovku, kde před chatou parkujeme a vydáváme se na cestu. Vede nás Marcelka s Lumírem, kteří vymysleli nejlepší cestu.

Jdeme po žluté turistické značce vedoucí kolem potoka Látaná, podle něhož se jmenuje celé údolí - Látaná dolina. Cesta po asfaltu je díky stínu a zurčení potoka příjemná a my zdoláváme první metry převýšení.

mapa-dolina.jpg

První zastávku děláme na Zadné Látané. Doplníme cukry, shodíme nohavice a začínáme stoupat. Zatím ještě jdeme lesem, takže sluníčko do nás "nepíchá".  Značka jde přímo proti vrstevnici, ale není to nic strašného. Po chvíli se nám otevřou první výhledy. Neleníme, zastavujeme a poprvé dnes vyndáváme fotoaparáty.

_dsc0211.jpg

 První vrchol, který se před námi objevuje je Osobitá (1 687 m n.m.)

_dsc0213.jpg

Tento monument nás bude provázet colou cestu nahoru.
Za chvíli opouštíme les a dostáváme se na otevřené prostranství. Sluníčko se do nás opírá a my zalití potem stupáme výše.

_dsc0215.jpg

_dsc0218.jpg

Krátký odpočinek pod sedlem Zábrať.

_dsc0221.jpg

_dsc0225.jpg

Při pohledu na krpál, která nas čekal, jsme si říkali, že si pěkně mákneme. Ale nakonec to bylo krásné stoupání vyšlapanými cestičkami v úbočí. 

_dsc0226.jpg

Cestou potkáváme spoustu kytiček a tak je fotíme (stejně to děláme jen pro to, abychom se vydýchali, že...)

_dsc0229.jpg

No a pak už nás čeká první vrchol - i když se jedná jen o sedlo. Od chaty Zverovka jsme nastoupali 666 m. Odtud se nám otevřela pohledy na druhou stranu. Nádhera. Konečně zase vidím "vysoké hory". Sedáme si ke svačině a kocháme se výhledem na okolní krajinu.

_dsc0230.jpg

_dsc0235.jpg

_dsc0231_panorama.jpg

 Až tady vidíme, co si to na nás Ferda vymyslel. Ze sedla Zábrať musíme vystoupat na Rakoň, pak na Volovec, sejít do Jamnického sedla a znovu vystoupat na Ostrý roháč. Pak zase dolů a nahoru na Plačtivé a odtud teprve dolů (ale do kopce...) sejít k Ťatliakovu plesu. Tak tomu se říká hřebenovka v pravém slova smyslu.

mapa-rohlik-web.jpg

Zde vidíte mapu "rohlíku". Tak alespoň Lumír nazval naši cestu - opravdu má tvar jako rohlík. Trochu zubatý, ale rohlík. No nevím, je už dost hodin a cesta přednámi je ještě dlouhá. A tak vstáváme a vyrážíme dále. Sluníčko pere jak urvané a my se potíme jako koně. Ježíšku, Ježíšku, nepřeháněj to!

_dsc0237.jpg

Na Rákoň je to jen kousek. Uděláme rychlou fotku chviličku vyfuníme a stoupáme dále směr Volovec.

_dsc0240.jpg

_dsc0241.jpg

Nad Baníkovem stoupá dým. To si upufla místní sopka.

_dsc0245.jpg

Na druhé straně - směrem na Vysoké Tatry se vytvořila oblačnost. Máme být rádi - alespoň jak říká Marcelka - že vidíme alespoň něco. Oni tu byli několikrát a vždy lilo a lilo...

_dsc0249.jpg

Zrcadlení / autoportrét

_dsc0251.jpg

Pohled nazpět na Rákoň a Zábrať. Vlevo je vidět cesta, po které se budeme vracet a na kterou Marc a Lum neradi vzpomínají. Pět kilometrů z kopce po asfaltu. Očistec...

_dsc0254.jpg

Stoupáním měníme úhel a už vidíme všechny tři Roháčské plesa.

