Koniklece ve Strýčkově lomu

Zhruba před rokem Jana s Marcelou plánovaly výlet do okolí Grygova, kde prý rostou ve starém Strýčkově lomu koniklece. Vydali jsme se tam ale příliš pozdě a koniklece to už měly většinou za sebou. Letos jsme plánovali vyjet dříve, aby jsme tu nádheru neprošvihli. Nakonec jsme zvolili pro nás netypický den - úterý 30. března. Děti jsme odvezli k autobusu na školní zájezd a my - jen s fotoaparáty - se vydali směr Olomouc a Grygov.

Počasí bylo nádherné a slibovalo krásný den. Po příjezdu jsme netrpělivě vyhlíželi první koniklece - kvetou už? Nebo jsme přijeli brzo a nenajdeme tady ani jeden? Kolem žaludku jsem cítil napětí... A pak jsme je objevili!

koniklec.jpg

Měli jsme štěstí. Koniklece byly nádherné, sluníčko pomalu rozehřívalo zem a okolo ani noha. Užívali jsme si těch nádherných chvil do sytosti. Janka dostala k focení D70 s objektivem 70-300 makro a stativ, já se válel po zemi s novou D90-kou. Museli jsme být hodně opatrní a dávat si pozor, abychom při zápalu focení nějaké koniklece nezváleli, ale dalo se to zvládnout.  Štěstí jsme vlastně měli dvakrát - ve chvíli, kdy jsme si řekli ža naše fotografické orgie ukončíme, přijelo přímo k místu s kytkami auto. Chytali jsme se za hlavu, který magor si přijel až sem - a hle - byli to samotní ochranáři, kteří celý prostor s koniklecemi ohraničili červenobílou páskou. Stihli jsme to na poslední chvíli. Věřím, že pokud by prostor již byl ohraničen, neměl bych již možnost tak v klidu pořizovat snímky a tak si to užít.

koniklec-styckuv-lom_02.jpg

koniklec-styckuv-lom_04.jpg

koniklec-styckuv-lom_03.jpg

koniklec-styckuv-lom_05.jpg

Všimněte si kytičky vlevo - tváří se jako rozzlobený králík...

koniklec-styckuv-lom_06.jpg

koniklec-styckuv-lom_07.jpg

koniklec-styckuv-lom_08.jpg

koniklec-styckuv-lom_09.jpg

koniklec-styckuv-lom_10.jpg

koniklec-styckuv-lom_11.jpg

koniklec-styckuv-lom_12.jpg

Jelikož byl den ještě mladý a my namlsaní tou krásou, nechtěli jsme se vracet domů. A tak Jana vymyslela další cíl dnešního dne - Litovelské Pomoraví. V lužním lese jsme už letos byli - v Polanecké nivě, ale v přírodní rezervaci Litovelské luhy se nacházela kytička, kterou jsme ještě letos nepotkali - bledule jarní. A tak jsme se zastavili u dědečka na kus řeči a pak zamířili do Litovle. Chvíli jsme bloudili, ale pak jsme našli vstup do rezervace. Celý les ještě spal, jen u jeho pat se to už bělalo sněženkami (sněženka podsněžník), objevili jsme i dymivku dutou, ale bledule nikde. Asi po kilometru na mne Janka začala zuřivě mávat a přivolávat mne k sobě. Ona ji našla! V záplavě zelených listů česneku medvědího pomalu odkvétal trs bledulí. No nic moc. To jich přeci musíme najít ještě víc! A taky že jo, hlouběji v lese se to bledulemi jen hemžilo. Jen v tom zmatku sněženek, česneku a bledulí byl problém najít nějakou kompozici.

litovelske-pomoravi_03.jpg

litovelske-pomoravi_01.jpg

litovelske-pomoravi_02.jpg

Vzhůru nohama

litovelske-pomoravi_04.jpg

litovelske-pomoravi_05.jpg

Na jeden den toho bylo opravdu dost. Jsme překytičkovaní a sotva pleteme nohama. Proto přijmeme nabídku chvilky odpočinku u Rádi a Sváti a pak pokračujeme přímo domů. Cestou nám sluníčko barví krajinu do červena a my si libujeme, jaký krásný den jsme to prožili.

cestou-domu.jpg

Auto-portét

hadi-utoci.jpg

Jo, a v Klimkovickém tunelu na nás zaútočili světelní hadi.....

 

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku4. 4. 2010, 22:10, zobrazeno 3685x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení