Přijímáme Břeťovo pozvání na návštěvu vinařství Polehňa v Blatnici pod Svatým Antonínkem s koštem vín a posezením s přáteli ve sklípku.

Jede nás celkem hodně, proto se dopravujeme každý sám na vlastní pěst. My nakládáme Františka a společně vyrážíme na první zastávku před sklípkem - do Modré.

modra-rybnik.jpg

Kdysi jsme tady byli s dětmi při návštěvě Velehradu. To tady byl jen archeoskanzen a i ten byl menší a skromnější. Hold to je už dávno. Projdeme se kolem rybníka, ulovíme kešku a jdeme kousek přes cestu k Živé vodě. Není to ta voda z pohádky o Jiříkovi, ale krásná sladkovodní a botanická expozice. Před ní stojí nová budova s restaurací a vedle ní skanzen - Centrum Slováckých tradic. Je to nádherná stavba s doškovou střechou. Uvniř vidíme pálenici, ale je zde i prodejna, muzeum, vinná a slivovicová stezka... To si necháme na prohlédnutí na někdy jindy. My pokračujeme do exspozice Živá voda, kde se u pokladny potkáme s Jolankou a Břeťou. Společně pak sestoupíme do zdejší atrakce:

v-tunelu-ziva-voda-modra.jpg

Vidět rybník zespodu se nám ještě nikdy nepodařilo. Trávíme tady - a o patro níže u sumců - více než hodinu. Projdeme si všechny expozice a parádně si to užijeme. Krásný zážitek - doporučujeme. Vedle rybníků pak procházíme po dřevěných chodníčcích na kůlech kolem výběhu praturů. Atrakcím dnešního dne ještě ale nemá být konec!

chameleon.jpg

Od Živé vody jdeme nazpět kolem skanzenu směrem na Velehrad, kde je v krásně opravené vilce terárium. Další hodinu trávíme pozorováním chameleona, bazilišků, kajmaky a další hromady zvířátek - nemůžeme se odtama odtrhnout.

Stačilo. Jdeme na pozdní oběd - abychom do sklípku nepřijeli s prázdným břichem (to by nemuselo dopadnout dobře...) Navigace nás navede k restauraci - ale ouha - uzavřená společnost. Naštěstí nás kouřící mladí muži odkazují o kousek dál, kde se v poklidu najíme. Pak pokračujeme do Blatnice, kde nás už na ubytování čeká většina naší osádky. Bydlíme v krásném novém penzionu Sauvignon. Jen si dáme věci do pokojů a už pomalu stoupáme do kopce směrem ke sklípku našeho hostitele, pana Polehni. Ten nás už očekává před sklípkem - příhodně se sklenkou bílého v ruce.

ve-sklipku.jpg

Každý z nás fasuje skleničku, sestupujeme do sklepa a v obklíčení krásných vyřezávaných sudů posloucháme zajímavé vyprávění o historii vinařství (u nás) a Vinařství (jejich). Vinař nás obchází, každému nalévá a komentuje co zrovna koštujeme. Na zakousnutí dostáváme naproto luxuní chleba se škvarkovou pomazánkou. Když už se zdá, že máme každý snad litr vína v sobě, přesouváme se o patro výše - nad sklípkem je uděláno stylové posezení.

nas-sklipkem.jpg

Na stolech je přichystáno další lahůdkové občerstvení a pan Polehňa neustále nalévá... Povídáme si, pijeme, jíme - prostě pohoda. Nakonec si i společně zabékáme. Pak nás už čeká jen skulení se z kopce k našemu penzionu a dobrou noc!

frantisek-s-antoninkem.jpg

Ráno se nás část sejde na společné snídani v jídelně penzionu. Dopoledne ještě s Marcelou a Lumírem vyjedeme na vrcholek nad Blatnicí, podle kterého tato víska dostala jméno - ke Svatému Antonínkovi. Společně odlovíme nějakou tu kešku a loučíme se. Janka nás veze do Bošovic, kde nás čeká jedinečná atrakce, kterou nepotkáte nikde v evropě - alespoň ne na kontinentu - Papouščí ZOO. To že je takové ZOO na Tenerife (Loro park), to víme, ale u nás?

papousci-zoo.jpg

papousci-zoo-2.jpg

Zoo je nádherná, ne velká - je to jen větší zahrada mezi domy, ale je zde více než 240 exemplářů asi padesáti druhů papoušků. Procházíme mezi volierámi, chvíli sedíme uprostřed zeleně a posloucháme veselé štěbetání kolem. Nádhera! Prožili jsme zážitky nabité dva dny, a už teď přemýšlíme, že se do těchto míst zase co nejdříve vrátíme.


Svatý Antonínek

Vytisknout stránku Vytisknout stránku2. 11. 2019, 14:58, zobrazeno 325x, dnes 2x
0.0 0Hodnocení