_dsc0256.jpg

Zničeho nic nám před nosem probíhá zmatený kamzík. Snaží se utéct, ale vběhne přímo do davu turistů. Nevím, kdo je víc vydivočený...

Každopádně stoupání nebere konce a musím se přiznat, že ho mám plné zuby. Místo endorfinů se mi začínají vyplavovat nasralfiny. Nechci přeceňovat své síly a tak se rozhoduji zdolat Volovec a pak namířit nazpět. Vždyť ještě nejsme ani v polovině a už je něco po jedné hodině odpolední.

_dsc0268.jpg

Jsme na Volovci. Zdolali jsme převýšení 1 121 m a ušli vzdálenost 8,8 km.

_dsc0266.jpg

Uděláme si společné foto a rozdělujeme se. Janka mne nenechá samotného a jde se mnou. Tom jde s Marc, Lum a Ferdou.

_dsc0270.jpg

Když nás opustí zbytek osádky, sedáme si na úbočí a sledujeme jejich cestu.

_dsc0274.jpg

_dsc0283.jpg

Z převisu vidíme i náš cíl - Ťatliakovo pleso se stejnojmennou chatou. Není to kousek, jen přitáhnuto objektivem na maximum...

jirik-s-rodinkou.jpg

No a pak přijde překvápko - proti nám si to mašíruje Jirka V.
V Ostravě jsem ho už nepotkal deset let a tady na sebe narazíme. Svět je opravdu malý, a cesty páně jsou nevyzpytatelné... Jdou s ním jedo dvě dcerky - klaním se až k zemi, mají výdrž.

_dsc0295.jpg

No a pak nás čeká sestup. Vracíme se stejnou cestou až na sedlo Zábrať. Jen kroutíme hlavou, kolik jsme toho vyšli. Pak začne ještě horší sestup - ze sedla jdeme po zelené cik-cak dolů.
Sluníčko pere a mne začínají pálet ruce. Jediné co si můžu obléci je mikina s dlouhým rukávem. Jelikož je ale černá, nedá se v ní vydržet. Tak si jí alespoň motám na ruce, aby k nim nemělo sluníčko přístup. Chvála bohu za chatu. Dám si jedno pivo, ale jelikož je šíleně studené, cucám ho snad půl hodiny. Pak si sedáme na břeh plesa a chladíme si nohy. Píšeme, kde se nachází naše skupina - asi za 30 minut máme odpověď - ještě nezačali klesat dolů. Je už půl páté a oni mají před sebou šílený sestup a 5 km šlapáku po asfaltu ke Zverovce. No potěš, ti budou K.O.

_dsc0302.jpg

Poslední foto z naší cesty.


Je ještě třeba alespoň zběžne popsat osud naší druhé části expedice. Svůj cíl - projít "rohlík" - se podařilo. Šlapali celkem 11 hodin a přišli pěkně uťapkaní, ale nadšení. A o tom to je...

Fotky níže již nejsou mé vlastní, ale z Rukou Lum s Marc:

img_9314.jpg

Tomáš na hraně Ostrého Roháče

img_9319.jpg

Vrcholové foto

img_9329.jpg

Únava zbourala sloup...

img_9347.jpg

Zasloužené pivo u Ťatliakovy chaty.


Aby byl zápis kompletní, musím popsat poslední den naší cesty. Ráno se probouzíme a zjišťujeme, že já i Ferda máme pěkně spálené ruce. Tom je po včerejšku unavený a nikam se mu nechce. Navíc máme před sebou skoro 4 hodiny cesty domů. Prvně přemýšlíme, kam půjdeme, ale všechny trasy jsou hodně náročné. Proto se dělíme a my jedeme domů. Cestou se jen na chvíli zastavíme u Slovenského moře a míříme k domovu.

_dsc0312.jpg

Ne tak Marc a Lum. Ti si plní své předsevzetí a sny. Míří a Sivý vrch a s přehledem ho zdolávají. Co jiného se dá od nich čekat! Prostě na to mají!!!
Viz jejich foto:

img_9375.jpg

Byli tam!!!

img_9362.jpg

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku19. 8. 2012, 15:21, zobrazeno 7690x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení